Louis Kervran

Louis Kervran - Biologické změny z Alchymie znalce od Robert A. Nelson Louis Kervran, & c. Dávno před objevem "studené fúze" od Pons a Fleischman, jiní vědci různě našli fenomenální důkaz o neradioaktivní, nízké-energetické změně světlých elementů rostoucích, zvířata a minerálů. Tyto reakce mají stávaly se známým jak "biologické změny" či "nuclido-biologické reakce". Tato třída nukleárních reakcí je veledůležitá do pokroku lidské znalosti na poli fyziky, kosmologie, biologie, geologie, nauky o životním prostředí, lék, výživa a zemědělství. Přesné mechanismy biologických změn zůstanou neznámý, ačkoli málo teorií byly navrhovaný k tomu, aby vysvětlily je. Biologické změny existují a nemohou být odepřeno; oni jsou velice jádro žijící přírody, která nemohla nefungovat bez nich. Studium biologické změny může být řečený začal v 17. století se slavným experimentem von Helmont, kdo stal se stromem vrby v hliněné váze s 200 librami půdy. Po 5 letech, on uschl půdu a zjistil, že jeho váhu snížila se jen 2 uncemi: "voda sám měla, proto, byly dostatečná produkovat 160 libry dřeva, štěkání a kořeny" (plus padlé listy které on nevážit). Pravděpodobně, tam byly nějaké minerály ve vodě, kterou on nakrmil do stromu. V nynější době my víme že rostliny tvoří sacharidy z atmosférického kysličníku uhličitého, ale jejich obsah minerálních látek je odvozený z půdy, ne vzduchu. To může být možné, ať tak nebo onak, že ORMEs (orbitální přeskupené jednoatomové elementy), objevený od Davida Hudson v 1980s, existovat v atmosféře a jsou využití rostlinami. V 1799, francouzský lékárník Vauquelin se stal zaujatý množstvím vápence který slepicí vyměšovat každý den. On izolovaná slepice a nakrmila to libru oves která byla analyzovaná pro vápenec (CaO). Vauquelin analyzoval vejce a fekálie a našly pětkrát více Ca byl vylučovaný než být zkonzumovaný. On uzavřel tím, že vápenec byl vytvořený, ale nemohl vyřešit jak se to stalo. V 1822, anglický fyziologický Prout studoval zvýšení uhličitanu vápenatého uvnitř inkubujících vajec kuřete, a bylo schopen ukázat že to nebylo přispěný skořápkou. V 1831, Choubard klíčil řeřichu potoční semena v čistých skleněných obalech a ukázaly , že růžičkové kapusty obsahovaly minerály které předtím neexistovaly v semenech. V 1844, Vogel také našel důkaz o biologické změně. J.J. Berzelius ohlásil experiment v jeho Pojednání o minerálu, rostlině a zvířecí chemii (1849): On pučel semena řeřichy... v skleněné drti připraven o sulfát či jiné obsahující síru sloučeniny; on vlhl je s destilovanou vodou, pokryl je se skleněným kloboukem a analyzoval ovzduší místnosti, aby určila síru... A málo měsíců později, dospělý vysázet zralá semena, byla suchý a hořený se směsí dusičnanu draselného a uhličitanu draselného; výsledek je to množství kyseliny sírové dvojitý ten, které bylo obsažené v semenech byla vyprodukované. Tyto experimenty demonstrují že každý síra není jednoduchý prvek či , že zdroj který produkoval síru zůstala neznámý, navzdory celé péči která byla vzatá k tomu, aby objevila to...(1) Asi 1850, Lauwes a Gilbert pozoroval nevysvětlitelné střídání v množství hořčíku v popelích rostlin. Z 1875-1883, von Herzeele vedl 500 rozbory které ověřeného přírůstku na váze v popelích rostlin vzrostlých bez půdy v regulovaném médiu. On uzavřel tím, že, "rostliny jsou schopné účinku změny elementů". Jeho publikace tak pobouřené vědecké společenství času, oni byli odstranění z

knihoven. Jeho spisy byly ztracené více než 50 let do sbírky byla nalezený v Berlíně Dr. Hauscka, kdo následovně publikoval von Herzeele- ovo nálezy. M. Baranger (Ecole Polytechnique, Paris) stal se zaujatý s Von Herzeele- ovo experimenty, ale on myslel že počet soudů byl příliš omezený a opatření proti chybě byla nedostatečný. Baranger rozhodl se opakovat experimenty se všemi možným opatřeními a velmi velkým množstvím případů které by dovolí statistické studium. Jeho badatelský úkol trval čtyři roky a zapojený tisíce rozborů. Baranger ověřený obsah P, K, a Ca vikve semen před a po klíčení v dvakrát- destilované vodě ke kterému čistý chlorid vápníku byl/nebyl přidaný. Stovky mnoha 7-10 gramů každých byly vybrané, vážily k 1/100th miligramový, a odstupňovanému, pak klíčil v řízeném prostředí. Rostliny byly testované metodami popisovanými od A. Brunel-Tourcoin v jeho Praktická pojednání rostlinná chemie (1948). Baranger našel významné snížení P v Ca - series testů. Neklíčící semena a semena klíčila v destilované vodě ukázala žádnou významnou změnu v jejich úrovních K. Ty semena zacházela s CaCl 2 ukázal 10% zvýšení jejich K obsah. Žádný z odborníků kdo zkoumal Baranger- ovo práci byla schopni najít nějaké /každé /žádné experimentální chyby. Baranger uzavřel: Tyto výsledky, získaný braní veškerý možných opatření, potvrdit obecné závěry navrhované V. Herzeele a vedení jeden myslet že za určitých podmínek rostliny jsou schopné formování elementů které neexistovaly předtím ve externí prostředí. [ praktické důsledky] nemohou být podceněné... Jisté rostliny by přinesly k půdě nějakým elementům užitečným pro růst dalších rostlin; toto by vede nás zvláště definovat a revidovat aktuální představy na podmítá, oběhy, směsku, umělé hnojiva a hnojení neúrodných půd. Nula zabrání nám v myšlení že jisté rostliny jsou schopné produkovat vzácné prvky průmyslového významu.... V náhradnickém-atomickém poli, rostlina dodává nás s příkladem přetvoření které my nejsou schopní účinkovat v laboratoři bez uvést v činnost částečky vysokoenergetické... Zdá se , že teoretické důsledky na poli náhradnické-atomové fyziky nejsou zanedbatelná. V roce 1946, Henri Spindler, (ředitel Laboratoire Maritime de Dinard) vyšetřoval počátky jódu v chaluze, a zjistit, že řasy Laminaria vyráběný jód mimo vodu který obsahoval žádný z prvku.(15) Profesor Perrault (Paris University) zjistil, že aldosteron hormonu provokoval změnu Na do K, která by mohla být fatální k pacientovi; selhání srdce se vyskytuje kdy krevní plazma K dosahuje přibližně 350 mg/litr. V roce 1959, Dr. Julien (univerzita Besancon) ukázal se být že jestli líny jsou dán do vody obsahující 14% NaCl, jejich produkce KCl zvyšuje 36% během 4 hodin.(5) Louis Kervran (univerzita Paříže) byla nejvíce žhavý výzkumník biologické změny, a jeho pracuje na poli vydělala jemu nominace pro Nobelova cenu. Kervran objasnil několik z těchto nukleárních reakcí a ověřený je: Životní fenomén není chemické objednávky... Jádra atomu v světlých elementech je docela odlišná od co jaderná fyzika pohlíží na jak průměrný typ, pozdější mít jen hodnotu pro těžké elementy... Příroda pohybuje částečkami z jedněch jádra dalším ľ částečkám jako vodíková a kyslíková jádra a, v některých případech, jádra uhlíku a lithium. Tam je tak změna... Biologický změna je fenomén úplně odlišný od atomických štěpení či tavení fyziky... to odhaluje vlastnosti věci neviděné před touto prací. (4, 7-13)

Kervran zjistil, že v nuclido-biologických reakcích, kyslík je vždy ve formě O, nikdy O 2 ; reakce s dusíkem se vyskytuje jen s N 2 , pokud je známý. Následující reakce (ukázaný v simplistní formě) byly pozorované: Na 23 + H 1 → Mg 24 Na 23 + O 16 → K 39

Na 23 - O 16 → Li 7

Na 23 → Li 7 + O 16

K 39 + H 1 → Ca 40

Mg 24 + Li 7 → P 31

Mg 24 + O 16 → Ca 40 F 19 + O 16 → Cl 35

C 12 + Li 7 → F 19

Cl 35 → C 12 + Na 23 Fe 56 - H 1 → Mn 55

2 O 16 - H 1 → P 31

O 16 + O 16 → S 32 Si 28 + C 12 → Ca 40

2 N 14 → C 12 + O 16 N 14 + Mg 12 → K 19 Si 28 + C 12 → Ca 40

P 31 + H 1 ↔ S 32

Žebro de Beauregard (výzkumný ředitel, centrální Nationale de la Recherche Scientifique, Paříž) dozvěděla se o Kervran- ovo práci v roce 1962 a začala korespondovat a setkat se s ním. On nabídl následujícímu pozorováním a vysvětlení pro procesy: Všechny změny navrhovaný od Kervran má dvě vlastnosti v běžný: (1) iniciálka a finální jádra liší se dodatkem či odčítáním jednoho kusu věci, e.g., proton ( vodíková jádra...), alfa částice ( heliové jádra), jádra kyslíku či jeden z jeho izotopů, či možná nějakých jiných důvěrně známých jádra; (2) tam je energetického nadbytku či deficitu v objednávce z 0.01 atomické hromadné jednotky (a.m.u.)... či 20 elektron masy, či 10 MeV, či 1.6 x 10 -12 joule. Masa rovnocenný s touto energetickou mezerou je kursu potřebného k tomu, aby měl Lavoisier princip bezpečný... Tato energetická mezera je velice větší než ti připadnout na stejný den v chemických reakcích. Například, jestli ... slepice jsou vskutku přeměňující draslík do vápníku (který je exo-energetická reakce), síla, kterou oni jsou zářící je tak obrovský že by ta, jestli v světelné (elektromagnetické) formě, sadě všechno v ohni všude kolem! [v energetických podmínkách, takový tok by rovnal se 10 15 MeV/cm 2 /sekunda, či 160 watty/cm 2 .] Může pak představit si nějaký druh kvazi-okultní formy do kterého ' Kervran výkonová mezera ' může být ozařovaný (či z kterou to může být zabrán do případu endo-energetických reakcí)? Žádná rozumná odpověď byla k dispozici až do... tučný teoretický předpoklad, kvůli Weinberg v roce 1967, vytočila jak experimentálně pravda.Kvůli této ' neutrální aktuální hypotéze ' my máme povoleno psát takové nukleární reakce jak: p + v ↔ p' + v' ;

či: p + v ↔ p' + v ' ; či: p ↔ p' + v + v

kde p značí proton, v neutrino, a v anti-neutrino. My dokonce máme dva druhy neutrin k tomu, aby hrála s: elektronický a mion jeden. S tímto my můžeme v zásadě ovládat typ protonu Kervran- ovo reakcí (a také další v obvyklé módě. Jeden ze dvou protonů v reakci by byla kvazi-volný jeden, to je jeden s jen banálním, chemickým vázáním. Další by byl vázaný uvnitř jádra.Samozřejmě, že my pak máme problém dostávání protonu, s jeho elektrickým nábojem, skrz potenciálovou bariéru jádra, tzv . tunelovým jevem ' ( typickým efektem kvantových mechanik). Ale toto je součástí problému již zmíněný: Život hraní informační hry, pole být jádra, a pravidla být ti vlnkovitého počtu pravděpodobnosti... Jestli Kervran slepice dělá vyzařovat výkonovou mezeru ve formě neutrin a/či anti-neutrina, toto bude udělaný v nejklidnější módě, a pokračovat úplně nepovšimnuté.

Můžeme také ovládat tímto způsobem endo-energetické reakce? Naštěstí Nature poskytne nám vhodnou zásobu, protože tam jsou hezkých pár neutrina a anti-neutrina létání kolem nás jak část tak zvaného kosmických paprsků. další šancí horní mezí energie za kosmickou částečku tak je vysoký , že 0.01 a.m.u. Kervran potřebuje velmi snadno jsou dostupný. Nakonec, jako proton či -částečka, neutrino či anti-neutrino je něco hojně dostupné... který udělá to vhodný pro použití od Life. Na druhé straně, extrémně ' slabá interakce ' neutrina s ostatními částečkami, které my právě jsme našli tak vhodní pro zbavit účinnosti nepříznivé efekty Kervran výkonové mezery, teď... čelí nám s ohromným nepřátelstvím. Pro jak se máme smířit se toto s hypotézou , která slepice je vzteklý zdroj neutrina...? Jak můžeme současně vysvětlit , že drůbeží hlídač, a vskutku slepice sám, necítit Niagara neutrina a , že zdroj z toho je uvnitř vaječné továrny slepice? Tento je velice gordický uzel informačního herního problému, nukleární fyzika obdobné slovo, líbí-li se vám, tak zvaného problému katalýzy obyčejné bio- chemie.Jediná prozatímní odpověď kterou já mohu myslet na, jeden já považuje docela přijatelná v zásadě, je že to, co vypadá jako plochý samo --rozpor ve fyzické oblasti ' slepá statistická předpovědi', zaostalá vln a příčinnost, už není rozpor vůbec jestli my předpokládáme, že Life hraje s konečností, pokročilými vlnami, a ' slepé statistické retrodiction'... Život umí... navodit pravděpodobnost klesající procesů. (2) Kervran komentoval to na tom názoru v nepublikovaném rukopisu: Pro Costa de Beauregard, zjevná neshoda s postulátem rovnocennosti mezi masou a energie může být nahrazený postulátem vyslání-pohlcení okultní masy vázaný na částečku kompletní rotace; to je tak , že neutrino s 1/2 rotací byla smyšlený...vy byste potřebovali částečku kompletní rotace s normálně velmi slabými interakcemi s věcí, ale ' katalyzovat ' biologicky;to by nebylo po chuti mě, uvnitř této perspektivy, zkusit klasickou gravitaci ' s rotacemi 2 či 0, či ne-klasická nová-gravitace s rotacemi 2, 1, a 0... Jednoduše dát, jestli okultní částečka je vydávala či zaujatý Kervran - type reakcemi, zachování úhlového momentu by mohl požadovat aby to má kompletní rotaci. Došlé dopisy k de Beauregard (20 lednu a 17 říjnu 1873), Kervran poznamenal: Tato částečka se zdá bude mít masu z 0.011 a.m.u. či 1.8 x 10 -26 mluvnice v reakcích s + H + ... Já ne - mluvící energie, pro zde to jsem byl otázka rovnocennosti, ne identity... Já dávám přednost přidržet k pojmu, jak měřená v hmotnostní spektrometru, rozdílu mas, pro problém energie, v mých reakcích, může být napsaný jen ve velmi simplistní cestě aplikací k Einstein- ovo zákonu. Tam je jistě něco jiného zde, a v tom leží celý problém. De Beauregard později poznamenal: V pozemní atmosféře tam existuje částečku v hojnosti s ostatními hromadnou m, a maupertusien masou (či kinetické masy)... který je víc než dostatečný k tomu, aby ujistil Kervran zůstatky: mu mezon kosmických paprsků... To je docela přípustné k tomu, aby představilo si to jak pohlcený, pak, znovu-vydávalo v průběhu jaderného přechodu Kervran typu který, navíc, naznačuje ' virtuální neutrino ' (vydával, pak zpětně vstřebal).

