Bestiality Booklet

Edmond de Factor Lapsus

BESTIALITY 

prostřednictvím internetové sítě u všech hráčů, kteří vytvářeli jejich prostřednictvím paralelní virtuální společnost. Z tajné vyšetřující zprávy došlo k úniku inormací, kterou dále vy užili pro potřeby virtuální hry její tvůrci. Z této inormace bylo zřejmé, že u příležitosti dne otevřených dveří, kdy si nejvyšší důstojníci v Pentagonu mohli přivést na svá pracoviště nejbližší příbuzné, bylo do centrálního počítače zasunuto médium se závažnými inormacemi. Toto médium zasunul do počítače syn vysokého důstojníka, jenž se účastnil rozsáhlé mezinárodní počítačové hr y. Medium získal od muže zahaleného do muslimského hávu spolu s instrukcemi, jak s ním naložit, aby byla hra zajímavá. Díky inormacím nahraným na médiu došlo k aktivizaci bojových sil, které reagovaly vypálením série střel do oblasti střední Evropy. Během několika desítek minut nato byly v počítačích účastníků mezinárodní počítačové hry upraveny údaje, které reagovaly na vymizení části Evropy. Účastníci hry ryčeli nadšením.

Edmond de Factor Lapsus

Nejvyšší vojenské velitelství USA vyjádřilo vůči svým strategickým partnerům NATO v Evropě své hluboké politování. Velitelství NATO poděkovalo za projevenou účast a vyjádřilo přesvědčení, že bude záležitost podrobně prošetřena a vyvozeny personální důsledky. Arabská televizní stanice se sídlem v Kataru  Al – Džazíra odvysílala radostný projev nejvyššího velitele Al Kaidy, Ben Ládina, k terý  sdělil, že další využití počítačové hry s ještě závažnějšími následky je již připraveno.

KONEC

© PAKO 2007

Janeček a Ben museli po odv ysílaném pořadu změnit svoji vizáž. Lysý Janeček si nalepil paruku, Ben dlouhé vousy, postříkal si nějakým přípravkem tvář, aby zkrabatěla a ohnul se jako by vlivem stáří k zemi. Aby se mohl ploužit po ulici, musel se opírat o sukovitou hůl. Hůl měla bodec a Ben jím mohl jedním rázem propíchnout hrdlo každému idiotovi, který by jej rozpoznal v převleku. Janeček si vzal kabelu se sprayerskou výbavou, kterou před tím zabavil spratkům, kteří mu postříkali automobil, a rozhodl se, že si bude hrát na přestárlého sprayera. Oblékl si kalhoty s rozkrokem až u kolen, obul pitomé čvachtavé kecky, natáhl si bundu s kapucí a na nos si narazil černé brýle s tlustým rámečkem. Oba by mohli být snadno v tuhých centralistických dobách bez dalšího opatření výkonnými důstojníky státní bezpečnosti.  Yveta rozpustila televizní štáb, kter ý měl natáčet bestiality. Byla to sv ým způsobem škoda. Všichni manželští partneři byli psychicky i yzicky připravení na to, že si do jejich rodiny na společný sex inzertní borec tentokrát s sebou přivede buď trpaslíky, obludy s dvěma hlavami, naklonované příšery nebo neobvyklá zv ířata. Všichni se chtěli před kamerou vytáhnout a vyrovnat se av izovanému Šmuciho cirkusu, který k sobě jistě připoutá všechny divácké vrstv y bez ohledu na věk, vzdělání či pohlaví. Televizní upoutávky ukazovaly detailní záběry vydutou čočkou na Šmuciho tvář, kde se zvětšily póry  a vynik ly zarudlé pupínky. Jeho bělmo bylo poseté drobnými žilkami a nakonec šot končil jeho skřetovským smíchem ztrácejícím se kdesi ve sklepení, při němž běžel mráz po zádech. Nebylo diváka, který by s napětím nečekal na jeho pořad, který měl mít zároveň zábavný i osvětový charakter. Alespoň takto byl předložený záměr televizní radě, která  jej schválila všemi hlasy. Bohužel, Šmuciho cirkus se nedostal na televizní obrazovky a nestal se nejsledovanějším pořadem roku. Také Yvetě nebylo nic platné její obrácení se, jež bylo završeno činem, který uskutečnila s vynaložením své veškeré vůle. Rovněž paní Džamila, nestačila vyjmout z krabice svůj apartní klobouček, aby jím doplnila drahý kostýmek, který si hodlala obléknout na svatbu svého syna, která se nikdy neuskutečnila. Ani další aktéři tohoto příběhu již neměli možnost učinit nic, co chtěli uskutečnit, neboť v místě, kde tak hezky spolu všichni žili, se vytvořil během zázračně krátkého času hluboký kráter, v němž zmizelo všechno živé a spolu s nimi jejich veškeré úsilí.

Co se vlastně stalo?  Edmond de Factor Lapsus – BESTIALITY

Jako neprodejnou přílohu časopisu patafyzického kolegia Pako vydalo nakladatelství P.K.T. Ilustrace – Pavel Kreml  Typo – Petr Kuranda Vydání druhé www.czecharts.com

Tvůrci počítačových her dosáhli velmi realistických eektů při zpodobnění a virtualizaci skutečných dějů. Tyto děje zcela přesně kopírovaly veškeré lidské činnosti, včetně běžného života, jehož součástí byl také bezpečnostní stav, refektující skutečné rozmístění vojenských sil. Díky velmi podrobným tajným inormacím byli tvůrci těchto her inormování o veškerých pohybech vojenské techniky, doplnění výzbroje, cvičení vojenských jednotek a dalších peripetiích, které bezprostředně updatovali

radil manželům, i když už si ani za nic nevzpomněl, co je to manželství, a r yšavý advokát Orel se vyjadřoval za všechny advokáty, kteří žili z mae a velk ých podvodníků. „Firma  je rma, i když má tu nejmizernější pověst,“ hlásal Ben „A kdo ji nemá, má hovno, protože si na něj nikdo ani nev zpomene.“ Doktor Janeček přišel na chuť bestiality a navštěvoval veterinární Benovu ordinaci. Ben jej postupně zasvětil do všech tajů sexu se zvířaty. Ochotně mu zapůjčoval všechny eny ze svého rajonu, které se v ordinaci chovaly zcela jinak než psi. Většinou je zcela opustil strach, charakteristický pro zví řecí ordinace. Když do čekárny vstoupil Ben nebo Janeček, radostně vrtěly ohonem. Také koza Róza již měla svoji první zkušenost s Janečkem za sebou. „Co si ty ženské o sobě vůbec myslí?“ ptal se rozjařený Janeček spiklenecky Bena, „že jsou snad nenahraditelné?“ „To jistě jsou,“ odpovídal mu Ben v dobrém rozmaru, „ale neříkejme jim to.“ Spiklenci slasti se těšili na velkého huňatého medvěda, kterého měli odpoledne přivézt z c irkusu Kludský s nějakými zdravotními problémy. Ben nejprve v yhnal jeho strážce s tím, že medvěd dostal utišující injekci. Strážci nemohli pochopit, proč nemohou být přítomni lékařskému výkonu, ale nakonec si sedli ke dveřím z druhé strany. Medvěd ležel omámený na operačním stole a nijak nevnímal, co se s ním děje. Ben mu z ucha vytvořil ruličku a zaxoval lepicí páskou. Navlékl si na penis tuplovaný prezervativ, pečlivě jej pokryl krémem a narazil. „ Jaké to je?“ nemohl se udržet Janeček. „Ú – žas – né,“ hláskoval Ben. „Má tam tvrdé chlupy, dře to, ale zase ne tak úplně.“ „Pusť mě na něj,“ žadonil Janeček. „Vezmi si druhé ucho,“ odbyl ho veterinář. Janeček napodobil technologii Bena, dal si pod nohy stoličku a také narazil. Medvěd, kterého šimraly obě uši, zamručel. „Dej mu druhou injekci, aby se neprobral,“ navrhl Benovi Janeček. „To by potom ležel jako mrt vej, z toho potom není žádný p otěšení,“ oponoval Ben. „Co když se probere ty vole?“ „Tak ti ukousne ptáka, a dostaneš invalidní důchod.“ „Na to já nemám nervy,“ supěl Janeček. Ben se však již dostával do obrátek. Odněkud se vynořila Yveta s polaroidem a několikrát zmáčkla spoušt. „Mám kompro!“ volala roztomile a rozeběhla se ke dveřím do čekárny, které nechala za sebou otevřené. Do ordinace neprodleně vtrhli oba cirkusoví strážní. Když viděli svého medvěda s oběma ptáky v uších, pustili se neprodleně do obou deviantů. „Vy dobytkové, vy zvířata, já vás oba zabiju!“ řvali jako smyslů zbavení a hnali oba doktory skrze čekárnu s v ystrčenými ptáky na ulici. Yveta stála připravená s malou digitální kamerou a scénu pečlivě natočila. Potom se ještě vrátila do ordinace a natočila detaily do ruličky stočených a zalepených uší zneužitého medvěda. Její obrácení na lepší cestu bylo potom završeno večerním vysíláním soukromé televizní stanice, která pro tentokrát odložila několik horkých nabídek, mezi něž patřilo nedělní zneužívání vnuků a vnuček v domově důchodců starými pedoly při návštěvách, objednaná vražda se všemi detaily natočená vrahem a současně kameramanem, reality show společné domácnosti lidské rodiny a zvláštní odrůdy lidopsa, jenž tvrdohlavě trval na tom, že je vůdcem smečky a jako takový má primární právo na kopulaci se všemi lidskými samicemi, žijícími v rodině. V televizním štábu bez ohledu na souhlasné rozhodnutí totalitního programového ředitele jednoznačně při hlasování zvítězila soulož do obou uší na cirkusovém medvědu, neboť to tady ještě nebylo. To byl akční trhák. Diváci se radovali z detailů dramatu, a pokud něčeho litovali, pak jen toho, že se medvěd nakonec neprobral z narkózy a neudělal jim z ordinace kůlničku na dříví.