On také nabídl logickou možnost reakce s i N + 1 H + nu = p N + nu'. V dopisu 31 prosince 1973, de Beauregard psal: Tam je druhý důležitý problém k tomu, aby řešil. Pro dostat H mísit s N tam je enormní zábranou zahánějící elektrického potenciálu k projít skrz. Evidentně toto je od tunelového jevu. Teorie kterou já vypracuji ... tak spojuje aspekty teorie rozpadu bety... a teorie rozpadu alfy... Jako vy, já věřím, že konfiguraci atomického či molekulového elektronového oblaku má skutečné slovo k tomu, aby řeklo na předmětu. V jeho odpovědi (7 lednu 1974), Kervran připsané změny rostoucí částečně do síly enzymy: V Petri míse 9 cm. v průměru já jsem začal klíčení 50 oves semen. Kultura pokračovala pro 6 týdny či 3.6 milion sekund dá či vzít málo deseti tisíců sekund...Oblasti ' kosmické interakce ' byla 63 cm 3 ... Během této doby na tomto povrchu 3.9 mg K byl přeměněné do Ca; toto musí být ~ 6 x 10 19 atomy K přeměněný v 3.6 x 10 6 sekundy či 1.8 x 10 13 atomy za sekundu či 2.6 x 10 11 za cm 2 /sekunda. Poměr K přeměněný byl ~ 46% v 6 týdnech. Tato integrace výsledků pro fenomén není stálá: to je nepostřehnutelné během prvních dnů kdy jedna svědčí syntézu enzymy která bude provokovat změny; dokonce na konci týdne účinku je těžké být zpozoroval. To vyvíjí rychle během 2. a 3. týdny, pak zpomalí se dolů během 4. týdnů... Fenomén se zdá být asymptotický a na konci šestých týdne změny pokroků jen velmi pomalu.. Který demonstruje ještě ještě jednou , že akce okolní je nedostatečná, že tam je energie regulovaný metabolismem klíčení a růstu který je v počátcích těchto změn... Zřejmě tato kalkulace byla jedna pro makro-část a ne pro efektivní část... Navíc, tam je v biologii důležitém fenoménu který nesmí být přehlédnutý: nějaké molekuly shromáždí v tvarech spirály (DNA a RNA například). Tam jsou také nějaká orientovaná shromáždění která přitahovat světlo, nejčastěji vlevo. Tyto orientované stavby mají orientované elektromagnetické pole, a molekulu jako DNA mohou být ve srovnání se solenoidem v kterém nábojové částice (mu - například) jsou nějak částečně kanelovaní v interiéru, a tak koncentrovaném... De Beauregard udělal návrh: Mikroorganismy zodpovědný za fenomén by nalezly v přírodním záření dostatečném skladu neutrin z 10 MeV a více než oni potřebují... Úbytek této výživy by skládala se z rovnajícího se číslicového toku neutrin velmi nízké energie k tomu, aby byla dána do volných mezer přírodní distribuce. Ten je problém souměrné informací...v kterém (v termodynamickém podmínkách) rozdílu mezi ' teplem ' získalo z horkých zdroje (vysokých energetických neutrin) a že daný chladným zdroji (nízkým energetickým neutrinům) přestoupí ne do práce, ale do termodynamické energie, či do klidové hmoty stroje, který není periodický... Obvyklé komentáře aplikují na případ... naznačující pohlcení páru, neutrina a anti-neutrina, průměrné energie z 5 MeV...[ reakce] prospívají sebe hojného horkého zdroje měl rád gejzír ( neutrina průměrné energie kosmického záření uvnitř atmosféry) a nesmírného chladného zdroje měl rád oceán, ' Fermi- ovo jezero ' velmi nízkých energetických neutrin. Kervran také navrhoval revoluční teorii o genezi uhlí a oleje: Uhlí přichází z břidlicových hornin, vytvořených na původním místě , vysokou kompresí která produkovala reakce: Si → C + O. Jestli O nemohl uniknout, a byl stlačený také, jeden by měl O + O → S, z který jeden dostává obsahující síru uhlí. Jestli nebylo tam žádné znetvoření, uhlí zůstává smíšený s hrnčířskou hlínou k tomu, aby produkovala ampelite.

Přítomnost uhlíku v metamorfních a skálách křemičitanu, utvořený dávno před tam byla nějaká /každá /žádná rostlinstvo na Zemi, je jasný dokazatelný: Tuha nemůže být rostlinného původu, v takovém případě další původ musí být nalezený pro to, a já navrhnu křemík těchto Archaean skal. Pokud jde o diamanty... zde, také, jeden sleduje přítomnost silikátů, tak křemíku...Tímto způsobem jeden mohou vysvětlit proč všechny uhelná ložiska obsahují křemík (až do 20%, či dokonce 40%, a více) který tvoří ' popele ' . Ohromné množství křemíku by mohlo být znamení , které změna ze Si do C + O byl nedokonalý, neúplný. Kervran tvrdil že petrolej nebyl vytvořený z masa či rostlin, ale z reakční Mg → C + C v ohromné hloubce. Jestli voda je přítomen, vodík spojí se s uhlíkem, a kyslíkem formami sírou (O + O → S), dávající obsahující síru olej. Mg může přijít z kapsy slané vody kdy Na + H → Mg. Jinak, Mg také může přijít z Ca či z přiléhajících vrstev dolomitové skály. Olejové sedimenty na Sahaře byly nalezené v před --karbon skály (devon a Kambrijec-Ordovician) a v dolomitu. Obvykle tam není žádná komunikace mezi vrstvami depozit petroleje jiné kompozice která jsou široce oddělená stovkami metry nepropustné horniny. Kervran uzavřel: Celý problém obezřetnosti by měl být myšlený ven úplně znovu. V roce 1965, H. Komaki (profesor užité mikrobiologie, Mukogawa Univ ., Japonsko), publikovaly výsledky z jeho výzkumu, a navrhl pravděpodobný výskyt nukleární reakce v buňkách Kropidláky Niger , Druh plísně chrys ., Saccromyces krční obratel ., a Torula využitelný vzrostlý v draslíkunedostatečném prostředku. Jeho experimenty odhalily že P může být vytvořený skrz stezku: N + O v asi dva tucty druhů mikroorganismů vzdělaných v P - deficient prostředku. (14) V roce 1971, Laboratory francouzský Society Agriculture naklíčených žita semen pod regulovanými veličinami, s těmito výsledky: Celkový vstup v semenech & vodě | výstupu | rozdílu Mg : K:

13.34 mg 7.36

3.20 16.67

-10.14 +9.31

( -335%) (+133%)

V roce 1971, J.E. Zundel studoval použití Ca klíčí zrna a pozorovala 54-616% zvětšení Ca. V dalším experiment, on rostl 150 zrna oves v řízeném prostředí pro 6 týdny. 1243 růžičkové kapusty byly analyzované atomickou spektrofotometrií pohlcení pro Mg a Ca. Draslík byl analyzovaný plamenem vysláním. K byl nedostatečný do 0.033%, Ca byl 0.032% navíc, a Mg byl 0.007% nedostatečný. Střídání Mg nebyl významný, ale snížení K rovnalo se zvýšení Ca. Zvýšení Ca byl daleko větší než kraj experimentální chyby. (16) V února 1977, profesor J.A. Jungerman (univerzita Kalifornie, Davis) ohlásil výsledky experimentu s 4 růsty oves sadeb pod pečlivě regulovanými veličinami. Náhodné vzorky klíčících semen byla analyzované atomovou absorpcí a rentgenovou fluorescencí pro Ca a K. On nenašel žádný důkaz o změně. V roce 1978, Carolyn E. Damon (U.S. Celní technika. Zlý duch služby.) běžely testy na biologickou změnu s Kropidláky terreus a Rhizopus nigricans , se zápornými výsledky. V roce 1978, Šalamoun Goldfein (U.S. Armádní materiální technika. Laboratoř, stopa Belvoir) studoval biologickou změnu 39 K + 1 H ® 40 Ca. Jeho analýza tisíců odkazů vedly ho zakončit , že nejslibnější přístup k testování teorii biologické změny by mohl zahrnovat organickou molekulu se středním kovovým atomem: klepetovitý Magnesium Adenosine Triphosphate (Mg-ATP).

Goldfein žádal strukturu souhlasu hodně Mg - ATP molekul formování spirálovitého řetězu. Mg ATP cheleje výrobky oscilování elektrické proudy které jednat jako micromini-cyklotron který urychluje vodíkový ion relativistickým rychlostem s dostatečným potenciálem k tomu, aby přeměnil prvek k další vyššímu číslu. (3) Výzkum do fenoménu biologické změny pokračuje v neznámu, prakticky neznámý pro největší vědce. To je být doufá , že předmět bude stávat se ustanovený jak populární, legitimní pole výzkumu který bude vynášet bohaté žně znalosti.

Biological Transmutations from Adept Alchemy by Robert A. Nelson Louis Kervran, & c. Long before the discovery of "cold fusion" by Pons and Fleischman, other scientists had variously found phenomenal evidence of non-radioactive, low-energy transmutation of light elements in plant, animals and minerals. These reactions have come to be known as "biological transmutations" or "nuclido-biological reactions". This class of nuclear reactions is of great importance to the progress of human knowledge in the fields of physics, cosmology, biology, geology, ecology, medicine, nutrition and agriculture. The exact mechanisms of biological transmutations remain unknown, though a few theories have been proposed to explain them. Biological transmutations exist and cannot be denied; they are the very core of living nature, which could not function without them. The study of biological transmutation can be said to have begun in the 17th century with the famous experiment by von Helmont, who grew a willow tree in a clay vase with 200 pounds of soil. After 5 years, he dried the soil and found that its weight had decreased by only 2 ounces: "Water alone had, therefore, been sufficient to produce 160 pounds of wood, bark and roots" (plus fallen leaves which he did not weigh). Presumably, there were some minerals in the water he fed to the tree. Nowadays we know that plants form carbohydrates from atmospheric carbon dioxide, but their mineral content is derived from soil, not air. It may be possible, however, that the ORMEs (Orbitally Rearranged Monoatomic Elements), discovered by David Hudson in the 1980s, exist in the atmosphere and are utilized by plants. In 1799, the French chemist Vauquelin became intrigued by the quantity of lime which hens excrete every day. He isolated a hen and fed it a pound of oats which were analyzed for lime (CaO). Vauquelin analyzed the eggs and feces and found five times more Ca was excreted than was consumed. He concluded that lime had been created, but could not figure out how it happened. In 1822, the English physiologist Prout studied the increase of calcium carbonate inside incubating chicken eggs, and was able to show that it was not contributed by the shell. In 1831, Choubard germinated watercress seeds in clean glass vessels and showed that the sprouts contained minerals which did not previously exist in the seeds. In 1844, Vogel also found evidence of biological transmutation. J.J. Berzelius reported the experiment in his Treatise on Mineral, Plant and Animal Chemistry (1849): He sprouted seeds of cress... in crushed glass deprived of sulfate or of any other sulfurous compound; he watered them with distilled water, covered them with a glass cloche and analyzed

the air of the room, so as to determine the sulfur... A few months later, the adult plants with ripe seeds, were dried and burnt with a mixture of potassium nitrate and potassium carbonate; the result was that a quantity of sulfuric acid double that which was contained in the seeds was produced. These experiments demonstrate that either sulfur is not a simple element or that the source which produced the sulfur has remained unknown, despite all the care which had been taken to discover it...(1) Circa 1850, Lauwes and Gilbert observed an inexplicable variation in the amount of magnesium in the ashes of plants. From 1875-1883, von Herzeele conducted 500 analyses which verified an increase in weight in the ashes of plants grown without soil in a controlled medium. He concluded that, "Plants are capable of effecting the transmutation of elements". His publications so outraged the scientific community of the time, they were removed from libraries. His writings were lost for more than 50 years until a collection was found in Berlin by Dr. Hauscka, who subsequently published von Herzeele's findings. M. Baranger (Ecole Polytechnique, Paris) became intrigued with Von Herzeele's experiments, but he thought that the number of trials had been too limited and the precautions against error were insufficient. Baranger decided to repeat the experiments with all possible precautions and a very large number of cases which would allow a statistical study. His research project lasted four years and involved thousands of analyses. Baranger verified the content of P, K, and Ca of vetch seeds before and after germination in twice-distilled water to which pure calcium chloride was/was not added. Hundreds of lots of 7-10 grams each were selected, weighed to 1/100th milligram, and graded, then germinated in a controlled environment. The plants were tested by the methods described by A. Brunel-Tourcoin in his Practical Treatise of Plant Chemistry (1948). Baranger found a significant decrease in P in the Ca-series of tests. Non-germinated seeds and seeds germinated in the distilled water showed no significant change in their levels of K. Those seeds treated with CaCl2 showed a 10% increase in their K content. None of the specialists who examined Baranger's work were able to find any experimental errors. Baranger concluded: These results, obtained by taking all possible precautions, confirm the general conclusions proposed by V. Herzeele and lead one to think that under certain conditions the plants are capable of forming elements which did not exist before in the external environment. [The practical consequences] cannot be underestimated... Certain plants would bring to the soil some elements useful for the growth of other plants; this would lead us especially to define and revise the current notions on fallows, rotations, mixed crop, fertilizers and the manuring of infertile soils. Nothing prevents us from thinking that certain plants are capable of producing rare elements of industrial importance.... In the sub-atomic field, the plant supplies us with an example of transformation which we are not capable of performing in the laboratory without bringing into action particles of high-energy... It seems that the theoretical consequences in the field of sub-atomic physics are not negligible. In 1946, Henri Spindler, (Director of the Laboratoire Maritime de Dinard) investigated the origin of iodine in seaweed, and found that the algae Laminaria manufactured iodine out of water which contained none of the element.(15) Prof. Perrault (Paris University) found that the hormone aldosterone provoked a transmutation of Na to K, which could be fatal to a patient; heart failure occurs when blood plasma K reaches approximately 350 mg/liter.

In 1959, Dr. Julien (Univ. of Besancon) proved that if tenches are put in water containing 14% NaCl, their production of KCl increases 36% within 4 hours.(5) Louis Kervran (Univ. of Paris) was the most ardent researcher of biological transmutation, and his work in the field earned him a nomination for the Nobel Prize. Kervran elucidated several of these nuclear reactions and verified them: The vital phenomenon is not of a chemical order... The nucleus of the atom in light elements is quite different from what nuclear physics regards as the average type, the latter having value only for the heavy elements... Nature moves particles from one nucleus to another ¾ particles such as hydrogen and oxygen nuclei and, in some cases, the nuclei of carbon and lithium. There is thus a transmutation... Biological transmutation is a phenomenon completely different from the atomic fissions or fusions of physics... it reveals a property of matter not seen prior to this work. (4, 7-13) Kervran found that in nuclido-biological reactions, oxygen is always in the form of O, never O2; reactions with nitrogen occur only with N2, insofar as is known. The following reactions (shown in simplistic form) have been observed: Na23 + H1 → Mg24

Na23 + O16 → K39

Na23 - O16→ Li7

Na23 → Li7 + O16

K39 + H1 → Ca40

Mg24 + Li7 → P31

Mg24 + O16 → Ca40

F19 + O16 → Cl35

C12 + Li7 → F19

Cl35 → C12 + Na23

Fe56 - H1 → Mn55

2 O16 - H1 → P31

O16 + O16 → S32

2 N14 → C12 + O16

N14 + Mg12 → K19

Si28 + C12 → Ca40

Si28 + C12 → Ca40

P31 + H1 ↔ S32

Costa de Beauregard (Research Director, Centre Nationale de la Recherche Scientifique, Paris) learned of Kervran's work in 1962 and began to correspond and meet with him. He offered the following observations and explanation for the processes: All transmutations proposed by Kervran have two traits in common: (1) The initial and final nuclei differ by the addition or subtraction of a piece of matter, e.g., a proton (a hydrogen nucleus...), an alpha particle (a helium nucleus), a nucleus of oxygen or one of its isotopes, or perhaps some other familiar nuclei; (2) There is an energy excess or deficit in the order of 0.01 atomic mass units (a.m.u.)... or 20 electron masses, or 10 MeV, or 1.6 x 10-12 joules. The mass equivalent of this energy gap is of course needed in order to have the Lavoisier principle safe... This energy gap is very much larger than those occurring in chemical reactions. For example, if ... hens are indeed transmuting potassium into calcium (which is an exo-energetic reaction), the power they are radiating is so huge that it would, if in the luminous (electromagnetic) form, set everything on fire all around! [In energetic terms, such flux would be equal to 1015 MeV/cm2/second, or 160 watts/cm2.] Can we then imagine some sort of quasi-occult form into which the 'Kervran power gap' may be radiated (or from which it may be absorbed in the case of endo-energetic reactions)? No reasonable answer was available until... a bold theoretical assumption, due to Weinberg in 1967, turned out as experimentally true. Due to this 'neutral current hypothesis' we are allowed to write such nuclear reactions as: p + v ↔ p' + v' ;

or: p + v ↔ p' + v' ; or: p ↔ p' + v + v

where p denotes a proton, v a neutrino, and v the anti-neutrino. We even have two sorts of neutrinos to play with: the electronic and the muonic one. With this we can in principle handle the proton type of Kervran's reactions (and also the other one in analogous fashion. One of the two protons in the reaction would be a quasifree one, that is one with only the trivial, chemical binding. The other one would be bound inside the nucleus. Of course we then have the problem of getting the proton, with its electric charge, through the potential barrier of the nucleus, by the so-called 'tunnel effect' (a typical effect of wave mechanics). But this is part of a problem already mentioned: Life playing the information game, the field being the nucleus, and the rules being those of the wavelike probability calculus... If the Kervran hen does radiate the power gap in the form of neutrinos and/or anti-neutrino, this will be done in the quietest fashion, and go on completely unnoticed. Can we also handle in this way the endo-energetic reactions? Fortunately Nature provides us with an appropriate supply, because there are quite a few neutrinos and anti-neutrinos flying around us as part of the so-called cosmic rays. By another chance the upper limit of the energy per cosmic particle is so high that the 0.01 a.m.u. Kervran needs are very easily available. Finally, like the proton or the a -particle, the neutrino or anti-neutrino is something abundantly available... which makes it convenient for use by Life. On the other hand, the extremely 'weak interaction' of the neutrino with other particles, which we have just found so convenient for avoiding the adverse effects of the Kervran power gap, now... faces us with great hostility. For how are we to reconcile this with the hypothesis that the hen is a furious neutrino source...? How can we simultaneously explain that the poultry keeper, and indeed the hen itself, do not feel the neutrino Niagara and that the source of it is inside the egg factory of the hen? This is the very Gordian knot of the information game problem, the nuclear physics analogon, if you like, of the so-called catalysis problem of ordinary bio-chemistry. The only tentative answer that I can think of, one I deem quite acceptable in principle, is that what looks like a flat self-contradiction in the physical realm of 'blind statistical prediction', retarded waves and causality, is no more a contradiction at all if we assume that Life is playing with finality, advanced waves, and 'blind statistical retrodiction'... Life knows how to... induce probability decreasing processes. (2) Kervran commented on that opinion in an unpublished manuscript: For Costa de Beauregard, the apparent discordance with the postulate of the equivalence between mass and energy can be replaced by the postulate of emission-absorption of an occult mass bound to a particle of complete spin; it is thus that the neutrino with a 1/2 spin was invented... you would need a particle of complete spin with normally very weak interactions with matter, but 'catalyzed' biologically; it would not displease me, within this perspective, to try the classic 'graviton' with spins 2 or 0, or a non-classical neo-graviton with spins 2, 1, and 0... Simply put, if an occult particle is emitted or absorbed in Kervran-type reactions, the conservation of angular momentum would require that it have a complete spin. In letters to de Beauregard (20 January and 17 October 1873), Kervran noted:

This particle seems to have a mass of 0.011 a.m.u. or 1.8 x 10-26 gram in reactions with +H+... I had not been speaking of energy, for here it was a question of an equivalence, not an identity... I prefer to hold to the notion, as measured at the mass spectrometer, of a difference of masses, for the problem of energy, in my reactions, can be written only in a very simplistic way by application to Einstein's law. There is certainly something else here, and therein lies the whole problem. De Beauregard later noted: In the terrestrial atmosphere there exists a particle in abundance with a rest mass m, and a maupertusien mass (or kinetic mass)... which is more than sufficient to assure the Kervran balances: the mu meson of cosmic rays... It is quite admissible to conceive of it as absorbed, then, re-emitted during the course of a nuclear transition of the Kervran type which, moreover, implies a 'virtual neutrino' (emitted, then reabsorbed). He also offered the logical possibility of a reaction with iN + 1H + nu = pN + nu'. In a letter of 31 December 1973, de Beauregard wrote: There is a second important problem to solve. To get the H to fuse with the N there is an enormous barrier of repulsing electric potential to pass through. Evidently this is by the tunnel effect. The theory which I am working up ... thus unites aspects of the theory of beta disintegration... and the theory of alpha disintegration... Like you, I believe that the configuration of an atomic or molecular electron cloud has a real word to say on the subject. In his response (7 January 1974), Kervran attributed the transmutations in plants in part to the power of enzymes: In a Petri dish 9 cm. in diameter I started germinating 50 oat seeds. The culture continued for 6 weeks or 3.6 million seconds give or take a few ten thousands of seconds... The area of 'cosmic interaction' was 63 cm3... During this time on this surface 3.9 mg of K were transmuted into Ca; this must be ~ 6 x 1019 atoms of K transmuted in 3.6 x 106 seconds or 1.8 x 1013 atoms per second or 2.6 x 1011 per cm2/second. The proportion of K transmuted was ~ 46% in 6 weeks. This integration of results for the phenomenon is not constant: it is imperceptible during the first days when one witnesses the synthesis of enzymes which will provoke the transmutations; even at the end of a week the effect is hardly to be noticed. It develops rapidly during the 2nd and 3rd weeks, then slows down during the 4th week... The phenomenon seems to be asymptotic and at the end of the 6th week transmutation progresses only very slowly.. Which demonstrates yet once again that the action of the ambient is insufficient, that there is an energy regulated by the metabolism of the germination and growth which is at the origin of these transmutations... Obviously this calculation was one for a macro-section and not for the effective section... Moreover, there is in biology an important phenomenon which must not be overlooked: some molecules assemble in helix shapes (DNA and RNA for example). There are also some oriented assemblages which polarize light, most often to the left. These oriented constructions have an oriented electromagnetic field, and a molecule such as DNA can be compared to a solenoid in which charged particles (mu- for example) are somehow partly channeled in the interior, and thus concentrated... De Beauregard made a suggestion:

The microorganisms responsible for the phenomenon would find in the natural radiation a sufficient store of neutrinos of 10 MeV and more than they need... A diminution of this alimentation would consist of an equal numerical flux of neutrinos of very low energy to be put in the free interstices of the natural distribution. It is a problem of the symmetric information... in which (in thermodynamic terms) the difference between the 'heat' gained from the hot source (high energy neutrinos) and that given to the cold source (low energy neutrinos) is converted not into work, but into internal energy, or into the rest mass of the machine, which is not cyclical... Analogous comments apply to the case... implying an absorption of a pair, neutrino and anti-neutrino, of an average energy of 5 MeV... [The reactions] avail themselves of an abundant hot source like a geyser (the neutrinos of average energy of the cosmic radiation within the atmosphere) and of an immense cold source like an ocean, 'Fermi's lake' of very low energy neutrinos. Kervran also proposed a revolutionary theory about the genesis of coal and oil: Coal comes from schists, fabricated in situ, by high compression that produced the reactions: Si → C + O. If O could not escape, and was compressed as well, one would have O + O → S, from which one gets sulfurous coals. If there was no deformation, the coal remains mixed with argil to produce ampelite. The presence of carbon in metamorphic and silicate rocks, formed long before there was any vegetation on Earth, is a clear demontration: Graphite cannot be of vegetal origin, in which case another origin must be found for it, and I propose the silicium of these Archaean rocks. As for diamonds... here, too, one observes the presence of silicates, thus of silicon... In this way one can explain why all coal deposits contain silicon (up to 20%, or even 40%, and more) which form 'ashes'. The great amounts of silicon might be an indication that the transmutation from Si to C + O was imperfect, incomplete. Kervran claimed that petroleum was not formed from flesh or plants, but from the reaction Mg → C + C at great depth. If water is present, the hydrogen combines with carbon, and the oxygen forms sulfur (O + O → S), giving sulfurous oil. The Mg can come from a pocket of saline water when Na + H → Mg. Otherwise, Mg also can come from Ca or from adjacent layers of dolomitic rock. Oil deposits in the Sahara have been found in pre-Carboniferous rocks (Devonian and Cambrian-Ordovician) and in dolomite. Usually there is no communication between layers of petroleum deposits of different composition which are widely separated by hundreds of meters of impermeable rock. Kervran concluded: The whole problem of prospection should be thought out all over again. In 1965, H. Komaki (Prof. of applied microbiology, Mukogawa Univ., Japan), published the results of his research, and suggested the probable occurrence of a nuclear reaction in the cells of Aspergillus niger, Penicillium chrys., Saccromyces cerv., and Torula utilis grown in potassiumdeficient medium. His experiments revealed that P can be formed through the pathway: N + O in some two dozen strains of microorganisms cultured in P-deficient medium. (14) In 1971, the Laboratory of the French Society of Agriculture sprouted rye seeds under controlled conditions, with these results: Total Input in Seeds & Water | Output | Difference Mg :

13.34 mg

3.20

-10.14

(-335%)

K:

7.36

16.67

+9.31

(+133%)

In 1971, J.E. Zundel studied the utilization of Ca by germinating grains and observed 54-616% augmentation of Ca. In another experiment, he grew 150 grains of oats in a controlled environment for 6 weeks. 1243 sprouts were analyzed by atomic absorption spectrophotometry for Mg and Ca. Potassium was analyzed by flame emission. The K was deficient by 0.033%, the Ca was 0.032% in excess, and Mg was 0.007% deficient. The variation of Mg was not significant, but the decrease in K equaled the increase of Ca. The increase in Ca was far greater than the margin of experimental error. (16) In February 1977, Prof. J.A. Jungerman (Univ. of California, Davis) reported the results of an experiment with 4 growths of oat seedlings under carefully controlled conditions. Random samples of germinated seeds were analyzed by atomic absorption and X-ray fluorescence for Ca and K. He found no evidence of transmutation. In 1978, Carolyn E. Damon (U.S. Customs Tech. Service Div.) ran tests for biological transmutation with Aspergillus terreus and Rhizopus nigricans, with negative results. In 1978, Solomon Goldfein (U.S. Army Material Tech. Lab, Ft. Belvoir) studied the biological transmutation of 39K + 1H ® 40Ca. His analysis of thousands of references led him to conclude that the most promising approach to testing the theory of biological transmutation would involve an organic molecule with a central metal atom: the chelate Magnesium Adenosine Triphosphate (MgATP). Goldfein postulated a conformational structure of a stack of Mg-ATP molecules forming a helical chain. The Mg-ATP chelate produces oscillating electrical currents which act as a micromini-cyclotron that accelerates hydrogen ions to relativistic speeds with sufficient potential to transmute an element to the next higher number. (3) Research into the phenomenon of biological transmutation continues in obscurity, practically unknown to most scientists. It is to be hoped that the subject will become established as a popular, legitimate field of research which will yield rich harvests of knowledge.

Some notes on the work of Louis Kervran Adam McLean In an article in La Revue Generale des Sciences Paris, of July 1960, Louis Kervran, then Director of Conferences at the University of Paris, described experiments proving the existence of the transmutation of some elements by biological means. Further details were given by him in a book Transmutation Biologiques (Maloine, Paris 1962). These experiments involved measuring the weight of Potassium and Calcium in dry seeds and in germinated seeds, these seeds during germination being isolated from contact with Potassium or Calcium in their environment, say through the water or air. Thus any measured increase in the weight of these elements could only be explained by some transmutation occuring in the living plant. These publications were received with scepticism by some physicists because such transmutations were not explainable within the laws of physics then admitted. However, other scientists were to confirm Kervran's findings. Among these were Prof. Dr. Hisatoki Komaki, chief of the Laboratory of Applied Microbiology at a Japanese University, Prof. Baranger, Head of the Laboratory of Chemical Biology in the Ecole Polytechnique in Paris. J.E. Zundel, at that time Director of a paper company having a chemical analysis laboratory, pointed out that in germinating oats, there was an increase of Calcium of sometimes more that 100% in a medium containing no calcium. Prom where was this Calcium derived ? Kervran suggested from Potassium, because of a decrease of Potassium (K) quantitatively equal to the increase in Calcium (Ca), and he gave the following formula in 1960

After many experiments, hundreds of analyses of tens of thousands of grains or plants J.E. Zundel (then Chemical Engineer of the Polytechnicum School of Zurich) confirmed these findings in a lecture in 1971 at the French Academy of Agriculture (Bull No. 4, 1972). He had then used chemical and physical methods of analysis. Later in 1979, Zundel, using the mass spectrometer at C.N.R.S (the Microanalysis Laboratory of the French National Scientific Research Centre), and neutron activation mass analysis at the Swiss Institute for Nuclear Research in Villigen (Aargau), confirmed the increase for Calcium of 61% + or - 2% (average for both laboratories) that is absolutely beyond any statistical dispersion. (There was also an increase of 291% for Phosphorus and 36% for Sulphur). See the article - 'Transmutation of the Elements in Oats' in The Planetary Association for Clean Energy Newsletter, Volume 2, Number 3, July/August 1980. So it now seems that transmutations of a few elements arise as a property of the metabolism of living matter, transmutations obtained in great quantity at a low energy. Recently a possible explanation for this phenomenon within the framework of modern physics has been evolved by French physicist Oliver Costa de Beauregard, Professor of Theoretical Physics at the Institut de Physique Theorique Henri Poincare (Faculty of Sciences, Paris) who is also Director of the Centre National de la Reserche Scientifique (C.N.R.S.). Costa de Beauregard suggests that such transmutations neither takes place through strong interactions, nor through electromagnetic forces, but through the weak interaction. This takes place through the neutral current of the intermediate vector boson, the so called Zo, particle recently discovered by particle physicists. Kervran's reaction for a biological transmutation from Potassium (K) to Calcium (Ca) in germinating oats is thus explained as being Initiated by neutrino capture (from cosmic rays) and the weak interaction follows mediated by the Z, neutral current (the Zo probably existing as a virtual particle):-

It would seem that this formula has brought the reality of these transmutations into the theoretical framework of modern physics. We thus see that in living matter there not only occurs the chemical

reactions (electromagnetic forces) of photosynthesis involving the absorption of photons of light from the sun, but also weak interactions that can effect the nuclear structure of matter, activated through the participation of cosmic energy in the form of neutrinos that stream down upon the earth from the depths of the universe. A full awareness of the consequences of these ideas should have a profound influence upon many domains of modern science, not least in agriculture, dietetics and healing. In my article on 'The Ethers and the Fundamental Forces of Physics' in the Hermetic Journal Number 9, I pointed out that the weak interaction bore a relationship to the transforming ether known in esotericism. Indeed, I there related that this transforming ether "promotes the multiplicity of forms within the material realm through its transmutative quality of etheric force". Thus with Louis Kervran's profoundly important work we could stand upon the threshold of a turning point in the physical sciences, and we seem to have the meeting ground between contemporary Physics and an esoteric science of the ethers. One can only hope that such research is fully followed up and the profound implications for the present rigid view of the mechanism of living matter are not missed. Indeed can it be that the transmutations of the ancient alchemists may again gain scientific respectability? In preparing this short article, I have drawn from published material from various sources, but for the basis of the article I am indebted to Louis Kervran's own translation of a recently published article on his work.

Někteří si všimne na práci Louis Kervran Adam McLean V článku v La revue Generale des přírodní vědy Paříž, července 1960, Louis Kervran, pak Director Conferences na University of Paříž, popsaly experimenty zkoušení existenci změny nějakých elementů biologickými prostředky. Bližší údaje dostaly ním v knize Změna Biologiques (Maloine, Paříž 1962). Tyto experimenty zapojené měření váhy Potassium a Calcium v suchých semenech a v klíčících semenech, tyto během klíčení semen být izolace z kontaktu s Potassium či Calcium v jejich prostředí, říct skrz vodu či vzduch. Tak nějaké /každé /žádné měřené zvýšení váhy těchto elementů mohlo jen být vysvětlený nějakou změnou dějící se v žijící rostlině. Tyto publikace byly přijaté s nedůvěrou nějakými fyziky protože takovými změnami nebyly vysvětlitelný v mezích zákona fyziky pak připustil, že. Ať tak nebo onak, jiní vědci byli potvrdit Kervran- ovo nálezy. Mezi nimi byli profesor Dr. Hisatoki Komaki, šéf Laboratory užité mikrobiologie v japonských Universitách, profesoru Baranger, hlava laboratoře chemické biologie v Ecole Polytechnique v Paříži. J.E. Zundel, v té době Director papírové společnosti mít chemickou analytickou laboratoř, poukazovalo na to, že v klíčení oves, tam bylo zvýšení Calcium někdy více toho 100% v prostředku obsahujícím žádný vápník. Promenáda kde byla tato Calcium odvozený ? Kervran navrhl z Potassium, kvůli snížení Potassium (K) kvantitativně rovný zvýšení Calcium (Ca), a on dal následující vzorec v roce 1960

Po mnoha experimentů, stovek rozborů desítek tisíc zrn či rostlin J.E. Zundel (pak chemický inženýr Polytechnicum School Curych) potvrdil tyto nálezy v přednášce v roce 1971 ve francouzských Academech Agriculture (býka čísla 4, 1972). On pak užíval chemické a fyzické metody analýzy. Později v 1979, Zundel, používání hmotnostní spektrometru v C.N.R.S ( Microanalysis Laboratory francouzská National Scientific výzkumná střediska), a aktivace pomocí neutronů hmotnostní analýza v švýcarský Institute pro jaderný výzkum ve Villigen (Aargau), potvrdilo zvýšení pro Calcium z 61% + či - 2% (průměr pro oba laboratoře) které absolutně je za nějaké /každé /žádné statistické rozptýlit. (tam bylo také zvýšení 291% pro Phosphorus a 36% pro Sulphur).Podívej se na článek - ' změnu Elements v Oats ' v Planetární spojení pro čistý energetický informační bulletin , hlasitost 2, číslo 3, červenec/srpen 1980.

Tak nyní zdá se že změny málo elementů vyvstávají jak vlastnosti metabolismu stojící tiskové sazby, změn získán ohromnou kvantitou v nízké energii. Nedávno možné vysvětlení pro tento fenomén v rámci moderní fyzika byla vyvinutá francouzským fyzikem Oliver Costa de Beauregard, profesor Theoretical Physics v Institut de Physique Theorique Henri Poincare (fakulta Sciences, Paříž) kdo je také Director Centre National de la Reserche Scientifique (C.N.R.S.). Žebro de Beauregard navrhuje , že takové změny žádný se uskutečňují skrz silná vzájemná ovlivňování, ani skrz elektromagnetické síly, ale skrz slabou interakci. Toto se uskutečňuje skrz neutrální proud prostřední Boseova částice vektoru, takzvaný Z o , částečka nedávno objevený fyziky částečky. Kervran- ovo reakce pro biologickou změnu z Potassium (K) do Calcium (Ca) v klíčení oves je tak vysvětlený jak být Initiated chycením neutrina (z kosmické paprsků) a slabé interakce následuje zprostředkovaný Z, neutrální proud ( Z o pravděpodobně existující jak virtuální částečka):-

Zdálo by se že tento vzorec přinesl realitu těchto změn do teoretického rámce moderní fyziky. My tak vidíme že v stojící tiskové sazbě tam nejen vyskytuje se chemické reakce (elektromagnetické síly) fotosyntézy zahrnující pohlcení fotonů světla ze Slunce, ale také slabý vzájemné ovlivňování která mohou provést struktury atomového jádra věci, aktivovaná skrz účastnictví kosmické energie ve formě neutrin která kanou na zemi z hloubi vesmír. Plné vědomí důsledků těchto myšlenek by mělo mít vážný vliv na mnoho domén moderní vědy, neposlední v zemědělství, nauce o dietě a hojení. V mém článku na ' Ethers a Fundamental silách Physics ' v Neprodyšný žurnál Číslo 9, já jsem poukazoval na to, že slabá interakce nudila vztah k transformujícímu éteru známému v esoterismu. Vskutku, já tam jsem spojoval že tento transformující éter "podporuje mnohonásobnost forem uvnitř materiální oblasti skrz jeho proměnnou kvalitu éterické síly". Tak s Louis Kervran- ovo hluboce důležitou prací my jsme mohli stát na práh otočného bodu ve fyzikách, a zdá se nám, že mít setkávací zemi mezi současnou Physics a srozumitelnou jen zasvěcencům vědou éterů. Jeden mohou jen doufat , že takový výzkum je plně následovaný nahoru a vážný důsledky prozatím přísný pohled na mechanismus stojící tiskové sazby nejsou zmeškaný. Vskutku může to být to, že změna starověkých alchymistů může znovu získat vědeckou slušnost? V připravování tohoto krátkého článku, já jsem dal dohromady publikovaný materiál z různých zdrojů, ale pro základ článku já jsem zadlužen Louis Kervran- ovo vlastnímu překladu nedávno publikovaného článku na jeho práci.

Low Energy Nuclear Reactions The Revival of Alchemy (Roberto A. Monti)

Abstract. In 1959 C.L. Kervran shows experimental evidence of Low Energy Transmutations, but contemporary physicists refuse to believe in the experimental evidence in front of them because it would question the interests, widely well established, of High Energy Physics. In 1989 Fleishmann and Pons made another Low Energy Transmutation, erroneously called "Cold Fusion", which drew great attention. High Energy Physicists started a huge campaign to invalidate "Cold Fusion" in front of the public. In 1996 "The Developing Technology of Transmutations" becomes the fundamental issue of the Second Conference on Low Energy Nuclear Reactions (College Station, TX). In 1998, ICCF-7 (Vancouver) and in 2000, ICCF-8 (Lerici, Italy) show conclusive evidence of Low Energy Transmutation Phenomena. The Alchemic hints result to be always correct, proving that Alchemy is an experimental science. XXI century physics will be characterized by Low Energy Nuclear Reactions: The revival of Alchemy. INTRODUCTION 1794. French Revolution. May 8. Lavoisier is beheaded. Lavoisier introduced the "Galilean method" in chemistry, contributing to its "scientific foundation". On the basis of his experiments he could observe that "in all chemical reactions the same quantity of matter is present before and after the reaction". Lavoisier consequently makes the hypothesis that in a chemical reaction transmutations from one element to another do not occur (1).

1799. Vauquelin observes what Lavoisier had no occasion to observe: the transmutation from one element to another. The experimental method of Vauquelin is as stringent as Lavoisier's method. But Lavoisier cannot take note of it (2). 1815. Prout noted that the weights of the several atoms appeared to be multiples of the weight of hydrogen, and advanced the hypothesis that all other atoms are composed of hydrogen atoms (3). 1815-1847. The Restoration "excessively" rehabilitates Lavoisier: the "intrasmutability" of the chemical elements becomes a dogma instead of an experimental hypothesis. Alchemy (which, on the other hand, admits transmutations of the chemical elements) is "discredited". However the experimental results of Vauquelin are too stringent to be denied. Therefore they are neglected. The last official trace of his experiments can be found in Regnault's Course De Chimie (1847) then they disappear (4). 1848. Berzelius reports Vogel's experimental evidence for biological transmutations (5). 1860. Marignac supposed the deviations of atomic weights from integral numbers to be a consequence of the fusion process of hydrogen atoms (3). 1863. De Chancourtois arranged the elements in a spiral in the order of their atomic weights, and made the remark: "the properties of substances are the properties of numbers" (3). 1869. Mendeleef built his Periodic Table of the Elements. The properties of the elements are periodic functions of the atomic number (3). 1897. J.J. Thomson discovers that the cathode rays are material particles, charged with "negative" Electricity: the electrons (6). 1898. W. Wien identifies a particle which is "positively" charged, with a mass equal to that of the hydrogen atom, in a beam of ionized gas: the proton (7). 1902-1904. Lord Kelvin formulates the first atom model, which was so strongly supported and developed by J.J. Thomson that it became known as the "Thomson (first) atom". According to this model, the atom consists of a sphere of uniformly distributed charge, about one Angstrom in diameter, in which the electrons are embedded lake raisins in a pudding (8), (9). 1904. Hantaro Nagaoka hypothesizes that the positive charge is concentrated in the center of the atom and that electrons form a ring, around such a nucleus, which is similar to that around Saturn (10). 1905. Albert Einstein formulates the Theory of Relativity. With the gradual "disappearance" of the ether the physical space where to place the atom and rebuild its structure disappears as well. The establishment of the Theory of Relativity compromises the development of a model of the atom consistent with the experimental evidence, and deviates the "natural course" of Atomic Mechanics" (11). 1910. J.J. Thomson definitely confirms the discovery of the proton, made by Wien (12). 1911. Ernest Rutherford gathers and develops the observations of Geiger and Marsden, two of his young assistants. He concludes that the atom has a "nucleus" where the positive charge is concentrated. In some way, around it, the electrons are placed. Being excessively enthusiastic for the results obtained with the "bombardment method", Rutherford directs Nuclear Physics towards High Energies. Rutherford's model has a fundamental flaw: the dimensions of the nucleus result to be "very small" (of the order of 10-12 cm) on the basis of the hypothesis that "the central charge � may be supposed to be concentrated at a point", which allows the erroneous exchange of the word "surface" of the nucleus with the word "centre" of the nucleus (13). His model, moreover, does not answer three major questions:

1. Negative electrons are attracted by the positive nucleus: yet they appear as "distant" from the nucleus. Why don't they fall on it? 2. Electrons are supposed to be distributed and "moving" around the nucleus. Why don't they radiate electromagnetic energy? 3. Nuclear charge is an integer multiple of Wien's "elementary positive charge". How come doesn't the nucleus "explode" because of electrostatic repulsion? (14). 1913. Niels Bohr attempts an answer to the unsolved questions. These are his answers: 1) the atom is a "planetary" system; centrifugal force prevents an electron from falling on the nucleus. 2) he simply postulates that electromagnetic laws are not valid for nuclear orbits. He then states that as a consequence of "its small dimensions" the nucleus does not influence "the atom's ordinary physical and chemical properties which, on the other hand, depend on external electrons". 3) As far as the third issue is concerned, he ignores it (15). 1913. J.J. Thomson observes that no one has ever demonstrated that the electrons are spherical and that the Coulomb field - at a micro level - has a spherical symmetry. He builds Thomson's "second atom": a "rigid" atom and consequently a "theory of valence" (16). 1915. Bohr's atom is absolutely incapable of eliminating the fundamental contradictions with the laws of electromagnetism. Above all, it is incapable of accounting for chemical phenomena (17). 1915. A.L. Parson introduces the magnetic field: the electron is not just an electric charge, but it is also a small magnet. Positions of electromagnetic stable equilibrium of electrons in atoms are possible. In 1911 Kamerlingh Onnes even provided a model of this "magnetic electron": a superconductive ring where electric flux going into the ring generates a magnetic field. Both are exceptionally stable. Moreover Parson observes that the planetary atom is irremediably inconsistent with chemical and stereochemical evidence. But his model has two flaws: 1) He does not extend the same hypothesis he made about the electron to the proton. 2) He maintains the "uniformly charged sphere of the Kelvin or Thomson atom" as a model of the nucleus (18). 1915. William D. Harkins reconstructs the Periodic Table of the Elements, and provides two models (a spiral one and a helicoidal one). He moves from the hypothesis that every element's chemical properties essentially depend on the nucleus structure, which is composed of the sum of hydrogen and helium nuclei. He resolves the problem of the nucleus stability by advancing the hypothesis that the hydrogen atom "captures" its electron and, thus, gives raise to a neutral particle: the Neutron. Electrons which have been captured "cement" (bind) the protons (19). 1916. G.N. Lewis works on Thomson's and Parson's ideas and "stops" the atom: "Bohr, with his electron moving in a fixed orbit, (has) invented systems containing electrons of which the motion produces no effects upon external charge. Now this is not only inconsistent with the accepted laws of electromagnetics but, I may add, is logically objectionable, for that state of motion which produces no physical effects whatsoever may better be called a state of rest". Lewis builds the theory of valence (20). 1918. H.S. Allen sees how the "rigid" atom stands. He lists the remarkable amount of experimental data in favour of a rigid structure, and he concludes by observing that: "it will be necessary to revise the prevailing view as to the small size and pure electrostatic field of the nucleus", and that: "Bohr's theory as to origin of series line in spectra may be restated so as to apply it to the ring electron. The essential points

of the quantum theory and of Bohr's equations may be maintained, even if his atomic model be rejected" (21). 1919. J.J. Thomson introduces magnetism and builds everything anew: series line in spectra, etc. from the point of view of the rigid atom. But he does not take into account the contributions of Parson, Lewis, Allen and Harkins (Rutherford can be considered as the cause of the "separation" between Harkins, in particular, and the other authors. As a result the different contributions given by the above mentioned scientists, could not merge into a single coherent model) (22). 1919. E. Rutherford believes he has disintegrated nitrogen. As a matter of fact he has fused a helium nucleus with a nitrogen one, expelling thus a proton: Transmutations are possible but - in his opinion only "High Energy Transmutations". What is worse, he is convinced once and for all of the quality of the "bombardment method". He hopes for the future that growing energetic projectiles be available. It is the prelude to the birth of High Energy Physics (23). 1920. W.D. Harkins publishes the first version "Alpha Extended Model" of the nucleus but his theory has a fundamental flaw : he places the "right" neutron and nucleus in the "wrong" atom of Rutherford and Bohr (24). 1921. J.J. Thomson confirms that Bohr's planetary model - as far as atoms with many electrons are concerned - would become "hopelessly intricate" (25). 1921. A.H. Compton provides experimental evidence in favour of the magnetic electron (26). 1921. W.D. Harkins further develops the "Alpha Extended Model" of the nucleus. He introduces in current terminology the neutron as "sum" of a proton and an electron. Moreover he introduces in his model of the nucleus three "polyneutrons": D0 (2n), T0 (3n), α 0 (4n) (27). 1921. A.C. Crehore points out that the rigid atom is by now currently used in chemistry, where it daily proves itself useful. He suggests that the entire field of chemistry is not a silly thing to be lightheartedly neglected in order to support Bohr's atom. He observes that those "useful" results from Bohr's theory can be obtained from other atomic models - i.e. rigid atom. And he adds that despite what Bohr did it is not essential to assume things against ordinary laws of electromagnetism. The rigid atom is based on the laws of electromagnetism: "So long as there is strict adherence to the Bohr model, an understanding of phenomena on the basis of electromagnetic theory will remain difficult, if not impossible�the abandonment of ring of electrons from an atomic model does not seem to be so revolutionary when viewed in the light of these facts" (28). COUP DE THEATRE 1921. Albert Einstein receives the Nobel Prize for Physics. He is given the Prize for the "discovery of the laws of photoelectric effect". But it inevitably assumes the "political value" of an "endorsement" of the Theory of Relativity. 1922. Niels Bohr receives the Nobel Prize for Physics. He is given the Prize for his studies on "the atoms structure and radiation". RELATIVITY AND PLANETARY ATOM BECOME "OFFICIAL SCIENCE" On a theoretical level, physicists impose the planetary atom on chemists. Chemists "suffer" but, as a matter of fact, do not give a damn. The theory of valence is, and continues to be, that by Lewis and Thomson. FINAL HOAX

1925. Bohr's atom has some problems with the anomalous Zeeman effect. Uhlenbeck and Goudsmit "discover" the magnetic electron. Before introducing such a "revolutionary concept" they ask for advice to the least apt person: Niels Bohr. Bohr takes the opportunity of staging a clever "coup de main", that of introducing the main argument adopted by Parson and Allen against planetary atom: the magnetic electron. With a warm letter encouraging the "birth" of Spin, Bohr gives them his approval (29). 1926. E. Schroedinger presents his: "An Undulatory Theory of the Mechanics of Atoms and Molecules": "The point of view taken here�is rather that material points consist of, or are nothing but, wave systems" (30). Schroedinger does not ask himself what his "wave systems" are made of. By paraphrasing Einstein, one could say that "the ether took its revenge and ate matter" (31). 1928. W.D. Harkins attempts to produce gold by introducing an electron into a mercury nucleus, but fails (32). 1932. J. Chadwick "discovers" the neutron (33). 1932. W.D. Harkins timidly lays claim to the neutron (34). Heisenberg states that "Harkins's neutron" (the sum of a proton and an electron) is "different" from " Chadwick's neutron", that is, a "new" particle which "does not contain" electrons, but "creates" them at the moment of its decay (35). As a matter of fact, as we have seen before, Harkins placed the right neutron and nucleus in the wrong atom: "his" neutron cannot be accepted because it is "incompatible with Bohr's atom and Heisenberg's Quantum Mechanics. 1935. Thus, it is J. Chadwick who receives the Nobel Prize for Physics "for the discovery of the neutron". 1937. While looking for "an artificial generator of neutrons", Enrico Fermi accomplishes a "cold fusion" between "heavy ice" and deuterium (heavy hydrogen). But he does not give it enough attention, as he should (36). 1940. Seemingly unaware of Harkins's work, Don Carlo Borghi makes the assumption again that the neutron is a peculiar "bound state" of the hydrogen atom. His hypothesis is obviously refused because it "contradicts Bohr's atom and Heisenberg's Quantum Mechanics". Borghi does not realize the "danger" of his hypothesis. He insists and is estranged (37). 1950-1955. C. Borghi planned an experiment to synthesize neutrons starting from a cold hydrogen plasma. Expelled from the University of Milan, he moves to the Vatican. With the money he is given -under the counter- by De Gasperi, he starts his experiments in a Roman laboratory. Borghi succeeds where Harkins failed: "cold" synthesis of the neutron shows that the neutron really is "the sum of a proton and an electron". De Gasperi's death marks the end of Borghi's financial support. He emigrates to Brazil in order to continue his experiments. In Recife he founds the Center for Nuclear Energy (38). 1958. C. Borghi tries to present his experimental results at the Vienna convention. But Amaldi's action prevents him from having his paper accepted. Estranged once again, Borghi leaves the scene for good (39). KERVRAN'S LOW ENERGY TRANSMUTATIONS. Since 1959 C.L. Kervran takes note of a new series of phenomena which "Classical Physics" cannot explain: Fusion and Fission of elements at energies much lower than the ones occurring in "ordinary" nuclear reactions: "During these Low Energy Transmutations we do not observe any radioactivity" (40), (41). The Low Energy Transmutations observed by Kevran are all reversible. See for example the following:

⇔

⇔

⇔

⇔

⇔

⇔

⇔

⇔

⇔

⇔ If on the one hand, these transmutations can be regarded as "cold fusions", on the other, they can be considered as examples of "cold fissions". Another significant example of cold fission, described by Kervran, is the following electromagnetically induced "cold fission":

"The most important thing" - Kervran maintains - "is to note that the nucleus has divided into two parts, like a walnut that breaks along the median plane. Therefore, in Lead 206 there must be a plane characterized by a lower resistance, for fission takes place along this plane �it appears obvious then that the notion of mean energy per nucleon does not make any sense since it has been ascertained that nuclei are made of thick parts that always divide in the area of lower resistance (40), (41).