Motto: Tempora mutantur et nos mutamur in iis

Noc byla krušná. Janička začala kašlat a těžce dýchala. Vyčítala si to. Byla to  její chyba, nechala pootevřené okno a pachy z blízkého squatu k ní pronikly do pokoje. Nepříjemní sousedé pálili plastové odpadky po předchozím mejdanu a dusivý dým podráždil Janičce průdušky. Také řev znásilňovaných dívek, které parta mladíků nachytala odpoledne v ulicích města a přivážela je do sklepních kójí v podz emí domu, nepřispěl ke klidné noci. Rozhodla se, že nepůjde do práce a vezme Janičku k lékaři. Naštěstí ji automatická sestra vyhledala pauzu, vzniklou tím, že několik maminek s dětmi zrušilo kontrolní návštěvy. Podle včerejších zpráv mohl být důvodem i přepad dvou dvanáctiletých školaček, které znásilnila nejprve skupina mladíků a později i školník jejich základní školy, kam obě děvčata přivedla obecní policie. Od jisté doby obecní policisté vodili znásilněné dívky do školy a nikoli do jejich bydliště. Rozjitření rodiče často spílali policistům, že nejsou schopni zajistit ve městě klid. Byla to pravda, navíc se ukáz alo, že velitel policistů byl sám pedolem a při rekognici opakovaně znásilňoval děvčata sám, aby zjistil, jak násilí probíhalo. Některá znásilnění také přenášela v přímém přenosu před půlnocí soukromá televizní stanice, která vždy vyslala po předchozím teleonickém anonymním oznámení na místo dva přenosové vozy s technikou a znásilnění detailně natočila a odvysílala. Násilníci byli všeobecně známi. Byli to synové a dcery vysoce postavených politických činitelů, radních a bohatých podnikatelů. Policejní preekt na každý odhalený případ bezprostředně reagoval v místních novinách sdělením, že jde o mladistvé a věc proto byla odložena. Již dříve si všimla, že po takovýchto televizních přenosech se dočasně uvolnila místa v čekárnách nemocnic, na úřadech i v obchodech. Zvláště penzisté a bezmocní lidé prožívali strach z toho, že se sami stanou obětí trestných činů mladistvých a dětí. Po čase se ale zase všichni uklidnili a život šel dál. Než odešla s malou k lékaři, podívala se na meteo. Hlásilo to zvýšenou koncentraci dusíku, včerejší vítr vyčistil zplodiny benzinových a natových motorů, jejichž koncentrace stoupla nad povolenou mez. Městská policie vyslala do terénu několik dvo jic po zuby ozbrojených policistů, aby předváděli obyvatelstvu připravenost radnice postavit se na stranu práva. Díky policistům, kteří předváděli obyvatelstvu, že je o jejich bezpečnost postaráno, si byla téměř jistá, že k dalšímu znásilnění na hlavních ulicích, alespoň po několik hodin, kdy bude probíhat policejní delé, už asi nedojde. Přesto z důvodu bezpečnosti použila speciální ochranu, kterou ji daroval přítel. Šlo o silikonovou vložku do pochvy ve tvaru dutého a z jedné strany otevřeného vajíčka, které má ve vnitřní dutině pevně zalité malé titanové ostří s hrotem a zpětnými háčky, připomínající rybářskou udičku. Tuhle věcičku nosila zasunutou v pochvě, a pokud by se jí někdo pokusil znásilnit, způsobil by si bolestivé a krvácející zranění p enisu. Podle návodu uvízne titanový hrot s pomocí zpětných háčků hluboko v penisu a jde odstranit pouze chirurgicky. Sexuální prožitek případného násilníka si člověk dovede docela dobře představit. Nasazování a vy jímání speciálního vajíčka se dělá pomocí aplikátoru a celý komplet se musí denně desinkovat ve speciálním roztoku. V USA to prý vyrábí jeden gynekolog a dodává do čtv rtí s vysokou kriminalitou. Toto zařízení samozřejmě nebylo schváleno

pro běžný prodej, neboť se ozvaly nevládní organizace pro lidská práva. Podle jejich názoru prý toto zařízení odporuje lidským právům násilníků na násilí. Podle rozboru  jejich právního oddělení, má žena strpět násilí a teprve potom uplatňovat právo na svou právní ochranu. I když se cíle prevence násilí potenciální oběti střetávají s presumpcí neviny násilníků, násilníci prý mohou být usvědčeni jedině až po dokonalém skutku. Spáchaný skutek musí být znalecky a svědecky doložený. Dávala spíše přednost trestnímu stíhání své osoby pro potenciální ohrožení násilníků před tím, že by po svém znásilnění dlouhá léta marně usilovala o potrestání pachatele, který by jistě pod vlivem nějakých humanitárních okolností, korupce či z jiných důvodů unikl trestu.  Vajíčko si opatrně zavedla do pochvy s pocitem, že něco udělala pro svoji bezpečnost a ustrojila malou. Pohledem z okna se přesvědčila o tom, že okolí domu je stále zaneseno odpadky, sjela proto výtahem do sklepa, aby připevnila na kočárek malý pluh k odhrnování plastových odpadků z obalů s pocitem, že si musí kočárek nechat u lékaře pohlídat. Pluhy na kočárky se staly v yhledávaným artiklem malých zlodějíčků a končily  obvykle v bazarech. Pro jistotu si vzala pro malou i dětský dýchací přístroj pro případ, že by ustal vítr a malá se zača la dusit výukovými zplodinami. Dveře od domu byly opět zaváté plastovými sáčky a odpadem, měla zlost na nájemníky, kteří měli tento týden službu a odpadky opět z blízkého okolí domu neodklidili alespoň pár metrů od domu. Podle rozpisu služeb šlo o mladou sousedku, která se vymlouvala na to, že uklízet nebude, protože se bojí vyjít ven z bytu. Než v yjela s kočárkem na ulici, dobře se rozhlédla kolem. Chrastění plastových lahví vylekalo kočku, která vyrazila jako zběsilá ze svého sklepního úkrytu. Stačila si všimnout, že jí ze zadku visel krvavý chuchvalec. Bylo to bezpochyby dílo dvou úchyláků, kteří se potulovali kolem a deforovali v kontejnerech nalezenými ojetými robertky po sklepích kočky, které se jim podařilo zahnat do rohu Špatné počasí. Lidé pobíhají po ulici zmateně a rozhlížejí se opatrně kolem sebe. Když je vzduch čistý, řidič dopravního prostředku stiskne knofík, zelené světlo signalizuje, že mohou lidé vyběhnout na ulici a pelášit do svých příbytků. Vůz dopravního podniku je slušně zřízený sprejery, kteří se postupně vrhli i na soukromé automobily a na všechno co bylo v jejich dosahu. Souboj reklamní agentury – versus sprejeři agentury prohrávají. Sprejeři počmárali i drahé reklamy, sponzoři reklam odmítají agenturám platit, protože reklama neplní svůj účel. Jeden chytrý člověk si to vy řešil po svém. Na PC a textilním plotru si vyrobil tr ičko s nápisem po obou stranách: Toto není místo pro vaši pitomou reklamu. Zdá se, ž e to jako zábavné připadá pouze jemu samotnému. Chápal to, lidé mají dnes jiné st arosti.  V televizi byl včera diskutován vážný problém. Pohřbívání. Redaktor řekl, že osmdesát procent pozůstalých nemá zájem o své zemřelé. Od chvíle, kdy je diagnostikovaná smrt, pro ně příbuzní přestávají existovat. Souvisí to asi s vysokými platbami za pohřeb. Když se k mrtvému nikdo nehlásí, je pohřben na náklady státu. V pořadu mluvil i člen unerální komory. Stěžoval si, že pro nezájem pozůstalých přestalo existovat padesát procent pohřebních ústavů. Pokud příbuzní od zemřelého neutečou, přejí si ty  nejlevnější pohřby. Bez rozloučení, bez květin. Přejí si své zemřelé jen anonymně spálit a namísto piety kolektivní pohřeb do metrové jámy, do které se vejde asi padesát zpopelněných. Státní tajemník pronese krátkou univerzální řeč, pár pozůstalých v uctivé

že pokud si budou chtít zahrát v něčem ostřejším, mohou sami zavolat. Nějaká role se pro ně vždycky najde. Také sexuální atlet z inz erátu byl rovněž spokojený, k dispozici měl mnoho vdaných žen, které bez odporu reagovaly na ka ždé jeho přání, neboť se nechtěly  slabomyslně příčit scénáři, kde měly své místo všechny detaily. Z dvanácti párů, které zadarmo a ochotně natočily porno, se jich pět ozvalo do čtrnácti dnů s dotazem, zda by  pro ně nebyla k dispozici nějaká další zajímavá role. Ben vsadil na správný předpoklad.  Vidina, že se z nich stanou mediální hvězdy je přemohla. „Je to tak, kdo není v médiích,  jako by ani neexistoval!“ upevňoval je v jejich zájmu dál pro ně pracovat. „Píšu si to, ale konkurence je veliká. Budete se muset snažit, budete se muset o to místo r vát.“ Všichni do jednoho byli ochotni se porvat až do krve, dokonce i mezi sebou. Mezitím se podařilo zprovoznit webovou stránku, kde byly umístěné ukázky z pudových exhibicí manželek se sexuálním atletem, který je všechny před jejich manžely svědomitě oklátil. Kdo si chtěl z webu stáhnout celý lm, musel zaplatit poplatek. Natočené lmy si našly své zá jemce o tvrdé porno, a bankovní konto, které bylo zřízené za stahování lmů z netu, se utěšeně rozrůstalo.  Yveta se o novém projektu obou společníků dozvěděla náhodou, když spatři la celý tým včetně kameramana vystupovat z vozu. Zaujal ji sexuální borec, kterého svým neklamným instinktem odhadla jako kvalitního samce, jenž by jí mohl přinést mnohá potěšení. Bez výsledku vyzvídala nejprve u Bena, později u Janečka. Nikdo jí nic neřekl, což u ní vzbudilo zvýšenou pozornost. Podrobnosti o projektu jí vyžvanil až sexuální přeborník, jehož ulapila v šatní komoře, kde ho podrobila ústnímu testu. Atlet vystříkl  Yvetě do úst jako ze zahradní hadice, psychicky zeslábl a odvyprávěl jí v še, co mělo zůstat v tajnosti. Yveta vycítila svoji příležitost a umanula si, že se do slibného projektu zapojí, stůj co stůj. Po dlouhém naléhání a opakovaném mučivém kouření penisů Bena a Janečka oba konečně svolili s tím, že Yvetě přidělí roli moderátorky v případě, že dojde na točení bestiality. Z venkova přišla špatná zpráva. Manila, která s Janičkou na radu  Yvety uprchla před Benem z města, Janičku, jež milovala zvířata, neuhlídala. Janička, která chodila za kravičkami a koníčky upadla do drápů hodného strýčka Jedličky, který  zde dlel na pracovním v ýukovém školení, aby se naučil lépe napodobovat vytí hladového skotu a kvičení prasat. Janička, podlehla kouzlu strýčka, jenž ji během její první sexuální zkušenosti předváděl kokrhání kohoutka, vrčení pejska, hýkání osla a smrkání starého vrátného skladu rmy Hons a syn do kapesníku, který troubil jako cirkusový slon. Mezi další hrozné zkušenosti, které Manila získala v Centru pro zneužitou mládež, však patřilo setkání s dealerem rmy, obchodující s lidskými orgány. Tento bezcitný obchodník Manile nabídl, že Janičku, která má nyní hrozné sexuální z kušenosti a její život se nebude dále zdárně rozv íjet, odkoupí jako biologický materiál do nemocnice, která právě nabízela slušnou sumičku za dětské ledv iny. S tím Manila samozřejmě zásadně nesouhlasila a Janičku si z Centra odvedla. Do města konečně přijel cirkus. Podle městské vyhlášky  musela být všechna zvířata prohlédnuta veterinářem. Jako obvykle přicházel v úvahu Ben, jenž měl toto místo automaticky propachtované, i když bylo ve městě veterinářů mnohem víc. Bylo to stejné jako i v jiných případech, neboť lidé si potrpěli na konvence a i když toužili stále po něčem novém, byli ve skutečnosti nanejvýš konzervativní. Tak se k sexuálním problémům neustále vyjadřoval exhibicionista R. Houžel, geront Plžník