Spontaneous fission of lead. On the left the nucleus of Lead -206 divides into two equal parts. This can only be explained with a median fissure. On the right the shell structure seems impossible because it would be necessary a heart made of 41 protons, which should open like a shell and then assemble into a nucleus" (40), (41). THE ALPHA -EXTENDED MODEL OF THE ATOM. The Alpha particle model was suggested by stereochemistry � it can be applied to light nuclei which have an equal number of neutrons and protons, as long as that number is a multiple of 4. Obviously one can think that these nuclei are made of nuclei of 4He (42). These Alpha particles are arranged in space so as to give the closest possible packing � In table 1 we have tabulated the configuration that probably gives closest packing and the corresponding number of bonds � the last column gives the binding energy per bond, which is remarkably constant except in the case of 8Be (43). Table 1

Nuclide

Configuration

N� 0f bonds

Mass M (Mu)

M- AMα (mMu)

Bond energy (mMu)

He4

-------------

0

4. 00387

0

0

Be8

Dumbbell

1

8. 00785

-0. 11

-0. 11

C12

Triangle

3

12. 00380

7. 81

2. 60

O16

Tetrahedrom

6

16. 00000

15. 48

2. 58

Ne20

Square pyramid

8

19. 9988

20. 6

2. 58

Mg24

Octahedron

12

23. 9926

30. 6

2. 47

Si28

Pentagonal bipyramid

16

27. 9858

41. 3

2. 59

S32

Hexagonal bipyramid

19

31. 9822

48. 8

2. 57

A36

Heptagonal bipyramid

22

35. 9789

55. 9

2. 54

Ca40

Octagonal bipyramid

25

39. 9752

63. 5

2. 54

"The most disturbing feature of this table is the lack of alpha stability of 8Be (44); as well as, obviously, the fact that "the alpha particle model can only be applied to light nuclei" (43) up to and the following "do not exist".

. 11α (

)

The most valuable feature of the alpha particle model is, on the other hand, the fact that it is a static model of the nucleus, as it is more suitable to a "rigid" atom. Let us see, now, how it can be conveniently extended (45). In order to explain the experimental results of L. Kervran, in 1988 I devised a new model of the atom characterized by the following features: 1. 2. 3. 4. 5.

Substantial asymmetry of Coulomb electric and magnetic fields of electrons and protons. Existence of positions of stable electromagnetic equilibrium of electrons in the vicinity of nuclei. The Neutron is a particular "bound state" of a proton and an electron. The Nuclei are composite structures of hydrogen atoms of period 4. Physical and chemical properties of each atom depend on the various isomeric configurations.

As we have just seen, the Alpha particle model of the nucleus is interrupted � because of lack of Alpha particles. After

(10 α ), in fact, "there is not"

But let us examine now the two isobars 44 :

and

(11α ). .

The first is unstable ( t1/ 2 = 47y) and, after two electron captures, changes into the second:

(11α )

(10 α + 4 n) Let us observe, now, the three isobars 48: After two electron captures changes into

(12α ), unstable ( t1/ 2 = 21.56h). .

(11α + 4 n).Stable (maximum abundance: 73.7%) (10α +2� 4n). Stable (0.187%). Let us imagine now that in agreement with the above hypotheses on atomic and nuclear structure, the electrons of an Alpha group (Helium atom) are bound in a position of stable equilibrium in the vicinity of the corresponding protons.

Let us assume, then, that because of the tridimensional packing of the Alpha groups, one of them is completely inside the nucleus and that, because of the various forces exercised by the surrounding Alpha groups, the two hydrogen atoms (Protium) which make it up, each captures its own electron. The result is a new "group", which is even more "neutral" than the (Helium 4) atom (the Alpha), made up by 4 neutrons which are more strongly bounded - inside the nucleus - of the two Protium atoms and two neutrons which make up the "Alpha group". I will call the new "even more neutral" group: Alpha-Zero Group (α 0). Consequently

can be read as: (11α + α 0). Stable.

Similarly, we can suppose that two Alpha Groups "capture" their corresponding electrons. therefore can be read as: (10 α + 2α 0). Stable. By reconstructing in this way the structure of the various atoms ordered according to mass number (A) it is easy to realize that electron and proton are the "primary" elementary constituents of every atom, while the "secondary" elementary constituents are: Protium (Proton + Electron): P = (p + e) ; Neutron: (pe) = n ; Deuterium: D = (p + n) ; D-zero: D0 = (2n) ; Tritium: T1 = (D + n) ; Helium 3: T2 = (D + P) ; T-zero: T0 = (3n) ; Alpha: α = (D + D) ; Alpha-zero : α 0 = (4n). We have consequently introduced 3 groups of "polyneutrons": D0 ,T0 ,α 0 . Moreover it results that atoms and nuclei are composite structures of Protium, of period 4. Finally it follows that the different physical and chemical properties of each atom depend on the various, possible isomeric configurations of the Protium atoms which make it up. In light of what has been said above, the Periodic Table of the Elements has been reconstructed as follows: PERIODIC TABLE OF THE ELEMENTS ACCORDING TO THE ALPHA EXTENDED MODEL OF THE ATOM. The reconstruction of the Periodic Table of the Elements according to the Alpha Extended Model of the Atom is shown in Fig.1 (Fig.2a, 2b; Fig.3a, 3b; Fig. 4a, 4b; give the details of this Table up to the element 26, Fe - in the printed version of Episteme these seven tables are given apart). The horizontal view of Fig.1 shows clearly that the nuclei are periodic structures of period 4. The vertical view (Mendeleef order, in which only the two most abundant isotopes are listed) suggests immediately the "composite structure" of the nuclei. Example: n � 4α Reactions. GROUP IA (α + T1) ⇓+4α

(5α + T1) ⇓+4α (9α + T1) ⇓ + 3 � 4α (18α + 3α 0 + T1) (4.8 1010 y) ⇓ + 3 � 4α (27α + 6α 0 + T1) (3 106 y) GROUP 0 (Noble Gases). (α ) ⇓+4α (5α ) ⇓+4α (9α ) ⇓ + 3 � 4α (18α + 3α 0) ⇓ + 3 � 4α (27α + 6α 0) As it can easily be seen, the difference between the very active Elements of Group IA and the "inert" Noble Gases consists in a "T1 terminal". Neutron synthesis and α 0 group. Neutron synthesis - which is the first step in atom building - was achieved by Borghi, starting from a cold plasma of protons and electrons (39).

The following steps: synthesis of Deuterium (D), Tritium (T1), He 3 (T2), He 4 (α ) and experimental evidence for the 4- neutron (α 0) group were already well documented in the scientific

literature . As well as the production and the decay of the nuclei from 11α to 18 α and the "New Radioactivity" (reversible transition) (45). Experimental evidence for Low Energy Nuclear Reactions: Nucleus + n � 3α ; Nucleus + n � 4α . At the end of 1989 I could get information about the reaction: Nucleus + n � 3α ; Nucleus + n � 4α , which confirmed the reality of the "composite structure" of the nuclei (45). The nuclear reactions indicated were the following: C + O → Si ; 2 (C + O) → Fe ; Na + O → K . The first could be very easily reproduced. Consequently I tested it following methods 2 and 3 (45). The report handed to me claimed the production, with the same methods, of 35 different Elements. I noticed that all the stable isotopes of Si and Fe could be considered "composite structures of C and O (45). Further experimental evidence for the reactions: Nucleus + n � 3α ; Nucleus + n � 4α . a) Experiments at B. A. R. C. In 1991 I gave a lecture at B. A. R. C. , on Low Energy Nuclear Reactions. One year later M. Srinivasan gave me a preprint showing experimental evidence for the reactions: C + N → Al ; C + O → Si ; 2(C + N) → Cr ; 2(C + O) → Fe ; 2(C + O) → Ni (46). b) Experiments at Texas A&M. Immediately after this positive result Sundaresan and Bockris repeated test 2 (45) showing once more experimental evidence for the reaction: 2 (C + O) → Fe (47). Experiments by Champion and co-workers. In 1992 I informed J. Champion about the experimental tests of Oshawa and I showed him how to use my Periodic Table of the Elements. Champion and co- workers repeated later (1994) method 3 (45), with the following results (48): a. Carbon - Iron - Carbon arc. New Elements produced : Zr , Mo , Ru , Ba , Sm , Yb , Hf , Os . b. Carbon - Nickel - Carbon arc. New Elements produced : Mo , Ru , Pd , Ce , Ba , Nd , Sm , Hf , W , Os , Pt . c. Carbon - Copper - Carbon arc. New Elements produced : Rh , Pd , Ag , Nd , Eu , W , Re , Ir , Pt , Au .

Low Energy Nuclear Fission of Stable Isotopes. a) Experiments at Texas A&M and Engelhard Laboratories. In 1992 I was invited by J. O'M. Bockris to witness experimental tests suggested by J. Champion . The first of these tests told me immediately what was going on: I had already seen it in a drawing made 500 years before. The same experiment, repeated at Engelhard Laboratories, showed conclusively the reactions:

That is: the possibility to cause an α decay of stable isotopes by means of "ordinary" chemical reactions (49). b. Experiments by Champion and co-workers. In 1995 J. Champion noticed that one of his "Hg cells", designed to make Platinum by electromagnetic excitation, was producing Ru at a rate 10 times bigger than that of Pt, giving further confirmation of the reality of the half-fission nuclear reactions indicated by Kervran (40), (41). It is easy in fact to notice that the half-fission of:

,

,

,

results in :

The two remaining isotopes of Hg : 199 and 201, by the induction of an α decay, produce Pt and Au. Low Energy Nuclear Reactions (Transmutation) of unstable isotopes. The possibility to cause nuclear fission of stable isotopes by "ordinary" chemical reactions suggests immediately the possibility to cause the fission of unstable isotopes, which Kervran did not consider (40), (41). A series of experimental tests made in '93, '94, '95, '96, '97, '98, proved the possibility to get rid of the nuclear waste (Thorium, Uranium) (50). The EUCAN Thechnologies GmbH signed a contract with the "Laboratorio Nazionale per la caratterizzazione dei rifiuti radioattivi" of ENEA, Saluggia in order to carry out same experiments an for the product characterisation. The activities started in October 1996. The results of the first series (1996-97) and of the second series (1997-98) of experiments have been reported in the Proceedings of ICCF-7 (51). Thorium was reduced by about 2g (an 88% reduction) (51). It was possible to show the reality of seasonal effects in Low Energy Nuclear Reactions (51). To make a further demonstration of the reality of these experimental results a third series of tests was carried out on May 21 an May 25 1998 (52). The first experiment (May 21) showed the transmutation of 1.32g (30% of the total) of Uranium (52). The uncertainty declared by the laboratory was between 5 and 10% (52). To avoid any possibility of error we decided to show the possibility to increase this result through a slight change in the proprietary formula used, suggested by the Alpha-extended model of the atom (53). Consequently a second test was carried out on May 25,1998 with the only addition of 50g of SiO2 (powder) in the same composition used for the test of May 21 (52). The result was the transmutation of 2.07g of Uranium (45% of the total) (52). An increase of 15% (+50% compared to the test of May 21).

Reactions: Hg - Na . In 1995 J. Champion showed, in Colorado Springs (54), the possibility to obtain the results which Harkins was unable to obtain in 1928:

simply making an amalgam of Mercury and Sodium. I repeated the same test after a few months in a condition of "sodium excess". The result was the production of the following Elements : Si, K, Ca, Fe, Ti, Cr, Cu. The Periodic Table suggests immediately further tests of this kind (reactions: Hg - Li , Hg - K , Hg - Rb , Hg - Cs), which can be easily performed. The reaction: Hg - Sb seems to be dangerous (production of "Red Mercury"). "Cold fusion" in metal lattices. When Fleischmann and Pons published their experimental results about the "cold fusion" D + D in Palladium lattices (55) I had already published (in Italian) my new model of the atom and the Periodic Table (56). Consequently it was easy, for me, to understand what had really happened and where Fleischmann and Pons were wrong . I explained these facts for the first time in the Erice Conference (Italy, Spring 1989). In 1991 I gave the following written explanation at the Second ICCF (Como, Italy) (45): a. Pd does not only act as a catalyst of the D + D reactions . b. As a consequence of the nuclear reactions among Pd and LiOD the Palladium was "burning" like a match forming, at least within a thin layer, a plethora of new nuclei. I suggested to analyze the atomic and isotopic composition of the electrodes before and after the reactions. In 1996 Mizuno et al. made this test, with the following results: within a thin layer of 1micron they found: Cr , Fe , Cu , Pt , Ca , Ti , Mn , Co , Zn , Cd , Sn , Pb, Ga , As , Br , Sb , Te , I , Xe , Hf , Re and Ir (57). A similar test was made by Bockris and Minevskii, with the following results: within a layer of one micron they found : Mg (6.7%), Si (10.2%), Cl (3.0%), K (1.1%), Ca (19.9%), Ti (1.6%), Fe (10.5%), Cu (1.9%), Zn (4.2%), Pd (31.9%), Ag (1.9%), Pt (7.1%) (57). The starting concentration of Palladium was: 99.8%. The various different reactions can be singled out using the Periodic Table and finding the exact isotopic composition of each new Element. Isomeric configurations of the atoms. The Alpha-extended model allows each atom to "keep in storage" within its "rigid" tridimensional structure the information which determines its physical and chemical behavior. In 1991 I suggested that the two allotropic forms of the Carbon atom (diamond and graphite) were a good example of this kind and that this example should be: "only the first of a long series. This opinion has recently been confirmed by the experimental results of S.K. Dixit . In the Rasasastra Department (Department of Alchemy) of the Banaras Indu University it is normal practice to obtain different isomeric configurations of atoms and molecules, characterized by different physical and chemical properties, from

the most common configurations . The same atom or molecule is given a specific name according to the various isomeric configurations which prove useful in the medical field" (45). A few months later (October 1991) I could get information about the discovery of a third isomeric configuration of the Carbon atom: Fullerenes, obtained by arcing Carbon in a Helium atmosphere (58). Finally, in 1995, I was informed by D. Hudson about the discovery of new, peculiar, isomeric configurations of monoatomic Transition Elements, which he called O.R.M.E.S. (Orbitally Rearranged Monoatomic ElementS) (59). These isomeric configurations are well known in Alchemic Literature (60). But, according to the Alpha Extended Model of the Atom (no "orbits"), the "right" name for these isomeric configurations should be : E.R.M.E.S. (Electronically Rearranged Monoatomic ElementS). Conclusions The experimental evidence listed above constitutes, in my opinion, a good validation for the Alpha Extended Model of the Atom. In 1996 "The Developing Technology of Transmutations" becomes the fundamental issue of the Second Conference on Low Energy Nuclear Reactions (College Station, TX) (61). In 1998, ICCF-7 (Vancouver) (51) and in 2000, ICCF-8 (Lerici, Italy) (62) showed conclusive evidence of Low Energy Transmutation Phenomena. The Alchemic hints result to be always correct, proving that Alchemy is an experimental science (50). XXI century Physics will be characterized by Low Energy Nuclear Reactions: The revival of Alchemy. References

1. A.L. Lavoisier . Traitè Elementaire de Chimie. 1789. 2. L.N. Vauquelin. Annale de Chimie. Vol. 29-30, Nivose, Year VII, pp. 3-26, January, 19, 1799. 3. G.N. Lewis. Valence (1923). Dover edition, N.Y. 1966. 4. H.V. Regnault. Course de Chimie. 1847. 5. J.J. Berzelius. Traite de Chimie. 2� Edition, 1848. 6. J.J. Thomson. Phil. Mag. S5, Vol.44, N� 269, October 1897, p. 293. 7. Encyclopedia Britannica. Micropaedia. Vol. VIII, p. 254. 8. Kelvin. Phil. Mag. S6. Vol.3, N�15, March 1902, p. 257. 9. J.J. Thomson. Phil. Mag. S6. Vol.7, N� 39, March 1904, p. 237. 10. H. Nagaoka. Phil. Mag. S6. Vol. 7, N� 39, March 1904, p. 445. 11. R.A. Monti. Theory of Relativity: a critical analysis. Phys. Essays. 9, 2, 1996, p. 238. 12. J.J. Thomson. Phil. Mag. S6. Vol. 19, N� 111, March 1910, p. 424; Vol. 20, N� 118, October 1910, p. 752. 13. R.A. Monti. The radius of the atomic nucleus. Il Lunedì della Repubblica. N�16, "L'Ermete", p.IV, 1-14 April 1991. 14. E. Rutherford. Phil. Mag. S6. Vol. 21, N� 125, May 1911, p. 669. 15. N. Bohr. Phil. Mag. S6. Vol. 26, N� 151, July 1913, p. 1. 16. J.J. Thomson. Phil. Mag. S6. Vol. 26, N� 154, October 1913, p. 792. 17. N. Bohr. Phil. Mag. S6. Vol. 30, N� 177, September 1915, p. 394. 18. A.L. Parson. Smithsonian Miscellaneous Collection. Vol. 65, N� 11, Publication N� 2371, Washington, November 29, 1915, pp. 1-80. 19. W.D. Harkins. J. Am. Chem. Soc.. Vol. 38, February 1916, N� 2, p. 189. 20. J.N. Lewis. J. Am. Chem. Soc.. Vol. 38, 1916, p. 762.