očividně líbilo. Janeček si nenápadně přejížděl rukou přes naběhlý poklopec. Bylo vidět, že by si ho nejraději vyndal z ka lhot a proháněl sevřenou pěstí. „Chucpe,“ procedila mezi zuby a vzdálila se, aniž by ji kdo zaregistroval. Bylo to to nejlepší řešení, jaké mohla udělat, neboť pokud by na sebe upoutala pozornost, mohla si být jista, že by ji oba devianti společně nemilosrdně ošukali. Ben se domluvil s Janečkem, že spolu založí internetovou rmu, která se bude zaměřovat na bestiality. Na webu bylo k dispozici mnoho stránek s otograemi a videy  se zaměřením na sex se zvířaty. Stačilo zadat do vyhledávače pojem bestiality nebo zoolie a z obrazovky se linuly nabídky perverzního sexu. Ani jeden z nich však nebyl spokojený s tím, co nabízel virtuální svět. Oba se shodli na tom, že weby produkují prostřednost až nudu. Cítili se být povolanými k tomu, aby pozvedli úroveň prezentace lidského sexu se zvířaty. Nebylo to nic složitého. Z inzerátů erotické seznamky vytipovali několik sexuálních loudilů, kteří se nabízeli manželským párům s nabídkou oživení jejich sexuálního života. Poté na erotickou seznamku umístili inzerát následujícího znění: Zdá se  Vám manželský sex nudný? Oživíme jej rozmanitými prakti kami, natočíme na domácí video a ještě Vám dobře zaplatíme. Na tento inzerát se nejprve přihlásilo šest manželských párů. Oba se s nimi postupně sešli v kavárně ve středu města, aby jim učinili nabídku. Hned na prvním setkání jim předložili scénář lmu. V první ázi spolupráce by  společnost s nimi natočila lm o tom, jak přijde na návštěvu neznámý muž s inormací, že si od dlužníka zakoupil dlužní úpis, na jehož podkladě rodina splácí své dluhy jen obtížně a se zpožděním. Muž jim ukáže, že je skutečně majitelem dlužního úpisu. Seznámí  je s tím, že nehodlá č ekat na to, až bude dluh splacený a že chce peníze hned. Pokud to nebude možné, bytové zařízení bude zabaveno exekutorem. Když rodinu podusí, nabídne jim řešení. Dluhy se vyrov nají tím, že bude souložit se ženou za účasti jejího manžela, který bude aktu přihlížet. Po v ýměně názorů se manželé dohodnou, že nabídku makléře přijmou. Potom se odehraje sex, který manžel pozoruje jako pasivní účastník. Když je po všem, makléř odevzdá dlužní úpis muži, který jej roztrhá na kousky. Scénář se vybraným manželským dvojicím líbil. Někteří měli dokonce dojem, že jde o nabídku skutečné herecké práce. Na příští setkání se Ben s Janečkem dostavili spolu s kameramanem, kterého si najali u soukromé televizní agentury a s mužem z inzerátu, který odpov ídal parametry svého mužství představám většiny ženské populace. Smlouva, která byla oběma manželům předložena k podpisu, je seznamovala s tím, že honorář jim nebude proplacen bezprostředně po natáčení, ale až poté, jakmile budou vyčíslené celkové náklady a kdy  bude vyprodukován. Po natáčení, které trvalo vždy přes tři hodiny, se z některých manželů stali kandaulisté, kteří již nikdy nedosáhli sexuálního uspokojení bez toho, že by se  jejich rodinných sexuálních radovánek nezúčastnil další muž. Také některé ženy pocítily  silné vzrušení z toho, že prožívaly silné orgasmy za klidné přítomnosti svého manžela, na němž pozorovali podivuhodné vzrušení. Byl to první krok nové společnosti k tomu, aby získala pro své budoucí projekty nové ochotné herce. „Kdyby někdo z nich navrhl, že se prostě s naším hercem v ymění a bude hrát makléře, mohl souložit se svou manželkou sám a nemusel si ji nechat ošoustat našim býkem. To bychom ale všichni přišli o zábavu a vzrušení,“ pravil doktor Janeček, nyní producent. Takové excitace si ovšem nikdo nechtěl nechat ujít. Když tým lmařů odcházel, p odal spokojeným manželům vizitku s tím,

vzdálenosti, aby po nich někdo nechtěl poplatek, prochází náhodně kolem. V pořadu mluvil k věci i rychlý podnikatel. Nabízel pozůstalým využití výjezdové dálnice z Prahy  do Hradce Králové, jako pohřebiště. Rychlý podnikatel zároveň zastupoval rychlé pozůstalé. Znal jejich rytmus života a dobře věděl, o čem mluví. Jeho řešení mne zaujalo, proto jsem u televizního pořadu mimořádně setrval až do konce. Podnikatel vycházel z toho, že příbuzní nemají na své zemřelé mnoho času. Svažitý koridor dálnice je nyní zpevněn betonovými bloky, do nichž by se s poměrně malými náklady nechala zabudovat dvířka, s vyčnívajícím trnem. Byl by zde v plastové urně uložen popele. Příbuzní, kteří spěchají před víkendem na chatu, nebo se na konci víkendu vracejí do Prahy, by  mohli svým zemřelým věnovat alespoň krátkou vzp omínku, po dobu, co jejich auto pro jede kolem. Sportovně založení příbuzní by se mohli pokusit vhodit na trn skromný věnec. V pořadu se rovněž hovořilo i o potřebné úspoře místa. Tradiční pohřbívání v horizontální poloze, v němž si libují některé tradičně smýšlející rodiny, by mělo ustoupit vertikálnímu řešení, kdy zemřelý v hrobu stojí. Na místo jednoho ležícího, by tak stejné místo mohlo obsadit až pět stojících zemřelých. Využít by bylo možné betonové skruže, které lze pořídit relativně levně z katalogu nabídky kanalizačních prvků. Hrob pro stojícího zemřelého může být díky technice vyhlouben již za dvacet minut, neboť pro vrtání země postačí traktor se speciálním v rtákem v šířce ramen, dno i vrch hrobu bude opatřen betonovou zátkou. Tato orma pohřbívání do trubky složené z betonových prstencových skruží, se taky může stát vhodnou alternativou při ukládání popela do společných pohřebišť k pohřbu žehem. Kolik spálených pozůstatků těch, jichž se rodina po smrti zřekla, se do takové betonové trubky vejde? Počet po smrti odložených příbuzných stoupá. Lidé nemají chuť se zabývat svými zemřelými, stojí to čas i pení ze, zatímco chybí jedno i druhé. Totalitním režimům vytýkají historikové nedůstojné zacházení s pozůstatky umučených a popravených, které tyto režimy shromažďovaly anonymně do společných hrobů. Dnes, v době všeobecného rozvoje, lidé přišli na to, ž e je to pohodlné a ekonomické. Kolem domovních bloků na sídlištích stojí zavinutí mrtví v kobercích a čekají na to, a ž je město odveze na své nák lady ke zpopelnění.  Vchodové dveře bylo obtížné otevřít, ale nakonec se jí to podařilo. Než s kočárkem vyjela na ulici, zkontrolovala si, zda má u pasu přip evněnou bombičku paralyzujícího plynu. V pouzdru u kočárku měla k dispozici malou harpunu, která sice také byla zakázaná, v praxi však dokázala držet v bezpečné v zdálenosti všechny násilníky. Vyjela s kočárkem ven a zahnula ke školce. Kočárek opatřený pluhem si klestil cestu mezi plastovými lahvemi a odpadk y, které se zatím snadno s rachotem rozestupovaly. Cesta vedla pod stříškou z průsvitných plastových oblouků, které měly původně chránit maminky s dětmi před nepřízní počasí. Střecha však již byla většinou zcela zdevastovaná a proděravělá. Jeden z vchodů do školky obsadila povykující dětská parta, která pokřikovala na starší procházející osoby. Děti v předpubertálním věku od desíti do patnácti let zničily v okolí vše, co se dalo, včetně plastových kr ytů pergoly, pomalovaly zdi budov a okolí zaneřádily odpadky. Zdálo se, že si nová generace libuje v ničení a devastaci. Potřeba kouřit a pít alkohol se u dětí projevuje již kolem desátého roku věku. Nevěřila tomu, že úplně mladé dívky, které docházely do party, ještě mohly být pannami, neboť  si je výrostci vodili otvorem v plotě dozadu za školku, kde s nimi zkoušeli různé praktiky. Noviny také popisovaly případ, kdy dva asi patnáctiletí k luci zatáhli dozadu za školu