21. H.S. Allen. Proc. Phys. Soc. London. Vol. 31, 1919, p. 49. 22. J.J. Thomson. Phil. Mag. S6. Vol. 37, N� 220, April 1919, p. 419. 23. E. Rutherford. Phil. Mag. S6. Vol. 37, N� 222, June 1919, p. 581. 24. W.D. Harkins. J. Am. Chem. Soc.. Vol. 42, 1920, p. 1956. 25. J.J. Thomson. Phil. Mag. S6. Vol. 4, N� 243, March 1921, p. 510. 26. A.H. Compton. J. Frankl. Inst.. Vol. 192, August 1921, p. 145. 27. W.D. Harkins. Phil. Mag. S6. Vol. 42, N� 249, Sept.1921, p. 305. 28. A.C. Crehore. Phil. Mag. S6. Vol. 42, N� 250, October 1921, p. 569. 29. S. Goudsmit, G.E. Uhlenbeck. Zeits. f. Physik. 35, 8-9,pp. 618-625, 1926; N. Bohr. Nature, Vol. 117, N� 2938, p. 264, February 20, 1926. 30. E. Schroedinger. Phys. Rev.. Vol. 28, N� 6, December 1926, p. 1049. 31. L. Kostro. Einstein e l'etere. Proceedings of the International Conference "Galileo Back in Italy" I. Ed. Andromeda, Bologna 1988. 32. W.D. Harkins. W. B. Kay. Phys. Rev.. 31, June 1928, pp. 940-945. 33. J. Chadwick. Nature. 129, Feb.27, 1932, p. 312. 34. W. D. Harkins. Nature. January 7, Nov. 8 1932, p. 23. 35. W. Heisenberg. Zeit.f. Physik.17, 1-2, July 19, 1932, pp. 1-11. 36. E. Amaldi, E. Fermi, F. Rasetti. La ricerca scientifica. Serie II, Anno VIII, N� 1-2, 15-31 Luglio 1937. 37. C. Borghi. Il Nuovo Cimento. Serie Nona, Vol. I, N� 3, 1 Giugno 1943, p. 176, 1940; C. Borghi. Sui Principi della Fisica Nucleare. Pontificia Accademia Scientiarium, Commentationes. Anno X, Vol. X, N� 5, 1945, p. 145. 38. C. Giori. Private communication to R.A. Monti. 39. C. Borghi, C. Giori, A. Dall'Olio. CEN. Recife, Brazil. Experimental evidence on the emission of neutrons from cold hydrogen plasma. Unpublished, 1957. 40. C.L. Kervran. Preuves en biologie de transmutations a faible energie. Librairie Maloine S.A., Paris 1975. 41. C.L. Kervran. Prove in Geologia e Fisica delle Trasmutazioni a Debole Energia. Giannone, Palermo 1983. 42. E. Segre. Nuclei e Particelle. Zanichelli, Bologna 1986. 43. L.R.B. Elton. Introductory Nuclear Theory. Pitman, London 1959. 44. J.M. Blatt, W. S. Weisskopf. Theoretical Nuclear Physics. Wiley, N.Y.1960. 45. R.A. Monti. Cold Fusion and Cold Fission: Experimental Evidence for the Alpha-Extended Model of the Atom. Communication to the Second ICCF, Como, Italy 1991. 46. M. Sing, M.D. Saksena, W.S. Dixit, V.B. Kartha (BARC). Verification of the George Oshawa's experiment for anomalous production of Iron from Carbon Arc in water. Fusion Technology. Vol. 26, 1994, p. 261. 47. R. Sundaresan, J.O'M. Bockris. Anomalous formation of Iron from Carbon as a result of arcing in water. Fusion Technology. Vol. 26, 1994, p. 261.

48. J.E. Champion. Explanation of observed nuclear events associated with cold fusion and similar Low Energy Nuclear Reactions. June 1994 (private edition). 49. R.A. Monti. Experiments in Cold Fusion and Cold Fission. Communication to ICCF-4, Maui 1993. 50. R.A.. Monti. Communication to ICCF-8 . Lerici, Italy May 2000. 51. ICCF-7 Proceedings. April 19-24 1998, pp. 264-268. 52. Laboratorio Nazionale per la Caratterizzazione dei rifiuti radioattivi. L.E.T. Project. 8� Report. July 1998, by the Head of the Section F.Troiani. 53. R.A. Monti. Low Energy Nuclear Reactions: Experimental Evidence for the Alpha Extended Model of the Atom. Journal of New Energy. Vol. 1., N� 3, 1996, pp. 131-144.

54. J.E. Champion. Nuclear change via chemical reactions. Modern day nuclear change. Extraordinary Science Conference. 1995 (video tapes). International Tesla Society. Colorado Springs, CO. 55. M. Fleischmann, S. Pons. J. Electroanal. Chem. Vol. 261, 1989, p. 301. 56. R.A. Monti. Reconstruction of the Periodic Table of the Elements. Seagreen N� 8, Andromeda, Bologna, Spring 1989. 57. H. Fox. Implications of the Bockris-Minevskii and Mizuno et al. Papers. Fusion Facts. April 1996.

58. R.F. Curl, R.E. Smalley. Fullerenes. Scientific American. October 1991, p. 32. 59. D. Hudson. Non-metallic, monoatomic forms of Transition Elements. Keely Net, PO Box 870716, Mesquite (TX), USA 75187. 60. Ireneo Filalete. Open Entrance to the Closed Palace of the King Phoenix (1645). Genova, Italy 1987. 61. Journal of New Energy. Vol. 1, N� 3, 1996. Editorial, by H. Fox. 62. ICCF-8. Lerici, Italy. Proceedings (to be published).

This paper has been published for the first time in the Proceedings of the VI International Scientific Conference "Modern Problems of Natural Sciences", August 21-25, 2000, St-Petersburg. Episteme thanks most heartily Svetlana Tolchel'nikova-Murri and Markiyan Chubey for their kind co-operation.

-----

Nízké energetické nukleární reakce

Obrození alchymie (Roberto A. Monti)

Souhrn. V roce 1959 C.L. Kervran ukazuje experimentální důkaz o Low Energy Transmutations, ale současní fyzici odmítají věřit v experimentální údaje před je protože to by ptalo se zájmy, široce dobře ustanovený, fyziky vysokých energií. V roce 1989 Fleishmann a Pons udělal další Low Energy Transmutation, chybně volal "studenou fúzi", která táhnula ohromnou pozornost. Vysoký Energy Physicists začal obrovskou kampaň k tomu, aby zrušila platnost "studené fúze" před veřejností. V roce 1996 " Developing Technology Transmutations" stává se základním vydáním druhé konference o Low Energy nukleární reakcích (univerzitní stanici, TX). V roce 1998, ICCF-7 (Vancouver) a v roce 2000, ICCF-8 (Lerici, Itálie) ukáže konečný důkaz o Low Energy Transmutation Phenomenech. Alchemic rady vyplývají být vždy správná, ukazuje se jako že Alchemy je experimentální věda. XXI století fyzika bude vyznačovat se Low Energy nukleárními reakcemi: Obrození Alchemy . ÚVOD 1794 . Francouzská revoluce. Květen 8. Lavoisier je setne hlavu. Lavoisier uvedl "galilejskou metodu" v chemii, přispění do jeho "vědeckého základu". Na základě jeho experimentů on mohl sledovat že "ve všech chemickém reakcích stejném množství věci je přítomen před a po reakci". Lavoisier následně dělá hypotézu tu v chemických reakčních změnách z jednoho prvku další nevyskytuje se (1). 1799 . Vauquelin sleduje co Lavoisier neměl žádnou příležitost k tomu, aby sledovala: změna z jednoho prvku dalšího. Metoda experimentální Vauquelin je tak přísný jak Lavoisier- ovo metoda. Ale Lavoisier nemůže všimnout si to (2). 1815 . Prout poznamenal, že váhy několik atomů zdál se být násobky váhy vodíku, a pokročilé hypotézy že všechny další atomy skládají se z vodíkových atomů (3). 1815-1847 . Restoration "nadměrně" rehabilituje Lavoisier: "intrasmutability" chemických prvků se stávají dogmatem namísto experimentální hypotézy. Alchymie (která, na druhé straně, připouští změny chemických prvků) je "diskreditovat". Ať tak nebo onak zkušební výsledek Vauquelin jsou příliš přísný k tomu, aby byl odepřeno. Proto oni jsou zanedbaní. Poslední oficiální stopa jeho experimentů může být nalezený v Regnault- ovo Kurs De Chimie (1847) pak oni zmizí (4). 1848 . Berzelius Vogel- ovo experimentální důkaz pro biologické změny (5). 1860 . Marignac předpokládané úchylky atomových vah z celých čísel který má být následek procesu syntéz vodíkových atomů 1863 . De Chancourtois uspořádal elementy v spirále v objednávce jejich atomových vah, a udělaly poznámku: " vlastnosti substancí jsou vlastnosti čísel" (3). 1869 . Mendeleef postavil jeho Periodic tabulku Elements. Vlastnosti elementů jsou periodické funkce atomového čísla (3). 1897 . J.J. Thomsonův objevuje , že katodové paprsky jsou materiální částečka, obviněný z "záporné" elektřiny: elektrony (6). 1898 . W. Wien identifikuje částečku která je "pozitivně" účtovat, s masou rovná ta vodíkového atomu, v paprsku ionizovaného plynu: proton (7).

1902-1904 . Lord Kelvin formuluje první model atomu, který byl tak silně podporovaný a vyvinutý J.J. Thomsonův který to stalo se známý jak "Thomsonův (první) atom". Podle tohoto modelu, atom se sestává ze sféry rovnoměrně distribuovaného poplatku, asi jeden Angstrom v průměru, ve kterém elektrony jsou vložené rozinky jezera v pudinku (8), (9). 1904 . Hantaro Nagaoka vysloví hypotézu , že kladný náboj je koncentrovaný ve středu atomu a že elektrony tvoří kruh, kolem takových jádra, která je podobné tomu kolem Saturnu (10). 1905 . Albert Einstein formuluje teorii relativity. S postupným "zmizením" éteru fyzického prostoru kde umístí atom a znovu vystavět jeho strukturu mizí také. Organizace teorie relativit udělá kompromisy vývoj modelu atomu v souladu s experimentálními údaji, a uchýlí se "přírodní kurs" Atomic Mechanics" (11). 1910 . J.J. Thomsonův rozhodně potvrzuje objev protonu, udělaný Wien (12). 1911 . Ernest Rutherford se shromažďuje a vyvíjí pozorování Geiger a Marsden, dva z jeho mladých asistentů. On uzavírá , že atom má "jádra" kde kladný náboj je koncentrovaný. Do určité míry, kolem toho, elektrony jsou umístěny. Jsoucí nadměrně nadšený pro výsledky získané s "bombardování metodou", Rutherford nasměruje jadernou fyziku směrem k High Energies. Rutherford- ovo model má základní vadu: rozměry jádra vyplývají být "velmi malý" ( objednávky z 10-12 cm) na základě hypotézy té " střední účtovat ? smí být předpokládáno, že to bude koncentrovaný v bodu", který dovoluje chybnou výměnu slovního "povrchu" jádra se slovním "centrem" jádra (13). Jeho model, navíc, neodpovědět tři závažné otázky: 1. Záporné elektrony jsou přitahované pozitivními jádry: ještě oni jeví se jak "vzdálený" z jádra. Proč že ano udeřit na to? 2. Electrons být předpokládáno, že to bude distribuovaný a "posun" kolem jádra. Proč že ano vyzařovat elektromagnetickou energii? 3. Náboj atomového jádra je číslo celé vícenásobný Wien- ovo "základního kladného náboje". Jak přijít ne - jádra "explodovat" kvůli elektrostatickým odpuzováním? (14). 1913 . Niels Bohr pokusí se o odpověď na nevyřešené otázky. Tyto jsou jeho odpověď: 1) atom je "planetární" systém; odstředivost zabraňuje elektronu z udeřit na jádra. 2) on jednoduše žádá že elektromagnetické zákony nejsou platné do nukleárních oběžných drah. On pak stojí že proto "jeho malých rozměr" jádra neovlivňovat " atom obyčejné fyzické a chemické vlastnosti které, na druhé straně, záviset na externích elektronech". 3) až k třetí záležitosti se týká, on ignoruje to (15). 1913 . J.J. Thomsonův sleduje že nikdo nikdy ne- demonstrovaný , že elektrony jsou kulovité a , že Coulomb pole - v mikro úrovni - má kulovitou souměrnost. On buduje Thomsonův "druhý atom": "přísná" atom a následně "teorie mocenství" (16). 1915 . Bohr- ovo atom je absolutně nezpůsobilý k vyloučení základních rozporů se zákony elektromagnetismu. Především, to je nezpůsobilý k odpovídat za chemické úkazy (17). 1915 . A.L. Farář představuje magnetické pole: elektron není jen elektrický náboj, ale to je také malý magnet. Pozice elektromagnetického stálá elektronů v atomech jsou možné. V roce 1911 Kamerlingh Onnes dokonce poskytl model tohoto "magnetického elektronu": supravodivý prsten kde elektrický jdoucí do ringu generuje magnetické pole. Oba výjimečně jsou stabilní. Navíc Parson sleduje , že planetární atom je nezhojitelný v rozporu s chemickým a stereochemickým důkazem. Ale jeho model má dvě trhliny:

1) on nerozšířit stejnou hypotézu, kterou on udělal o elektronu k protonu. 2) on udržuje "rovnoměrně účtovanou sféru Kelvin či Thomsonovy atomu" jako předlohy jádra (18). 1915 . William D. Harkins rekonstruuje Periodic tabulku Elements, a poskytuje dva modely ( spirálu jedné a šroubovicový jeden). On pohybuje z hypotézy že každých prvku chemických vlastností v podstatě záviset na struktuře jádra, která skládá se z sumy vodíkových a jádra helia. On řeší problém stability jádra postupováním hypotézou , která vodíkový atom "zachytí" jeho elektron a, tak, dává zvýšení k neutrální částečce: neutron. Electrons který byl chycené "cement" (spoj) protony (19). 1916 . G.N. Lewis práce na Thomsonových a Parson's myšlenkách a "zastaví se" atom: "Bohr, s jeho elektronem posunem ve fixované oběžné dráze, (má) smyšlené systémy obsahující elektrony kterých pohybu produkuje žádné efekty na externím poplatku. Teď toto nebýt jen v rozporu s přijatými zákony elektromagnetismu ale, já smím přidat, je logicky problematický, pro ten pohybový stav který produkuje žádné fyzické efekty vůbec mohly lépe být nazvaný stav odpočinku". Lewis buduje teorii mocenství (20). 1918 . H.S. Allen vidí, jak "přísný" atom stojí. On vyjmenovává pozoruhodné množství experimentálních dat ve prospěch tuhé konstrukce, a on uzavírá pozorováním to: "to bude nezbytný k revidovat běžný pohled pokud se týče malého velikosti a čistého elektrostatického pole jádra", a to: "Bohr- ovo teorie pokud se týče původ sérií linky v spektrech může být nová formulace aby použila to do ringového elektronu. Základní body kvantové teorie a Bohr- ovo rovností mohou být udržovaný, i když jeho model atomu být odmítnutý" (21). 1919 . J.J. Thomsonův představuje magnetismus a buduje všechno znovu: série lemují v spektrech, a tak dále z hlediska přísného atomu. Ale on nevezme v úvahu příspěvky Parson, Lewis, Allen a Harkins (Rutherford může být považovaný za jak příčina "odloučení" mezi Harkins, zvláště, a jinými autory. Následkem toho jiné příspěvky daný výše uvedenými vědci, nemohly sloučit do jednotlivého souvislého modelu) (22). 1919 . E. Rutherford věří , že on rozpadal se dusík. Vlastně on splynul heliové jádra s dusíkem jedním, vylučování tak protonem: Změny jsou možné ale - podle jeho názoru - jen "vysoké energetické změny". Co je horší, on je přesvědčený jednou provždy kvality "bombardování metody". On doufá pro budoucnost že pěstování energetických projektilyů být k dispozici. Ta je předehra k narození fyziky vysokých energií (23). 1920 . W.D. Harkins uveřejní první verzi "alfa prodloužený model" jádra ale jeho teorie má základní vadu : on umísťuje "pravá" neutron a jádra v "špatném" atomu Rutherford a Bohr (24). 1921 . J.J. Thomsonův potvrzuje že Bohr- ovo planetární model - co se týká atomů s mnoha elektrony se týkat - by se staly "beznadějně složitý" (25). 1921 . A.H. Compton poskytuje experimentální údaje ve prospěch magnetického elektronu (26). 1921 . W.D. Harkins podporuje vývoje "alfa prodloužený model" jádra. On představuje v aktuálním názvosloví neutronu jak "suma" protonu a elektronu. Navíc on představuje v jeho modelu jádra tří "polyneutronů": D0 (2n), T0 (3n), α 0 (4n) (27). 1921 . A.C. Crehore poukazuje na to, že přísný atom je do nynějška aktuálně použitý v chemii, kde to denně prokazuje sebe užitečné. On navrhuje , že celé pole chemie není hloupé věci který má být osvícená zanedbaná k tomu, aby podporovala Bohr- ovo atom. On sleduje že ty "užitečné" výsledky z Bohr- ovo teorie mohou být získaný z jiných modelů atomu - i.e. přísný atom. A on přidává to navzdory tomu, co Bohr dělal to není základní pro převzít věci proti obyčejným zákonům elektromagnetismu. Přísný atom je založený na zákonech elektromagnetismu: "pokud tam je přísný lpění na Bohr model, porozumění úkazů