svého vzpouzejícího se kamaráda ve věku kolem devíti let s tím, ž e jim ho oběma vykouří. Oběma klukům aktivně pomáhaly dvě stejně staré dívky, které nebožáka kopaly do nohou. Za odměnu se mohly dívat a poučit se, jak se to správně dělá. Když projížděla kolem povykujících dětí, otočila raději hlavu na druhou stranu, aby jim nezavdala důvod ke kontaktu. I ta k se stala předmětem jejich zájmu. „Pojď  k nám“, povykoval mutujícím hlasem asi patnáctiletý výrostek. „Holky ti pohlídaj mimino a my tě zatím vzadu s klukama obtáhneme.“ Jeho výrok vzbudil mezi dětmi bujaré veselí, desetiletý kluk se k němu přidal se svým pištěním, taky dvěma třináctiletým děvčatům se očividně jeho nápad zalíbil, neboť jí nabízela hlídání. Přidala do kroku, aby  měla nepříjemnou zkušenost za sebou. Kolem ní proletěla v těsné blízkosti žulová kostka a práskla do zdi budovy. Nedovedla si představit, jak asi vypadají jejich rodiče, možná jsou to ženy a muži, s nimiž se zdraví na ulici a potkává je při nákupech v obchodě. Nespornou výhodou povolání psychologa byla praxe, kterou bylo možné provozovat převážně prostřednictv ím síťových videokonerencí. Traumatizovaní pacienti, kteří měli své viktimologické zkušenosti jako předchozí oběti trestných činů nemuseli riskovat své zdraví před dalšími útoky násilníků tím, že by docházeli ze svého bydliště za odborníkem, ale mohli konzultovat své problémy prostřednictvím internetového přenosu, ormou videokonerence. Významně tím kleslo r iziko jejich dalšího napadení. Policie prezentovala toto zlepšení statistiky trestné činnosti jako svůj úspěch, kter ý měl být důsledkem jakéhosi preventivního programu proti násilí. Ve skutečnosti šlo ovšem o opatření asociace psychologů, která zapůjčovala techniku po dobu léčení posttraumatických stavů těm ze svých klientů, kteří se opakovaně stávali oběťmi násilí. Byly  to převážně bezmocné oběti, které si pachatelé opakovaně vytipovali jako snadný cíl útoku, staré opuštěné ženy, důchodci a bezdomovci, kteří se nikdy nedovolali pomoci. Velkou výhodou této služby podporované státem bylo, že se psycholog, který převzal své pacienty z r uky psychiatra, mohl věnovat svým vlastním činnostem a do debaty  mezi pacienty zasahoval jen ve chvílích, kdy docházelo ke krizím, nebo k dlouhým promlkám v diskusi. Poškození projevovali svůj ostych hlavně v počátcích, kdy se skupina vzájemně seznamovala. Debata se někdy ocitla ve slepé uličce. Většinou se stávali oběťmi násilí introverti, takže z počátku bylo hlavním problém je rozmluvit. Zábranou byl často také strach a přetrvávající pocity bolesti a ponížení oběti. Vzájemná diskuse, kdy  se dokázali o sv ých zkušenostech podělit se stejně postiženými, přispívala významnou měrou k jejich odléčení. Pokud někdy došlo k opakovaným kolizím mezi jednotlivými pacienty, konfiktní dvojice byla od diskuse odpojena a jedna z problémových osob byla převedena do jiné diskusní skupiny. Jedinou starostí psychologa bylo udržet klidnou a přátelskou atmoséru, doktor plnil pouze unkci supervize. Doktor Janeček zbystřil pozornost, v diskusi se právě probíral problém, který jej proesionálně zajímal. Nebylo to násilí, které se již stalo běžnou ormou sociální komunikace, ale sex. Formy a způsoby povoleného a zakázaného sexu. Janeček nevěřil svým vlastním uším. Co to? Nepřeslechl se? Sex, banální téma, které se diskutovalo na sklonku devatenáctého století. Zajímá to ještě někoho? Byl to on jediný, kdo znal plnou identitu diskutujících a mohl také na obrazovce sledovat jejich tváře. Účastníci diskuse si mohli navzájem udržet svoji anonymitu,

na základě clubových kartiček. Obchod nabízel mnoho zvláštních produktů, které jinde nebyly vůbec k mání. Nejžádanější byly pletené ponožky pro psy, aby mazlíčci nedrápali, zvláštní tuhé prezervativy, které se nedaly snadno protrhnout, vazelíny, eromonové mastičky a přípravky pro stimulaci zvířátek. Posledním hitem prodejny byly rozmanité oděvní a sexuální doplňky pro zvířátka k podněcování antazie. „Znectil jsi mi rybu a vrátil mi ji v invalidním stavu,“ hřímal Ben, když jej přišel Janeček navštívit, aby se poptal na příčinu jeho zájmu o své zápisky. „Kapřík můj z nejoblíbenějších má křeče v hubě, smutné oči a je zpola bez šupin,“ vyp očítával Ben chladně a nemilosrdně způsobené škody na svém majetku. „Kapřík patří mezi drahocenné čínské typy, dal jsem za něj celý majetek,“ pravil vyčítavě. Janeček projevil pokoru a svěsil hlavu. Po chvíli soustředění však položil Benovi otázku na tělo: „Proč přišla Yveta ke mně na konzultaci s tvým kaprem? Jak je to možné,“ „To je snadné vysvětlení,“ skočil mu Ben do řeči. „Yveta měla kapříka odnést na několik dnů do kolektivu stejně vzácných ryb, aby netrpěl odcizením a mohl si pěstovat svoji prestižní úroveň. Namísto toho došlo k jeho zneužití a zneuctění.“ „Jak je možné, že mi jej nastrčila na úd s takovou pohotovostí?“ „Na to je taky snadné v ysvětlení. Již jednou měla s tebou hroznou zkušenost, která by se jistě nyní zopakovala znovu. Nastrčila proto tvé chlípnosti objekt, skrze něhož si uchovala svoji čest.“ „To je smutné, velmi smutné,“ pravil Janeček a zdvořile se Benovi omluvil za své neomluvitelné chování. „Mohu omluvit tvé chování pouze z a jistých okolností,“ začal se svou strategií Ben, „a sice, když budu v knize o bestialitách uveden jako spoluautor.“ Janeček se posadil údivem těsně vedle židle. „Ale o to jsem Tě chtěl Bene právě požádat, byla by to pro mě velká čest.“ „Za těchto okolností již nejsou mezi námi žádné bariéry,“ pravil s úsměvem Ben a stiskl podanou ruku. „Mimochodem, Yveta žádnou ctí nedisponuje,“ pravil diskrétně. „Je to šustna, která si to naposledy rozdala dokonce i s hadem.“ „S jakým druhem?“ vykřikl Janeček. „Štíhlovka žlutozelená,“ pravil Ben s úsměškem. „Ale to je skandální“ vyskočil Janeček, „nejedná se dokonce o chráněný druh?“ durdil se na oko. „Jaké to bylo?“ „Mám to na videu,“ přimhouřil oči Ben a stiskl dálkový ovladač. „Ale to je amózní, to je neočekávaně amózní!“ kvičel blahem Janeček a do zápisníku si zaznamenal pár detai lů, které ho na záznamu zaujaly. Zvuk kvičící Yvety při kopulaci s hadem byl slyšet daleko, neboť Ben záměrně zvýšil hlasitost zesilovače na maximum. To bylo nerozumné, neboť Yveta dlela v domě a trávila svůj čas relaxací ve vaně napuštěné až po okraj. Ve vodě byla rozpuštěna Rochova sůl a vonné omlazující příměsi z cizokrajných ostrovů. Podmanivý hlas recitoval z rozhlasu drsné Magorovy básně sepsané ve valdické kartouze. Do této pohody  se ozval Yvetě známý hlas. Byla to ona sama v situaci, kdy zřejmě s někým souložila. I když se jí to nezdálo být možné, přesto si ověřila sáhnutím mezi své nohy, že je její pohlaví v klidu. Přesto již mnohokrát takto sebe samu slyšela sténat, pokaždé u příležitosti sexuálního vzrušení. Ujistila se nejprve, že nejde o psychické halucinace. Zvuk, který,  jakoby se jí dral ze rtů, v ycházel z přízemí, kde bydlel Ben. Oblékla na sebe ž upan a sešla po schodech. Otevřela zlehka dveře a spatřila samu sebe přemoženou Benem a rozdováděnou hadem na velké obrazovce televizoru. Na pohovce pak rozvaleni spočívali Ben s Janečkem, sledujíce zaujatě její milostný zápas s hadem. Oběma deviantům se to