na základě elektromagnetické teorie zůstane obtížný, jestli ne nemožný?ustoupení od kruhu elektronů z modelu atomu nezdá se být tak revolucionář kdy viděný ve světle těchto fakt" (28). PŘEKVAPIVÝ ZVRAT 1921 . Albert Einstein přijímá Nobelova cenu pro Physics. On dostane cenu za "objev zákonů fotoelektrického jevu". Ale to nevyhnutelně přebírá "politickou hodnotu" "souhlasu" teorie relativit. 1922 . Niels Bohr přijímá Nobelova cenu pro Physics. On dostane cenu za jeho studia na " atomovém strukturách a záření". RELATIVITA A PLANETARY ATOM BECOME "OFICIÁLNÍ VĚDA" Na teoretické úrovni, fyzici uloží planetární atom na chemicích. Chemici "trpí" ale, vlastně, nejsem fuk. Teorie mocenství je, a je stále, to od Lewis a Thomsonův. FINÁLNÍ MYSTIFIKACE 1925 . Bohr- ovo atom má nějaké problémy s anomálním Zeemanovým efektem. Uhlenbeck a Goudsmit "objeví" magnetický elektron. Před představující takový "revoluční koncept" oni žádají o radu k nejméně vhodné osobě: Niels Bohr. Bohr bere příležitost inscenování chytrého "náhlého útoku", to uvedení hlavního argumentu přijatého od Parson a Allen proti planetárnímu atomu: magnetický elektron. S teplým dopisem povzbuzujícím "narozením" Spin, Bohr dá jim jeho schválení (29). 1926 . E. Schroedinger představuje jeho: " vlnová teorie mechanismů atomů a molekul": "hledisko vzatý zde?je tím spíše, že hmotné body skládají se z, či nejsou nic než, samočinná řízení dopravy signály" (30). Schroedinger nezeptá se sebe co jeho "samočinná řízení dopravy signály" jsou zhotovené z. parafrázováním Einstein, někdo může říct že " éter vzal tu pomstu a jedla věc" (31). 1928 . W.D. Harkins pokusí se o produkovat zlato uvedením elektronem do jádra rtuti, ale selhává (32). 1932 . J. Chadwick "objevuje" neutron (33). 1932 . W.D. Harkins plaše činí si nárok na neutron (34). Heisenberg stojí že "Harkins- ovo neutron" ( suma protonu a elektronu) je "jiný" z " Chadwick- ovo neutron", to je, "nové" částečka která "neobsahuje" elektrony, ale "vytváří" je v okamžiku jeho rozkladu (35). Vlastně, jak my jsme viděli předtím, Harkins umístil pravá neutron a jádra v špatném atomu: "jeho" neutron nemůže být přijatý protože to je "nekompatibilní s Bohr- ovo atomem a Heisenberg- ovo kvantové mechaniky. 1935 . Tak, to je J. Chadwick kdo přijímá Nobelova cenu pro Physics "pro objev neutronu". 1937 . Při dívající se pro " umělý generátor neutronů", Enrico Fermi vykonává "studenou fúzi" mezi "těžký ladem" a deuteriem (těžký vodík). Ale on nedát to dost pozornosti, jak měl by (36). 1940 . Zdánlivě si neuvědomující Harkins- ovo práci, don Carlo Borghi dělá předpoklad znovu , že neutron je zvláštní "vázal stav / stát" vodíkového atomu. Jeho hypotéza je zřejmě odmítnutá protože to "popírá Bohr- ovo atom a Heisenberg- ovo kvantové mechaniky". Borghi neuvědomí si "nebezpečí" jeho hypotézy. On trvá na tom, že a je odcizený (37). 1950-1955 . C. Borghi plánoval experiment k tomu, aby syntetizoval neutrony začínání z chladné vodíkové plazmy. Vyhnaný z University Milan, on přesune se do Vatikaný. S penězi on dostane -pod proti - od De Gasperi, on začíná jeho experimenty v římské laboratoři. Borghi uspěje kde Harkins selhal: "chladná" syntéza neutronu ukazuje , že neutron opravdu je " suma protonu a elektronu". De Gasperi- ovo

smrt označuje konec Borghi- ovo finanční podpory. On vystěhuje se do Brazílie k tomu, aby pokračovala jeho experimenty. V Recife on nachází středisko pro jadernou energii (38). 1958 . C. Borghi zkouší prezentovat jeho zkušební výsledky ve Vídni konvenci. Ale Amaldi- ovo akce zabraňuje jemu z mít jeho papír přijatý. Odcizený ještě jednou, Borghi opouští scénu pro dobrý (39). KERVRAN'S NÍZKÉ ENERGETICKÉ ZMĚNY . Od roku 1959 C.L. Kervran všimne si nové série úkazů které "klasické fyziky" nemůže vysvětlit: Tavení a Fission elementů v energiích mnohem nižší než jeden vyskytuje se v "obyčejných" nukleárních reakcích: "během těchto Low Energy Transmutations my nesledovat nějakou /každou /žádnou radioaktivitu" (40), (41). Low Energy Transmutations pozorovaný od Kevran jsou veškerý obratitelný. Podívej se na například následující:

⇔

⇔

⇔

⇔

⇔

⇔

⇔

⇔

⇔

⇔

Jestli na jedné straně, tyto změny mohou být považovaný za "studené fúze", na druhé, mohou být považovaný za jak příklady "studených štěpení". Další významný příklad studeného štěpení, popisovaný od Kervran, je následující elektromagnetického indukovaného "studeného štěpení":

" nejdůležitější věc" - Kervran udržuje - "je všimnout si , že jádra dělila na dvě části, jako vlašský ořech který rozbíjí podél středového letadla. Proto, v Lead 206 tam musí být letadlo charakterizovaný nižší resistencí, pro štěpení se uskutečňuje se sebou tohoto letadla ?to jeví se zřejmý pak , že představa o bídné energii na nukleon nedělá žádný smysl od té doby, co to bylo zjištěné že jádra jsou zhotovená ze silných částí které vždy dělit v oblasti nižší resistence (40), (41).

Samovolné štěpení vedení. Na levé jádrech Lead -206 dělí se do dvou rovnající se části. Toto může jen být vysvětlený se středovou prasklinou. Na pravé skořepinové konstrukci zdá se nemožné protože to by bylo nezbytné srdce zhotovený z 41 protonů, které by měly otevřít jako skořápku a potom shromáždit do jádra" (40), (41). ALFA -PRODLOUŽILA MODEL ATOMU. Alpha model částečky byla navrhovaný stereochemií ? to může být aplikovaný na světlá jádra která měla rovnající se počet neutronů a protony, dokud ta číslo je vícenásobné z 4. Zřejmě jeden mohou myslet že tato jádra jsou zhotovená z jádra 4He (42). Tyto částice alfy jsou uspořádané v prostoru aby dal nejbližší možné balení ? V stole 1 my zatabelovaná konfigurace která pravděpodobně dává nejbližší balení a odpovídajícího množství pout ? poslední sloupec dává energii vazby za pouto, které je pozoruhodně stálé kromě v případě 8Be (43). Stůl 1

Nuklid

Konfigurace

N? 0f pouta

Hromadit se M (Mu)

M- AM α (mMu)

Vazebná energie (mMu)

He4

-------------

0

4 . 00387

0

0

Be8

Činka

1

8 . 00785

-0 . 11

-0 . 11

C12

Trojúhelník

3

12 . 00380

7 . 81

2 . 60

O16

Tetrahedrom

6

16 . 00000

15 . 48

2 . 58

Ne20

Čtvereční pyramida

8

19 . 9988

20 . 6

2 . 58

Mg24

Osmistěn

12

23 . 9926

30 . 6

2 . 47

Si28

Pětiboký bipyramid

16

27 . 9858

41 . 3

2 . 59

S32

Šestiúhelníkový bipyramid

19

31 . 9822

48 . 8

2 . 57

A36

Sedmiúhelníkový bipyramid

22

35 . 9789

55 . 9

2 . 54

Ca40

Osmiúhlý bipyramid

25

39 . 9752

63 . 5

2 . 54

"nejvíce rušivý rys tohoto stolu je nedostatku alfa stability 8Be (44); stejně jako, zřejmě, skutečnost, že " alfa model částečky může jen být aplikovaný na světlá jádra" (43) až do následující " neexistovat".

. 11 α (

)a

Nejcennější rys alfa modelu částečky je, na druhé straně, skutečnost, že ten je statický model jádra, jak to je víc vhodný k "přísnému" atomu. Nechejte nás vidět, teď, jak to může být pohodlně prodloužený (45). K tomu, aby vysvětlil zkušební výsledky L. Kervran, v roce 1988 já jsem vymyslel nový model atomu charakterizovaných tímto rysů: 1. 2. 3. 4. 5.

Značná nesouměrnost Coulomb elektrických a magnetických polí elektronů a protonů. Existence stálé poloh elektromagnetické rovnováhy elektronů v nejbližším okolí jádra. Neutron je specifický "vázal stav / stát" protonu a elektronu. Nuclei jsou smíšené konstrukce vodíkových atomů doby 4. Fyzické a chemické vlastnosti každého atomu závisí na různých izomerních konfiguracích.

Jak my právě jsme viděli, Alpha model částečky jádra jsou přerušená ? kvůli nedostatku částicí alf. Po (10 α ), ve skutečnosti, "tam není"

(11 α ).

Ale nechat nás zkoumat nyní dvě izobary 44 :

a

.

Poprvé je nestabilní ( t1/ 2 = 47y) a, po dvou záchytech elektronů, mění se na druhý: (10 α + 4 n)

(11 α )

(12 α ), nestabilní ( t1/ 2 = 21.56h).

Nechejte nás sledovat, teď, tři izobary 48: Po dvou záchytech elektronů se mění na

.

(11 α + 4 n).Stabilní (maximální hojnost: 73.7%) (10 α +2 � 4n). Stabilní (0.187%). Nechejte nás představit si teď, když ve shodě s výše uvedený hypotézami na atomické a struktuře atomového jádrech, elektrony Alpha skupiny ( atomu helia) je vázaný v stálé poloze rovnováze v nejbližším okolí odpovídajících protonů. Nechejte nás převzít, pak, že kvůli trojrozměrnému balení Alpha skupin, jeden z nich je úplně uvnitř jádra a že, kvůli různým silám vykonávaným obklopujícími Alpha skupinami, dva vodíkové atomy (protium H) které udělají to, každé zachycuje jeho vlastní elektron. Výsledek je nová "skupina", která je ještě víc "neutrální" než (helium 4) atom ( Alpha), nahoru udělaná 4 neutrony které silněji jsou vázaný - uvnitř jádra - dvou Protium atomů a dvou neutronů které tvoří "alfa skupinu". Já zavolám nový "ještě víc neutrální" skupiny: Alfa-nula seskupí ( α 0). Následně

může být chápe: (11 α + α 0). Stabilní.

Podobně, my můžeme předpokládat že dva Alpha Groups "zachytí" jejich odpovídající elektrony. proto může být chápe: (10 α + 2 α 0). Stabilní. rekonstruující tímto způsobem strukturou různých atomů objednaly podle hmotnostní čísla (A) to je snadno uvědomit si, že elektron a proton jsou "primární" základní voliči každého atomu, zatímco "sekundární" základní voliči jsou: Protium H (proton + elektron): P = (p + e) ; Neutron: (pe) = n ; Deuterium: D = (p + n) ; D-nula: D0 = (2n) ; Tritium: T1 = (D + n) ; Helium 3: T2 = (D + P) ; T-nula: T0 = (3n) ; Alfa: α = (D + D) ; Alfa-nula : α 0 = (4n). My následně jsme uvedli 3 skupiny "polyneutronů": D0 ,T0 , α 0 . Navíc to vyplývá že atomy a jádra jsou smíšené konstrukce Protium, doby 4. Nakonec z toho vyplývá , že jiné fyzické a chemické vlastnosti každého atomu závisí na různý, možný izomerní konfigurace Protium atomů které udělá to. Vzhledem k co prý nahoře, Periodic tabulka Elements byl zrekonstruovaný tímto způsobem: PERIODICKÁ TABULKA ELEMENTŮ PODLE ALFY PRODLOUŽILA MODEL ATOMU. Rekonstrukce Periodic tabulky Elements podle Alpha Extended modelu Atom je ukázaný ve Fig .1 (obr.2a, 2b; Obr.3a, 3b; Obr. 4a, 4b; uvést podrobnosti toto Table až k prvku 26, Fe - v tištěné verzi Episteme těchto sedmi stolů dostanou odděleně).

Horizontální pohled na Fig .1 ukazuje jasně , že jádra jsou periodická struktura doby 4. Vertikální pohled (Mendeleef objedná, jen ve kterém dva nejhojnější izotopy jsou uvedené) navrhuje ihned "smíšená konstrukce" jádra. Příklad : n � 4 α Reakce. SKUPINOVÝ IA ( α + T1) ⇓+4α (5 α + T1) ⇓+4α (9 α + T1) ⇓ +3�4α (18 α + 3 α 0 + T1) (4.8 10 10 y) ⇓+3�4α (27 α + 6 α 0 + T1) (3 10 6 y) GROUP 0 (vznešených plynů). (α) ⇓+4α (5 α ) ⇓+4α (9 α ) ⇓+3�4α (18 α + 3 α 0) ⇓+3�4α (27 α + 6 α 0)

Jak to může být snadno viděný, rozdíl mezi velmi aktivními prvky Group IA a "netečné" vznešené plyny spočívají v "T1 terminálu". syntéza neutronu a α 0 skupina. syntéza neutronu - který je první krok v atomu stavení - byl dosažený od Borghi, začínání ze studené plazmy protonů a elektronů (39).

Následující kroky: syntéza Deuterium (D), tritium (T1), on 3 (T2), on 4 ( α ) a experimentální důkaz pro 4 - neutron ( α 0) skupina byla již dobře doložená ve vědecké literatuře . Stejně jako produkce a rozklad jádra z 11 α k 18 α a "nový radioaktivita" (obratitelný přechod) (45). Experimentální důkaz pro Low Energy nukleární reakce: Jádra + n � 3 α ; Jádra + n � 4 α . Na konci 1989 já jsem mohl dostat informaci o reakci: Jádra + n � 3 α ; Jádra + n � 4 α , který potvrdil realitu "smíšené konstrukce" jádra (45). Nukleární reakce indikovaly byly následující: C + O → Si ; 2 (C + O) → Fe ; Na + O → K . Poprvé by mohl být velmi snadno reprodukovaný. Následně já jsem testoval z toho vyplývá metody 2 a 3 (45). Zpráva předaný ke mně tvrdila produkci, se stejnými metodami, z 35 odlišných prvků. Já jsem všiml si, že celé stabilní izotopy Si a Fe mohl byly považovaný za "smíšené konstrukce C a O (45). Další experimentální důkaz pro reakce: Jádra + n � 3 α ; Jádra + n � 4 α . a) experimentuje v B. A. R. C. V roce 1991 já jsem měl přednášku v B. A. R. C. , na nízkých energetických nukleárních reakcích. Jeden rok později M. Srinivasan dal mi předběžný tisk ukazující experimentální důkaz pro reakce: C + N → Al ; C + O → Si ; 2(C + N) → Věřitel ; 2(C + O) → Fe ; 2(C + O) → Ni (46). b) Experimenty v Texasu A&M. Ihned po tomto pozitivním výsledkový Sundaresan a Bockris opakoval test 2 (45) ukazující ještě jednou experimentální důkaz pro reakce: 2 (C + O) → Fe (47). Experimenty od Champion a spolu --pracovníků. V roce 1992 já jsem informoval J. Šampión o experimentálních testech Oshawa a já jsem ukázal jemu jak použít mou Periodic tabulku Elements. Šampión a spolu -- pracovníci opakovali později (1994) metoda 3 (45), s následující výsledků (48): a. Uhlík - železo - uhlíkové obloukové.