neboť byly jejich tváře technickým opatřením rozostřené. Zapnul monitor s nahráváním. Rozhovor probíhal takto: a) „Opravdu jste byla svému muži jenom jednou v životě nevěrná? A co před manželstvím? Manžel byl první?“ b) „Ano, skutečně jenom jednou, ale bylo to se dvěma muži současně. Myslela jsem, že je to manžel, který občas mluvil o experimentech, ale nikdy se k nim neodvážil. Zavázali mi o či šátkem. Ten muž ke mně přišel v noci, kdy jsem byla rozespalá, probudil mne, a já si myslela, že jde o manžela. Potom se přidal ten druhý.“ c) „Je to asi dost komplikované, nezbytně musí vzniknout citové a duševní potíže spojené se špatným svědomím, pocity zodpovědnosti, etc.“ a) „Ano, zpočátku to bylo veliké trauma. Jednodušší to mají ti, kteří to berou jako životní styl, tj. stále nějaký partner, který doplňuje domácí nedokonalosti. Bez této „výpomoci“ je domácí vztah příliš významný, co se týká vlivu na životní rytmus a jakékoli jeho výkyvy jsou atální. No, ale to je jistě věc každého člověka, v tom se nedá nikomu radit. Člověk někdy potřebuje ke všedním dnům i „dny sváteční“. Jinak všechno splyne v jedno.“ d) „Já potřebuji změnu, rozlišení, chuť i vůni. Souvisí to se smysly, s je jich nasycením.“ a) „To je velice těžké, neříkám, že bych nikdy nezatoužila jít s jiným mužem, to by asi nebylo normální, jenom jsem k tomu nikdy nenašla dost odvahy. Taky nebyla příležitost, a když by se taková příležitost vyskytla, nebyl vhodný partner. Já jsem – odmlka – nikdy tyto věci neplánovala. Protože teprve plánování činí z hříchu skutečný hřích. Pokud situace člověka přemůže, je to jeho slabost, k teré podlehl. Teprve plánováním a opakováním se člověk stává vi níkem.“ Taky už několik let nevycházím sama z bytu. Zdá se mi, že svět je příliš nebezpečný.“ Doktor Janeček se rozhodl zasáhnout do rozhovoru, neboť se v něm vyskytl z terapeutického hlediska nedobrý prvek: vina oběti. Vložil se proto do rozhovoru: „Dobrý den, tady je doktor Janeček, váš psychoterapeut. Vážená paní, určitě bych v této souvislosti nehovořil o vině, pokud nemáte na mysli vinu v metayzickém smyslu. Tedy něco, jako vina proti všehomíru, jehož lidé dřív nazý vali Bohem. Jste svébytnou bytostí, která má právo na vlastní prožitky. Vy sama rozhodujete, jaký povedete život, a nikdo vás za to nemůže soudit. Na způsob vašeho života můžou mít jiní lidé odlišný názor. Můžou s vámi nesouhlasit, ale nemůžou vás soudit, protože nejsou vašimi soudci, tak jako vy nejste jejich soudcem. Nepohybujeme se v rovině mravní, v rovině obecné morálky. Každý máme právo na vlastní p ojetí mravnosti, pokud jde o naši vlastní svobodu uplatňovat svá práva. Uplatňování našich práv ovšem nemůže být na úkor uplatňování práv druhých. Omlouvám se, ž e jsem vstoupil do vaší debaty.“ Doktor Janeček nevyčkal na reakci pacientky a přepnul na poštu. Myslel na své proesní pochybení, neboť se zapletl příliš osobně s jednou z pacientek, které poskytoval pomoc a nakonec ji přizval k osobní konzultaci, při níž mezi nimi došlo k sexu. Nevěděl ovšem, že nešlo o náhodu, ale o plánovanou akci veterináře Bena Opida. Čekala na něho nová navazující replika od Yvety, tak jako každý den.

Záznam diskuse: „Jak vypadá taková pozvánka do vybraného pražského hotelu? Já jsem ještě žádnou takovou pozvánku nedostal a hodně toho pamatuji. Většinou jsem sexoval v ordinaci na lůžku pro lékaře, když jsem měl noční službu. Ale to jsem byl ještě docela mladý.“ „Nestěžuj si na stáří, však jsi mi to předvedl. Ještě dnes nemůžu pořádně chodit!“ „Musím se přiznat – líbila se mi Tvá reakce na orál. Mám rád ženy, které s tím nemají problémy. Zajímal jsem se o to taky z odborného hlediska. My, psychologové, dělíme lidi na anální a orální typy. To asi ani nevíš. Anální orientace vede člověka ke zvýšené starosti o vyměšování, o tlusté střevo, k péči o rectus a přirozeně i sklon k anální souloži. Co se týká sexuality, někteří lidé preerují anální sex. Orální orientace je však vyšším stupněm sexuality. Vzniká někdy v prenatálním věku, už malé dítě si v matčině břiše cucá paleček, všechno strká do pusy, zkoumá ústy neznámé předměty. Orální člověk je orientovaný na líbání, mazlení ústy, orální sex.“ „Zase ti ho vykouřím, tím si buď jistý, už jako prenatální zárodek v matčině lůně jsem chtěla kouřit ptáky, zdálo se mi o tom, měla jsem libé sny, i když mé představy byly pochopitelně nekonkrétní. Ale rostlo to se mnou. Panebože už jako úplně malá holka jsem ho chtěla vykouřit svému otčímovi. Mohly mi být tepr ve tři roky a už jsem to chtěla. Dívala jsem se na svoji matku, jak mu to dělala a chtěla jsem se připojit.“ „Proboha, Yveto, oni se před tebou při sexování ani nezavírali? To je trestné! Ohrožování mravní v ýchovy.“ „Ale Janečku, doktore, jak to, že jsi mě ty sám ošoustal na prv ním sezení, jako svoji pacientku? Nebylo to neetické, nemorální, zvěrské? Porušil jsi základní pravidla kodexu psychologa. Nešoustat se svojí pacientkou.“ „Bylo to silnější než já, svedla jsi mě svoji živočišností. Chtěla jsi to. Svítila jsi  jako biologický maják, neměl jsem šanci ti uniknout. Byla to selektivní rezonance, musel jsem do tebe, neměl jsem ž ádnou alternativu.“ „Ale doktůrku, ty jsi přeci prase bradavičnaté, kanec k pohledání: Pták ti stál  jako petřínská rozhledna. Jen jsem vstoupila do Tvé ordinace a už jsem ti v očích četla  jako ve velkém Ottově slovníku naučném. Stálo tam: Vrazím ti ho do krku a vystříkám ti to na mandle jako lék proti angíně. Byl jsi to Ty, kdo byl aktivní, ne já, já jsem oběť, která se neubránila, protože jsem byla pří liš slabá.“ „Bylo to právě naopak drahá Yveto, kdyby nebylo eromónu z tvé pičky, který  okamžitě zaplnil moji ordinaci, jakmile jsi rozvlnila svoji sukni, kdybych neviděl v tvých očích už dopředu vepsaný svůj osud, svůj nezvratný osud, nikdy bych se ničeho neodvážil a zůstal bych ctitelem lékařského kodexu. Já jsem ale neměl žádnou volbu, musel  jsem do Tvých úst a potom hned dolů mezi tvé nohy jazykem i údem. Zbavila jsi mě všech mých tělních tekutin a udělala jsi ze mě biologický materiál bez mozku. Když  jsem se vzpamatoval, nabyl sílu a otevřel oči, byla jsi pryč.“ „Oh, ty jsi kanec od počátku světa, jsi reinkarnovaný pyj satanův, neboť stejně tak, jako Bůh sledoval své semeno prostřednictvím Sema, až po Krista, Satan ďábel rozséval své horké semeno a stříkal je do úst a nenasytných děloh vybraným ženám

schůze. Televizní kamery v yhledávaly v poslaneckých lavicích ty to parlamentní komiky  a věnovali jim dlouhé záběry. Na pořadu dne byly stížnosti na nelegální pobyt velkého množství lidu z Ukrajiny a dalších bý valých států SSSR, kteří se do země hrnuli jako dříve tatarské hordy. Stačilo, aby se v zemi uchytila jedna osoba, která vytvořila řetěz, po němž do země přelezli další nelegálové. Byla to alternativní metoda k válce, ekonomicky  levnější orma, jak obsadit nové území. Války se ukázaly být příliš drahé a byly proto vyhrazeny jen ozbrojeným menším tlupám či guerilám, které decimovaly určitá vybraná území. Stejné výsledky přinášela agresivní ekonomika, úplatky vysokým státním a politickým unkcionářům, či expanzivní průnik do společnosti prostřednictvím účelových, kulturních, náboženských či ekonomických organizací a společností. Těchto nekrvavých metod se v parlamentě zastávali především komunisté. Do sněmovny se však probojovali i nacisté, kteří často hlasovali spolu s komunisty. Nejprve šlo o malou politickou stranu, která se nazývala České hnutí za národní jednotu, která na sebe nabalila menší nacionální skupiny. Postupně získávala ve společnosti vliv prostřednictvím mediálních vystoupení. Členy této politické strany byli neuspokojení lidé, deprivanti a devianti. Byla to strana politických deviantů. Tito lidé byli nespokojeni se sebou, se svým životem, se svou rodinou, se svým okolím, se společností, kde žili. Nenáviděli celý svět. Dr. Radim Houžel byl přesvědčený o tom, že jde o trvalý nedostatek sexu. Díky tzv. nestranné politice médií, která dávala větší prostor extremistickým poltickým stranám, než institucím, které zastupovaly většinovou populaci, došlo k rozmachu extremistických názorů, které uvolnily politickou lavinu, jež počala ohrožovat většinovou společnost. I když téměř každé vystoupení extrémistických poslanců bylo komické, žádný z nich si na sebe nikdy strakatou kamizolu ani čepici s rolničkami nikdy nenavlékl. Vyznačovali se anatismem a strohou útočností. Šmuciho zvířecí klub se zdárně rozvíjel. Co se týkalo lidského obsazení, jeho počty již dosahovaly bezmála padesátky, pokud šlo o zastoupení zvířat, jejich okruh se rozrostl nevídaně. Díky takovému rozmachu, muselo dojít k jeho rozdělení, jak jinak, než podle třídních aspektů. Horní klub ovládla suita kolem exministryně školství Petry  Buzíkové. Tato extravagantní dáma patřila dík y hřebci zebry, jenž ji při návštěvách clubu vždy doprovázel, mezi daleko nejviditelnější návštěvnici klubu. Dlouhý splývající kabát se zebřím zdobením a stejně vyvedené vysoké boty dávaly tušit netušené. Mnohé, destruktivními pudy nadané dámy, tento svůj nedostižný vzor obdivovaly za to, jak během svého krátkého působení dokázala svůj resort zcela z decimovat. Jiné jí záviděly hřebce, který dával díky svému vyvinutému loasu tušit, co dovede ve chvílích svého vzrušení. Mezi mimořádné exponáty klubu patřil slimejš obrovitý, který dosahoval na délku celých 30 cm. Nahé dámy si jej přikládaly na tělo a těšily se z jeho pomalého plazení a vyloučeného slizu, který zůstával po celou délku stopy na kůži. Mezi poslední klubovou módu ovšem patřilo přikládání velkých tučných pijavic na bradavky, či na bod G. Sání  jejich tlamiček působilo doslova muka rozkoše. Mužští členové klubu se naopak soustřeďovali spíše na samice savců. Půjčovali a vyměňovali si mezi sebou vzrostlé kusy s úzkými a tuhými otvory. Výhodou byla klidná a pokojná zvířata, která při kopulaci nerušila okolí příliš hlasitými zvukovými projevy. Při Šmuciho klubu vznikl specializovaný  obchod, kam měli přístup pouze členové, kteří si navíc mohli nakoupit zboží se slevou