Nové prvky produkovaly : Zr , hned , Ru , Ba , Sm , Yb , Hf , Os . b. Uhlík - nikl - uhlíkový obloukový. Nové prvky produkovaly : Hned , Ru , Pd , Ce , Ba , Nd , Sm , Hf , W , Os , Pt . c. Uhlík - měď - uhlíková oblouková. Nové prvky produkovaly : Rh , Pd , Ag , Nd , Eu , W , znovu , infračervený , Pt , Au . Nízké energetické jaderné štěpení stabilních izotopů. a) experimentuje v Texasu A&M a Engelhard Laboratories. V roce 1992 já jsem byl pozvaný J. O'M. Bockris svědčit experimentální testy navrhované J. Šampión . První z těchto testů řekly mi, že ihned o co šlo: Já jsem viděl již to v kresbě udělala 500 let před. Stejný experiment, opakovaný v Engelhard Laboratories, ukázaly přesvědčivě reakce:

To je: možnost způsobit α rozklad stabilních izotopů přes "obyčejné" chemické reakce (49). b. Experimenty od Champion a spolu --pracovníků. V roce 1995 J. Šampión všiml si, že jeden z jeho "Hg buněk", navržený k tomu, aby udělaly Platinum elektromagnetickou excitací, produkováním Ru v poměru 10 krát větších než to Pt, dávající další potvrzení reality polovičních- nukleárních reakcíštěpení indikovaného od Kervran (40), (41). To je snadné ve skutečnosti všimnout si, že polovinu-štěpení :

,

,

,

výsledky v :

Dva zbývající izotopy Hg : 199 a 201, dosazením α rozkládat se, produkujte Pt a Au. Nízká Energy nukleární reakce (změna) nestabilních izotopů. Možnost způsobit jaderné štěpení stabilních izotopů "obyčejnými" chemickými reakcemi navrhuje ihned možnost způsobit štěpení nestabilních izotopů, které Kervran nepočítal s (40), (41).Série experimentálních testů udělaných v ' 93, ' 94, ' 95, ' 96, ' 97, ' 98, ukázala se být možnost zbavit se radioaktivního odpadu (thoria, uranu) (50). EUCAN Thechnologies GmbH podepsal smlouvu s "Laboratorio Nazionale za la caratterizzazione dei rifiuti radioattivi" ENEA, Saluggia k tomu, aby provede stejný experimentuje na produkt charakterizovaný. Aktivity začaly v říjnu 1996. Výsledky prvního sérií (1996-97) a druhých sérií (1997-98) experimentů bylo ohlášené v Proceedings ICCF-7 (51). Thorium bylo zmenšený asi 2g ( 88% zmenšení) (51). To bylo možné ukázat realitu sezónních efektů v Low Energy nukleárních reakcích (51). Pro udělat další demonstraci reality těchto zkušební výsledků

třetích sérií testů byly uskutečněný v květnu 21 květnech 25 1998 (52). První experiment (květen 21) ukázal změnu z 1.32g (30% celkového množství) uranu (52). Nejistota deklarovaný laboratoří byla mezi 5 a 10% (52). Pro vyhnout se nějaké /každé /žádné možnosti chyby, kterou my jsme rozhodli se ukázat možnosti zvýšit tento výsledek skrz nepatrnou změnu ve vlastnickém vzorci užívaném, navrhovaná Alpha - extended modelem atomu (53). Následně druhý test byl uskutečněný v květnu 25,1998 s jediným přidáním 50g SiO2 (prachu) v stejné kompozici užívané pro test května 21 (52). Výsledek byl změna z 2.07g uranu (45% celkového množství) (52). Zvýšení 15% (+50% ve srovnání s testem května 21). Reakce: Hg - Na . V roce 1995 J. Šampión ukázal, v Colorado Springs (54), možnostech získat výsledky které Harkins nebyl schopen získat v roce 1928:

jednoduše dělání amalgám Merkura a Sodium. Já jsem opakoval stejný test po několika měsících v stavu " nadbytku sodíku". Výsledek byl produkce následující Elements : Si, K, Ca, Fe, Ti, věřitel, kubický Periodic Table navrhuje ihned další testy těchto druhu (reakcí: Hg - Li , Hg - K , Hg - Rb , Hg - Cs), které může být snadno vykonané. Reakce: Hg - Sb zdá se být nebezpečnou (produkci "červeného Merkura"). "studená fúze" v kovových mřížích. Kdy Fleischmann a Pons publikoval jejich zkušební výsledky o "studené fúzi" D + D v Palladium mřížích (55) já jsem již publikoval (v Italovi) mém novém modelu atomu a Periodic Table (56). Následně to bylo snadné, pro mě, rozumět co stal se opravdu a kde Fleischmann a Pons mýlil se . Já jsem vysvětlil tato fakta poprvé v Erice Conference (Itálii, jaru 1989). V roce 1991 já jsem dal následující psané vysvětlení ve druhé ICCF (Como, Itálii) (45): a. Pd nejen nejedná jako katalyzátor D + D reakcí . b. Proto nukleárních reakcí mezi Pd a LiOD Palladium "hořící" má rád utkání formování, přinejmenším uvnitř tenkých vrstev, pletory nových jádra. Já jsem navrhl analyzovat atomické a izotopické složení elektrod předtím a po reakce. V roce 1996 Mizuno et al. udělaný tento test, s následující vyplývá: uvnitř tenkých vrstev z 1micron oni našli: Věřitel , Fe , Cu , Pt , Ca , Ti , Mn , spolu - , Zn , Cd , Sn , Pb, Ga , jak , Br , Sb , Te , I , Xe , Hf , znovu a infračervený (57). Podobný test byl udělaný Bockris a Minevskii, s následující výsledků: uvnitř vrstvy z jednoho mikronu oni našli : Mg (6.7%), Si (10.2%), Cl (3.0%), K (1.1%), Ca (19.9%), Ti (1.6%), Fe (10.5%), Cu (1.9%), Zn (4.2%), Pd (31.9%), Ag (1.9%), Pt (7.1%) (57). Začínající koncentrace Palladium byl: 99.8%. Různé jiné reakce mohou být vybralo používání Periodic Table a nálezu přesné izotopické složení každého nového prvku. Izomerní konfigurace atomů.

Alpha - extended model dovoluje každý atom "držet v skladu" uvnitř jeho "přísné" trojrozměrné uspořádat informaci která určí jeho fyzické a chemické chování. V roce 1991 já jsem navrhl , že dvě alotropické formy atomu uhlíku (diamantu a tuhy) byla dobré příkladem toho druh a že tento příklad by měl být: "jen první dlouhých sérií. Tento názor nedávno byl potvrzený zkušební výsledky S.K. Dixit . V Rasasastra Department (oddělení Alchemy) Banaras Indu Universit té je normální praxe k tomu, aby získala jiné izomerní konfigurace atomů a molekul, charakterizovaný jinými fyzickými a chemickými vlastnostmi, z nejběžnějších konfigurací . Stejná atom či molekula dostane specifické jméno podle různých izomerních konfigurací které ukázat se užitečným v lékařském poli" (45). A málo měsíců později (října 1991) já jsem mohl dostat informaci o objevu třetí izomerní konfigurace atomu uhlíku: Fullerenes, získaný hořením oblouku Carbon v heliová atmosféře (58). Nakonec, v roce 1995, já jsem informovaný o D. Hudson o objevu nových, zvláštních, izomerních konfigurací jednoatomových přechodných prvků, které on volal O.R.M.E.S. (orbitální přeskupené jednoatomové elementy) (59). Tyto izomerní konfigurace dobře jsou známé v Alchemic Literature (60). Ale, podle Alpha Extended modelu Atom (ne "oběžné drah"), "pravé" jméno pro tyto izomerní konfigurace by měl být : E.R.M.E.S. (elektronicky přeskupené jednoatomové elementy). Závěry Experimentální údaje uvedený nad představuje, podle mého mínění, dobré ověření platnosti pro Alpha Extended model Atom. V roce 1996 " Developing Technology Transmutations" stává se základním vydáním druhé konference o Low Energy nukleární reakcích (univerzitní stanici, TX) (61). V roce 1998, ICCF-7 (Vancouver) (51) a v roce 2000, ICCF-8 (Lerici, Itálie) (62) ukázala konečný důkaz o Low Energy Transmutation Phenomenech. Alchemic rady vyplývají být vždy správná, ukazuje se jako že Alchemy je experimentální věda (50). XXI století Physics bude vyznačovat se Low Energy nukleárními reakcemi: Obrození Alchemy . Odkazy

1. A.L. Lavoisier . Traitč Elementaire de Chimie . 1789. 2. L.N. Vauquelin. Annale de Chimie . Sv. 29-30, Nivose, rok VII, stránek 3-26, leden, 19, 1799. 3. G.N. Lewis. Valenční (1923). Dover vydání, N.Y. 1966. 4. H.V. Regnault. Kurs de Chimie . 1847. 5. J.J. Berzelius. Traite de Chimie . 2? Vydání, 1848. 6. J.J. Thomsonův. Phil. Časopis. S5 , sv.44, N? 269, říjen 1897, p. 293. 7. Encyklopedie Britannica. Mikroencyklopedie . Sv. VIII, p. 254. 8. Kelvin. Phil. Časopis. S6 . Sv.3, N?15, březen 1902, p. 257. 9. J.J. Thomsonův. Phil. Časopis. S6 . Sv.7, N? 39, březen 1904, p. 237. 10. H. Nagaoka. Phil. Časopis. S6 . Sv. 7, N? 39, březen 1904, p. 445. 11. R.A. Monti. Teorie relativity: kritická analýza. Phys. Essays . 9, 2, 1996, p. 238. 12. J.J. Thomsonův. Phil. Časopis. S6 . Sv. 19, N? 111, březen 1910, p. 424; Sv. 20, N? 118, říjen 1910, p. 752. 13. R.A. Monti. Paprsky atomových jádra. Il Lunedě Della Repubblica . N?16, "L'Ermete", p.IV, 1-14 duben 1991.

14. E. Rutherford. Phil. Časopis. S6 . Sv. 21, N? 125, květen 1911, p. 669. 15. N. Bohr. Phil. Časopis. S6 . Sv. 26, N? 151, červenec 1913, p. 1. 16. J.J. Thomsonův. Phil. Časopis. S6 . Sv. 26, N? 154, říjen 1913, p. 792. 17. N. Bohr. Phil. Časopis. S6 . Sv. 30, N? 177, září 1915, p. 394. 18. A.L. Farář. Smithsonian rozmanitá sbírka . Sv. 65, N? 11, publikace N? 2371, Washington, listopad 29, 1915, stránky 1-80. 19. W.D. Harkins. J. Jsem. Chem. Jurisdikce. . Sv. 38, únor 1916, N? 2, p. 189. 20. J.N. Lewis. J. Jsem. Chem. Jurisdikce. . Sv. 38, 1916, p. 762. 21. H.S. Allen. Proc. Phys. Jurisdikce. Londýn . Sv. 31, 1919, p. 49. 22. J.J. Thomsonův. Phil. Časopis. S6 . Sv. 37, N? 220, duben 1919, p. 419. 23. E. Rutherford. Phil. Časopis. S6 . Sv. 37, N? 222, červen 1919, p. 581. 24. W.D. Harkins. J. Jsem. Chem. Jurisdikce. . Sv. 42, 1920, p. 1956. 25. J.J. Thomsonův. Phil. Časopis. S6 . Sv. 4, N? 243, březen 1921, p. 510. 26. A.H. Compton. J. Frankl. Běžný měsíc . Sv. 192, srpen 1921, p. 145. 27. W.D. Harkins. Phil. Časopis. S6 . Sv. 42, N? 249, září1921, p. 305. 28. A.C. Crehore. Phil. Časopis. S6 . Sv. 42, N? 250, říjen 1921, p. 569. 29. S. Goudsmit, G.E. Uhlenbeck. Zeits. f. Physik . 35, 8-9,stránek 618-625, 1926; N. Bohr. Příroda , sv. 117, N? 2938, p. 264, únor 20, 1926. 30. E. Schroedinger. Phys. Důstojný pán . Sv. 28, N? 6, prosinec 1926, p. 1049. 31. L. Kostro. Einstein e l'etere. Jednání mezinárodní konferenční "Galileo zpět v Itálii" I . Ed. Bělásek japonský, Boloňa 1988. 32. W.D. Harkins. W. B. Kay. Phys. Důstojný pán . 31, červen 1928, stránky 940-945. 33. J. Chadwick. Příroda . 129, únor27, 1932, p. 312. 34. W. D. Harkins. Příroda . Leden 7, listopad 8 1932, p. 23. 35. W. Heisenberg. Zeit.f. Physik .17, 1-2, červenec 19, 1932, stránky 1-11. 36. E. Amaldi, E. Fermi, F. Rasetti. La ricerca vědecky . Typová řada II, Anno VIII, N? 1-2, 15-31 Luglio 1937. 37. C. Borghi. Il Nuovo Cimento . Typová řada Nona, sv. I, N? 3, 1 Giugno 1943, p. 176, 1940; C. Borghi. Sui Principi Della Fisica Nucleare. Pontificia Accademia Scientiarium, Commentationes . Anno X, sv. X, N? 5, 1945, p. 145. 38. C. Giori. Privátní komunikace R.A. Monti. 39. C. Borghi, C. Giori, a. Dall'Olio. CEN. Recife, Brazílie. Experimentální údaje na vyslání neutronů z chladné vodíkové plazmy . Nepublikovaný, 1957. 40. C.L. Kervran. Preuves en biologické de změny nepřípustné rázné . Librairie Maloine S.A., Paříž 1975. 41. C.L. Kervran. Prokažte v Geologia e Fisica tlaku nebo ztenčování rohovkách oka Trasmutazioni Debole Energia . Giannone, Palermo 1983. 42. E. Segre. Jádra e Particelle . Zanichelli, Boloňa 1986. 43. L.R.B. Elton. Úvodní jaderná teorie . Havíř, Londýn 1959. 44. J.M. Blatt, W. S. Weisskopf. Teoretická jaderná fyzika . Wiley, N.Y.1960. 45. R.A. Monti. Studené fúze a studené štěpení: Experimentální důkaz pro Alpha - Extended model atomu. Komunikace k druhé ICCF, Como, Itálii 1991. 46. M. Zpívejte, M.D. Saksena, W.S. Dixit, V.B. Kartha (BARC). Verifikace George Oshawa- ovo experimentu pro anomální produkci Iron z Carbon Arc ve vodě. Technologie tavení . Sv. 26, 1994, p. 261. 47. R. Sundaresan, J.O'M. Bockris. Anomální tvoření Iron z Carbon následkem hoření oblouku ve vodě. Technologie tavení . Sv. 26, 1994, p. 261.

48. J.E. Šampión. Vysvětlení pozorovaných jaderných procesů spojených se studenými fúzí a podobnými Low Energy nukleárními reakcemi . Červen 1994 (privátní vydání). 49. R.A. Monti. Experimenty v studeném fúzi a studeném štěpení. Komunikace ICCF-4, Maui 1993.

50. R.A.. Monti. Komunikace ICCF-8 . Lerici, Itálie květen 2000. 51. ICCF-7 jednání . Duben 19-24 1998, stránky 264-268. 52. Laboratorio Nazionale za la Caratterizzazione dei rifiuti radioattivi. L.E.T. Projekt. 8? Zpráva . Červenec 1998, hlavou sekční F.Troiani. 53. R.A. Monti. Nízké energetické nukleární reakce: Experimentální důkaz pro alfa prodloužila model atomu. Žurnál nové energie . Sv. 1., N? 3, 1996, stránky 131-144. 54. J.E. Šampión. Nukleární změna přes chemické reakce. Moderní denní nukleární změna. Mimořádná vědecká konference. 1995 (videopásky). Mezinárodní tesla společnost . Colorado Springs, CO. 55. M. Fleischmann, S. Mosty. J. Electroanal. Chem. Sv. 261, 1989, p. 301. 56. R.A. Monti. Rekonstrukce periodické tabulky elementů. Seagreen N? 8, bělásek japonský, Boloňa, tryskat 1989. 57. H. Liška. Důsledky Bockris - Minevskii a Mizuno et al. Noviny. Fakta tavení . Duben 1996.

58. R.F. Kadeř, R.E. Smalley. Fullerenes. Vědecký Američan . Říjen 1991, p. 32. 59. D. Hudson. Nekovový vměstek, jednoatomové formy přechodných prvků . Keely síť, PO krabice 870716, medyněk (TX), USA 75187. 60. Ireneo Filalete. Otevřený vstup do zavřeného paláce královský Phoenix (1645). Genova, Itálie 1987. 61. Žurnál nové energie . Sv. 1, N? 3, 1996. Úvodník, H. Liška. 62. ICCF-8. Lerici, Itálie. Jednání ( být zveřejněný).

Tento papír byl publikovaný poprvé v Jednání VI International vědeckých konference "moderních problémů přírodních věd" , srpen 21-25, 2000, St-Petersburg. Episteme díky nejvíce srdečně Svetlana Tolchel'nikova - Murri a Markiyan Chubey pro jejich milou spolupráci.

-----