syndromem odložené unkcionářky netrpěl a její problémy neměl. Jen jeden postarší pán se sociálním cítěním Džamile navrhl, aby se toho zbavila a věnovala to dobročinnému bazaru. Janeček si dovedl představit, jak taková rada Džamilu zabolela a jak ji náhle musela urychleně zapít tuzemákem. Společným jmenovatelem všech obětí byl strach ze společnosti, z násilí. Ze všech příspěvků, jež si kdy Janeček vyslechl, se linula obava z toho, že se trauma bude opakovat a že jej oběť psychicky neunese. Rozhodl se proto, že bude své oběti posilovat v obraně proti strachu. Jeho projekt nesl základní myšlenku: „Buďte drsní, zhrubněte, staňte se společensky neotesanými!“ Nástrojem ke zdrsnění a zhrubnutí obětí měly být tyto prostředky: Změna vzhledu, změna chování, změna jazyka. Změna vzhledu: Vzezření oběti se mělo proměnit na v zezření násilníka. K tomu se daly využít tyto prostředky: kérování, piercing, zhanobení. Janeček vycházel z vězeňské kultury a prostředí násilných k lanů, kde převládalo tzv. kérování, tetováž. Nešlo ovšem o zdobnou tetováž, ale o agresivní symbolické prvky, které se měly objevit na tvářích obětí a na odhalených částech těla, jako byly paže, lýtka. Symboly převzaté z velkého katalogu vězeňské kultury umožnily obětem, aby se skryly ve světě násilí a agrese. Piercing který se zaměřil na prvky používané rockery a punkery v kombinaci s tetováním budil úctu a respekt. Pro ty, kteří se cítili bý t nejvíce ohroženi, doporučoval Janeček tzv. zhanobení. Šlo o zjizvení p okožky popálením, rozříznutím, záměrně nedokonalými srůsty. Metoda doktora R. Houžela, který se přiklonil k myšlence, že sexuální přitažlivost lze posílit drsným vzezřením, spočívala v rozříznutí pokožky a vsunutí hrbolatého předmětu pod škáru. K použití byly různé plastové řetězy, gurky z k inder vajíček či části lega. Tyto předměty pod kůží zarostly a vytvářely na povrchu těla různá hornatá vyvýšení. Posledním vývojovým pr vkem, který získával své stoupence především v řadách nezaměstnaných, byly různé amputáže. Lidé si nechali amputovat okončetiny a na jejich místa si připevňovali různé nástroje, z nichž měly největší oblibu různé háky, které připomínaly pirátské časy. Změna chování spočívala v přejímání zvyklostí, hodnotového systému a způsobu odívání od kriminálního undergroundu. Někteří lidé používali jako oděvní nebo stylové doplňky nebezpečné předměty, které stále drželi v ruce. Oblíbené byly basebalové pálky, otevřené dýky, bodáky, na rukách měli navlečené boxery s hroty, nebo měli na řetězech ocelové koule s hroty. Těmto lidem vycházeli úředníci a státní zaměstnanci vstříc, jejich jednání na úřadech mělo hladký a nekomplikovaný průběh, zvláště pokud přicházeli ve skupinách. Změna jazyka spočívala v osvojení vězeňského argotu a olklóru. Za tím účelem doporučoval Janeček návštěvu prostředí, kde se sdružovali propuštění trestanci. Prostředí poslanecké sněmovny bylo bohaté na komické události. Poslanci si odhlasovali, že za nejzábavnější politický projev dostane autor strakatou kamizolu s čepicí se dvěma rolničkami a v tomto oděvu musí navštěvovat parlament po celou dobu

prostřednictvím jejich milenců. Jsem jen ubohou obětí Tvého nenasytného ptáka, neboť když jsem Tě spatřila, když jsem uviděla to, co mělo zůstat skr yto, myslela jsem jen na to, že tě v ykouřím až do konce.“ První pocit, který ho ovládl: Strach. První myšlenka, která ho napadla: Ta nestoudná děvka mi nedá pokoj, vzbuzuje ve mně vilné představy a touhu po tom, abych se s ní sešel znovu a abych to všechno zopakoval. Měl bych to utnout a neodpovídat jí. Jak mohu radit svým klientům, když se sám stávám závislým na nymomance? A vzápětí: Rozdal bych si to s ní kdykoliv znovu, bylo to to nejlepší, co jsem kdy  zažil. Opojná chuť a vůně té ž eny se mu vracela, kdykoli se zastavil a dal prostor snům.  Vedrala se do něj všemi póry a ovládla jej jako s vého otroka. Ještě nikdy nezažil, aby  žena k sexu volně použila předměty, které ležely poblíž. Při anamnéze, když ležela na pohovce, se sama vzr ušila. Použila láhev s minerálkou, skleničku, plnicí pero, teleonní sluchátko, které mu vytrhla z ruky, když teleonoval s matkou. Nemohl zapomenout na to, jak při její masturbaci zazníval a ztrácel se hlas jeho matky v jejím lůně. Bylo téměř nevyhnutelné, aby si svlékl kalhoty a nabídl ji ke kouření svůj penis, který okamžitě bez okolků přijala a vysála jako lasička vejce. I když doktor Janeček toužil po tom, aby se z vlivu Yvety vymanil, nebylo to možné. Yveta byla přesně ten typ ženy, který ho rajcoval. Musel si přiznat, že je přitahován ženami, které jsou ovládány sexem. O Yvetě nevěděl vůbec nic, mohl odvodit a odhadnout kým je, pouze z toho, co s ní zažil a co mu ona sama o sobě řekla. Bylo to ovšem problematické, tak jako arář při zpovědi nesmí prozradit zpovědní tajemství, ani psycholog nesmí vyzradit nic, co mu pacient o sobě důvěrně řekne. Nyní zneužil těchto inormací pro své vlastní potřeby. Jeho dřívější známost s ní prostřednictv ím odborného chatování jako s klientkou byla ovšem alešným obrazem, který v něm o sobě vytvořila. Jak to s ní bylo ve skutečnosti? CV Yvety: První sex ve dv anácti letech s bratrem ve vaně při společném koupání. Další sex opět s bratrem a s jeho kamarádem opakovaně, nejprve s každým zvlášť, později společně. Když si bratr s kamarádem našli další oběť, orální sex s Bardem, s domácím vlčákem.  Aby pro svůj záměr získala Barda, strkala si prsty do vagíny a dávala mu je olíznout. Bard brzy vycítil, co od něho očekává a strkal jí sám iniciativně hlavu pod sukni. Byl v tom vytrvalý, když ji lízal, poprvé poznala orgasmus. Nález VHS kazety rodičů s pornograckým obsahem. Když nebyli rodiče doma, kazetu si pouštěla stále dokola, až si osvojila všechny sexuální praktiky. 13 let. Přesvědčila kamarádku ze školy a obě se oddaly patnáctiletému retardovanému blbovi s velkým údem. Obě prožily orgasmus, a to se stalo jejich společným tajemstvím. Kamarádka se svěřila sestře, která to oznámila matce. Obě byly vyslýchané nejprve rodiči a potom policií. V důsledku vyšetřování přišly o milence, který byl převezen do diagnostického ústavu. Další dva roky sex pouze s Bardem, který se zdokonalil a souložil s Yvetou  jako její partner, bohužel pouze ze zadu. Yveta Bardovi oplácela orálním sexem. Bard

Doktor Janeček se nemohl vzpamatovat ze své vlastní proměny. Co se to s ním stalo? Jak je možné, že s takovou vervou osouložil za přítomnosti své pacientky rybu? Mohl za to jeho teoretický zájem o deviace? Držel v rukou svůj cenný písemný materiál, dílo několika let, a listoval jeho stránkami. Nejprve doplnil kapitolu o zneužívání ryb o svou vlastní zkušenost, potom zvažoval, že zápisky zničí. Pokud jej přemohly skryté pudy, které zřejmě nevědomě pěstoval tím, že shromažďoval projevy bestiality, pak jde o velmi nebezpečnou záležitost. Když o tom však přemýšlel hlouběji, napadly jej otázky související s přítomností Yvety. Kde vzala kapříka, kterého mu nabídla, když dostal záchvat a proč na něm chtěla jeho zápisky? Zde tušil nalézt klíč k celé záhadě. Pokud  jsou jeho zápisky tak cenné, kdo inspiroval Yvetu, aby o ně požádala? Jakou roli hrála  Yveta v jeho záchvatu sexuální náruživosti, kterou zažil v její přítomnosti již po druhé? My latiníci nalezneme poradu u klasika. Ano. Qui bono? Komu to slouží? Yvetě? Ne. Nemusil dlouho přemýšlet, aby se dostal k Benovi. Rozhodl se, že jej navštív í, aby záhadu rozluštil. Televizní reality show trpěla nezájmem diváků. Doktor Šmuci připravoval svůj vítězný comback na televizní obrazovku. Př ímé přenosy hromadných souloží vybraných deviantů mezi sebou, s televizním personálem, uklizečkami, zatoulaným kocourem, nebo naposledy s košem plným odpadků již televizní diváky nerajcovaly. Šmuci s pomocí svých vlčáků vypátral, že byly v Rumunsku naklonované dvě oslice, které zamýšlel nechat osouložit siamskými opičáky z Kambodže před televizními kamerami. Nápad se scénáristovi líbil, a proto Šmucimu slíbil, že se o jeho realizaci poradí s producentem, kterým se stal Ringo. Slovák. Šmuci měl ze Slováka obavu. Před časem se o něm totiž psalo v bulvárním tisku, že všechny herečky, které chtěly hrát v jeho divadle, u něho musely složit ústní zkoušku. Tvrdila to jedna z hereček, které se ústní zkouška nelíbila, neboť byla spíše anální typ. Inormace byla uveřejněna v tisku bez ohledu na herečky, které již ve Slovákově divadle hrály. Čtenáři bulváru si představovali, jak všechny z nich žmoulají v ústech špičku Slovákova penisu a řediteli divadla tiše záviděli. Zubař však přemýšlel o tom, že pokud bude trvat Slovák na této podmínce i nadále, bude to chtít ne jen od Šmuciho, ale i od oslic a siamských opičáků, což by mohlo tento cenný biologický  materiál zcela znehodnotit. „Pokud mají opičáci Slováka vykouřit, ať se tak stane až po televizním vysílání“, nechal se Šmuci slyšet, „mně samotnému je to jedno, může to být třeba hned.“ Janeček se napojil na internetovou diskusi svých pacientů. Po svém sexuálním úletu se mu sice vůbec nechtělo poslouchat kňučení viktimizovaných obětí, ale bylo to  jeho povolání, a tak se musel překonat. Džamila odsunutá z Prahy někam na Sázavu si stěžovala na trpký osud. Když byla ještě ve vysoké unkci, nakoupila si v Domě módy  na Václavském náměstí módní kloboučky, kabelky, rukavičky, kostýmky, kabátky, botičky a další doplňky, kterými se mohla prezentovat při rozmanitých společenských příležitostech, neboť především v tom spočívala její představa o naplnění její unkce. Když byla odsunuta do lesnatých oblastí, její šatník se pro ni stal noční můrou. „Kam si mám teď obléknout všechny ty krásné věci? Když se v něčem projdu po městečku, díva jí se na mě všichni jako na exota. Kdo mi poradí?“ Neporadil jí nikdo, neboť nikdo jejím

Otevřela kabelku s nádržkou, kde již byl připravený kapřík. Stačila na Janečka ještě zvolat: „Sundej rychle kalhoty!“ Manšestráky z něj spadly snad během jediné sekundy, když se krátce před tím knofíky z poklopce rozletěly do všech rohů místnosti. Yveta jen tak tak stačila narazit kapříka na Janečkův úd, který nebezpečně směřoval do jejího klína, lehce vonícího rybinou. Janeček sevřel kapříka oběma rukama a zařval, co měl síly: „Už  je uvnitř, už ho tam má!“ S kapříkem počal tančit po místnosti a kmital jím sem a tam, připomínaje dřevěné sošky z mechanického třebechovického betlému.  Yveta za ním běhala po místnosti a volala na něj „Kde máš zápisky? Kde máš ty  svý zatracený zápisky? Když mi je nedáš, budu muset šoustat s hady a všelijakou havětí!“ žalovala na Bena, který ji poučil o tom, co ji čeká, pokud nesplní tento důležitý úkol. Janeček na její žádost nereagoval, neboť se věnoval kaprovi, jenž začal p ozbývat směrem od tlamičky šupiny, jež létaly po celé místnosti. V jedné chvíli se Yvetě zdálo, že je v hodná chvíle na to, aby opakovala svoji žádost. Janeček sice ubral plyn, ve skutečnosti se však soustřeďoval na to, že v nejbližší chvíli vystřík ne. Stoupl si na špičky a celým svým tělem přehrával hudební stupnici. V nejvyšším tónovém spektru vykřikl stulí „Já už jsem, už to jde ven, ojojoj!“ Kapřík střední velikosti se v tuto chvíli změnil na čtverzubce sladkovodního, který se před očima Yvety naoukl a hrozil prasknutím. „Svlíkni si ho z péra“, volala Yveta na Janečka, „vždyť praskne!“ Doktor si z údu kroucením sundával kapra,  jakoby vytahoval zátku ze šampaňského. Kapřík, teď už téměř bez šupin, v záškubech zvracel bílou sklovitou hmotu, dokud nenabyl původní velikosti. „Máš, máš?“ vítal Yvetu Ben. „Nemám, prostě nemám.“ „Tak přijde trest,“ pravil rezolutně a ukázal prstem na bílou pohovku. „Ne to ne,“ nesouhlasila Yveta. „Ano, tohle právě ano! Nesplněný úkol, jistý trest.“ Sáhl do terária a uchopil za hlavičkou hada. „Coluber viridifavus,“ představil ji Yvetě. „Yveta,“ představil hadovi Yvetu. „Podívej,  jak se mrská, jak je mrzký. Konec jeho ocásku ti rozkmitá vnitřnosti, na nic jiného nebudeš myslet!“ Yveta zbledla, sklouzla na podlahu a sepjala ruce. „Hada prosím ne, hada ne.“ „Hada ano. Je to prv ní tvor, se kterým t voje pramáti Eva podvedla v ráji Boha.“ Pak už následovala rutina, kterou měl nac vičenou. Vysoukal rozvibrovanou Yvetu na pohovku a uvolnil ji obě stehna. Protože kladla stále odpor, pro jistotu ji uštědřil dvě acky, každou z jedné strany, aby ustala v činném odporu. Dvěma prsty ji odborně protrhl kalhotky  způsobem, jako by ji odpanil a připravil štíhlovce žlutozelené prostor. Poté tam Yvetě zezadu odborně hada nasoukal. Had sebou šil, jakoby se bránil svému zneužití. Ben přilehl k Yvetě. „Tak jaké to je? Povídej, jaké to je?“ „Jsi odporné hovado,“ vyznávala mu Yveta svým způsobem lásku. Když bylo po všem a Yveta byla propuštěna, aby si zajistila hygienu, musela přiznat, že to sice nebyla úplně nejhorší zkušenost, ale s hadem už to mít nemusí. Celých dvacet čtyři hodin dokázala ignorovat Bena, aby mu připomenula, že byla zásadním způsobem porušena její lidská práva. Protože nemělo smysl záležitost hlásit policii, která by provedla při rekognoskaci totéž a ještě by ji několik strážníků osouložilo navrch, zvažovala, že věc oznámí ombudsmanovi, jenž sice neměl žádná práva, ale mohl by jí alespoň politovat.

zdivočel a obtěžoval dámské návštěvy. Otec prohlásil, že Barda nechá uspat. Yveta Barda zachránila tím, že pohrozila sebevraždou.  V patnácti letech svedla proesora českého jazyka na školním výletu. Proesor se bál dalšího pokračování a prozrazení a nechal se přeložit na jinou školu. O rok později, když rodiče odjeli na víkend na chatu, předstírala nemoc, aby  nemusela odjet s nimi. Navštívila noční klub a nechala se zaměstnat jako příležitostná prostitutka. Tohoto koníčka si pěstovala několik dalších let po dobu studia na gymnáziu. Opět získala ke společnému sexu svoji kamarádku, která jí p omáhala s náročnými klienty. Její technika se zdokonalila, poznala, že může mít sex s muži i se ženami, že ji baví, když je ve hře víc partnerů. Rozhodla se, že vyhoví každému muži, který ji požádá o sex, ať to bude kdokoli. Stalo se to v důsledku sbírky básní od Egona Bondyho, která se jmenovala: Deník dívky, která hledá Egona Bondyho. Během roku měla 76 partnerů mužského pohlaví, z nichž 28 mužů poznala  již před koitem, milovala se se 14 ženami a dívkami, obšťastnila Barda a loveckého psa Mustaa, kterého jí k experimentování přivedla zkušená kamarádka ze školy Majda, která se nakonec ke smíšené dvojici také přidala. S Majdou společně svedly tři malé kluky ze školy, které přistihly při kouření tráv y. Kluci se museli vykoupit tím, že udělali všechno, co si Yveta s Majdou vymyslely. Šlo o různé sexuální praktiky, včetně pissingu a kaviáru. Závěr zácviku mládeže dopadl dost dramaticky. Kluci byli nakonec s pláčem propuštěni domů, neboť neunesli nároky obou děvčat. Zlomovým rokem v kariéře Yvety byly její osmnácté narozeniny. Na narozeninovém večírku ji Majda seznámila s veterinářem, který ji zasvětil do bestiality. Vyprávěl  Yvetě o tom, že jako veterinář zneužije každou enu, kterou mu její majitelé přivedou na lékařský zákrok. Smála se tomu, protože mu nevěřila ani slovo. On však pokračoval dál. U ostatních zví řat tak činí p odle jejich velikosti a možnosti, které umožňuje jejich morologická stavba a konstrukce těla. Ben Opidus, jak se veterinář jmenoval, dával přednost enám. Vyzval Yvetu, aby se s ním šla projít a na krk jí připevnil psí obojek, ke kterému připnul řemínek. Přiměl ji, aby přijala submisívní roli a dělala všechno, co jí její pán poroučí. Yveta byla učenlivá, dělala nejen všechno, co si pán přál, ale vycházela mu vstříc svoji iniciativou. Byla mu neomezeně věrná, trpělivě na něho čekala, vítala ho bouřlivě, kdykoli se vracel. Poznala ve svém ž ivotě poprvé, co znamená enomén „woman – dog.“ Ben jí nabídl, že ji bude amputovat ruce a nohy a udělá z ní genetického křížence mezi ženou a psicí. To Yveta odmítla, ale s vědomím, že je neposlušnému psíkovi občas potřeba nařezat strpěla jeho kázeň. Bylo to p o měsíci jejich známosti poprvé, kdy projevila odlišnou vůli. Ben se rozhodl, že Yvetu potrestá. Odvedl ji do sklepa pod veterinární laboratoří, kde ji přivázal ke žlabu, kam byli připoutáváni koně, kráv y a nemocná užitková zvířata. V rohu stála putýnka plná smrdutých ekálií, kterou Ben na Yvetu vyklopil. Přivázal si kolem pasu dlouhou gumovou zástěru a v rohu sebral špinavé koště, kterým zametal hnůj po ustájených zvířatech. Koštětem pečlivě po Yvetině těle rozetřel ekálie tak, aby  na ní nezůstalo suché a nedotčené místo. Reakce Yvety byla zuřivá a odmítavá. Ben jí však nedal žádnou šanci. Dobře mířenými kopanci v holínkách ji srážel na špinavou podlahu, až zůstala na zemi ležet bez hnutí. Hodil pod ní balík slámy, zhasl světlo a odešel.

Další cesta do lékařské ordinace proběhla v klidu. Stačila si jen všimnout dvou cestářů, kteří na silnici upravovali dvě rozježděné děti držící se za ruce, které nepozorný řidič srazil na vozovku, a ostatní řidiči rozjeli do plochého obrazu. Děti velmi věrně připomínaly dopravní značku „Pozor děti“. Cestáři proto kolem nich namalovali výstražný trojúhelník. Celek sloužil řidičům jako výstražná značka. Pod vlivem nové silniční značky se bedlivě rozhlédla a přešla spěšně silnici. Na druhé straně již byl zamřížovaný vchod do ordinace lékaře. Trvalo nějaký čas, než byla vpuštěna dovnitř, neboť personál musel nejprve kamerami prozkoumat příchozí. Bylo to bezpečnostní opatření proti výrostkům, kteří občas přepadali lékařské ordinace a brali si zde léky a r ůzná zařízení. Když zajela do chodby, sundala nejprve plastový kry t z kočárku, který Janičku chránil před kameny a létajícími předměty, které děti rády hází na kočárky. Vstoupila s Janičkou do ordinace, kde již byl přítomen pouze mladík, který  seděl v rohu místnosti a byl částečně přikrytý kabátem. Mladík byl na první pohled silně vzrušený činností, kterou se zabýva l pod kabátem, ale poučena známými zkušenostmi z minulosti mu nevěnovala pozornost. Sedla si s Janičkou v úhlopříčce na druhou stranu čekárny, takže seděla od něho co nejdále. Mladík však začal vzrušeně dýchat, jakoby  dostal záchvat. Myslela si, že má nějaký zdravotní problém a tak se opatrně k němu přiblížila s dotazem, zda nepotřebuje pomoci. Až pozdě si všimla, ž e mladý muž onanuje. Byl to druh devianta schopného se vzrušit pouze v lékařském prostředí. Později se zařadil do lehkých sexuální deviací zvaných Klinik a stal se majitelem největší sbírky spermatem potřísněných bílých plášťů, dlouhých bílých podkolenek a čepiček s odznakem zdravotnické služby. Její nabídku si vysvětlil mylně tak, že mu nabízí sexuální pomoc při vyv rcholení. Vskočil, uchopil její hlavu a narazil si ji ústy na sv ůj vztyčený penis. Než zareagovala, vystříkl jí hluboko do krku. „To nebylo špatný, to nebylo špatný!“ zvolal, sebral svůj kabát a utekl ven na chodbu. Když si uvědomila, co se stalo, byl již za dveřmi. Lékař otevřel dveře ordinace, a když viděl, že toporně vstává ze země, domníval se, že upadla. Gestem odmítla jeho pomoc a v ykašlala do kapesníku mladíkovo sperma. Ráno sice začalo hezky, ale ani dnes se nevyhnula nepříjemnostem. Doktor Šmuci se vrátil po létech do televize. V rozhovoru s tiskovou kanceláří řekl, že už ho nebaví dívat se lidem do huby, rýpat se jim ve shnilých zubech a že má zálibu ve zvláštních věcech. Soukromá televize mu dala prostor, aby předvedl to nejzvláštnější, co si kdo dovede představit. Šmuci překonal své dřívější divácky oblíbené devianty a předváděl psa souložícího s kočkou, masturbujícího skunka, prdící ještěrku a svůj nejapný úsměv. Národ Šmucimu tleskal ještě víc než zcela dementnímu psychiatrovi Plžníkovi, který ve svých bezmála sto letech dělal reklamu na topořivé prostředky  a stařecky třesoucím se hlasem mobilizoval gerontolní pány k tomu, aby neváhali ani okamžik a zlepšili si ve svých předsmrtných letech svůj sexuální život. Psychiatr podle bulvárního tisku utrpěl při natáčení reklamního šotu nehodu. Když vstával z křesla, upadl a spadl přímo na nos. Režisér vyslyšel přání bohatého zákazníka a využil pádu Plžníka k rozšíření reklamy. V první ázi reklamy roztřesený Plžník padá ve stařecké bezmocnosti na zem a po požití topořivých léků usedá omládlý do křesla, s vpředu se nadouvajícími kalhotami. V reklamě bylo využito i střihů ze silvestrovského programu starého dvacet pět let z depozitu televi ze, aby byly rysy psychiatra mladistvější. Televize

zvířecích z vuků, které nahrál a uložil ve ormátu MP3 do zvukové banky. Tyto inormace se staly přísně důvěrnými a byly střeženy spolu s ostatními tajnými státními dokumenty. Ben nemohl neuvažovat také o situaci, kdy by se mohla kalibrační zvuková vz orkovnice poškodit, proto také ještě navíc studoval zvuky všech zvířat a snažil se je uložit do své paměti. Při opakovaném domácím tréninku, který zpravidla prováděl zároveň při kopulaci se zvířecími samicemi, se však v případě slípky domácí příliš vžil do pozice kohouta a ve chvílích svého orgasmu již nedovedl reagovat jinak než jako skutečný kokrháč i přes to, že měl pohlavní styk se zcela jiným zvířecím druhem nebo dokonce se ženou. Proto při završení pohlavního styku a prožívání orgasmu třikráte kokrhal a nekoordinovaně kroužil rameny.  Yveta se měla připravit na další pokus získat důvěrné zápisky Janečkovy. Ben ji pro tento účel zapůjčil svého již zajetého kapříka a př ipravil eromonovou směs, směrovanou tentokrát na doktora Janečka. Šlo jako obvykle o vapori zér potu baviče Klopotného, sekretu Fenka a navíc několik kapek rybího tuku. Vznikla tak ďábelská směs, která vybudila pudy a směrovala sexuální orientaci oběti na vše, co žilo pod vodou. Kapr, kterého vzala Yveta s sebou k Janečkovi, se tak měl stát cílem jeho chlípnosti a nezdolné vilnosti. Janeček po delším váhání svolil k návštěvě Yvety, které se po svých zkušenostech s ní zároveň obával a jež ho i magicky přitahovala. Rozhodl se, že tentokrát vynaloží svou veškerou vůli k tomu, aby udržel na uz dě své vášně. Když Yveta v ystoupala po schodech do Janečkovy ordinace, uvědomila si, že je jeho vila, která byla součástí psychiatrického komplexu zcela opuštěná. Služebnictvo bylo kamsi předisponováno, stejně jako zdravotnický personál. To svědčilo o tom, že doktor nebral své předsevzetí o pohlavní zdrženlivosti asi přeci jen až tak vážně, nebo došlo k hromadnému úhynu personálu s bezprostředně navazujícím odklizením jejich ostatků. Yveta našlapovala tiše po koberci, který pokrýval terakotové schody a zároveň se snažila rozhlédnout se po okolí a zjistit, kde by mohl mít doktor Janeček uložený svůj rukopis. Neuvědomovala si, že ji hostitel ukrytý za závěsem nenápadně pozoruje od chvíle, kdy vstoupila do budovy. Důvod nepřítomnosti služebnictva a personálu byl ovšem jiný, než si Yveta myslela. Šlo o pravidelné každoroční komplexní školení zahrnující bezpečnost práce, požární připravenosti, protikorupční školení, první zdravotnickou pomoc a výuku minima loajality. Když vystoupala po schodišti, za závěsem se náhle vynořil Dr Janeček způsobem, který K. J. Erben popisuje vhodným pojmem: „Kde se vzal, tu se vzal,“ přivítal Yvetu vodáckým  Ahoj a nabídl jí něco k pití. Yveta si objednala suché Martini s olivou a zaujala na důvěrně známém kanapi polohu, při níž není nic vidět, ale tušit lze všechno. Když jí psychiatr podal sklenici, svoji položil na stolek a př istoupil ke gramoonu, aby založil ženami oblíbenou desku Cae del mare, Yveta se nenápadně nahnula, a do jeho nápoje kápla několik kapek Benem připraveného preparátu. Než se rozezv učela tklivá melodie, Janeček se vrátil, přisedl k Yvetě a než se rozhovořil o tom, jaký je kabrňák a borec, smočil v nápoji své rty. Yveta mohla na vlastní oči spatřit jeho náhlou proměnu. Viděla, jak se mu náhle rozšířily panenky, rozkmitalo chřípí a zježily chlupy. Janeček se vztyčil a zaržál jako vraný koník. Když počal hrabat levou nohou, byl to pro ni signál, že už déle nemůže otálet.

o délce téměř 30 metrů byl vytaven a zničen. Podobně naložila výtvarná sekce Strážné věže i s dalšími symboly alešného uctívání. Bena tyto události vedly k přemýšlení nad tím, aby si udělal radost s nějakým zvířátkem. Zakoupil si živého kapra s milou, stále se otevírající tlamičkou o velikosti, která odpovídala průměru jeho údu, a napustil si plnou vanu vody. Ve svém hudebním archivu si mezi skladbami nalezl znamenitý koncert Johanese Brahmse Trio pro klavír, klarinet a violoncelo A moll, Op. 114, který podle jeho rozpoložení nejvíce odpovídal budoucímu aktu. Vlezl do vany, kde se již proháněl v yšší teplotou poněkud zdivočelý  kapřík. Trvalo určitou chvíli, než jej oběma rukama dopadl, obtočil utěrkou, aby se mu nesmekal a opatrně si ho nasunul na úd. Kapřík mlaskal svými tuhými ústy a slibně spolupracoval. Než Ben vystříkl, tři krát zakokrhal a několikrát zakroužil rameny. Manila odjela s Janičkou na doporučení Yvety z města. I když Benovi jasně naznačila, co s ním hodlá udělat, pokud sáhne na její sestru a její dcerku, nebyla si zcela  jistá jeho reakcí. Ben byl pro Yvetu zcela nevyzpyt atelný, jako ostatně všichni nositelé středně těžkých sexuálních deviací. Pokud se čtenář v této chvíli ptá v duchu autora, proč se to netýká těch nejtěžších deviací, pak mu musí být sděleno, že tato skupina se dělí na dvě nestejně velké skupiny. Ta méně nebezpečná je za mřížemi a v psychiatrických a léčebných ústavech a jejich vliv na společnost je minimalizován. Ta nebezpečnější má na sobě důstojnické uniormy rozmanitých ozbrojených složek a čeká na svou příležitost, až vypuknou války, konfikty a soc iální nepokoje, neboť to jsou nejlepší kulisy pro realizaci jejich zvrhlých choutek. Ben neměl vojenský výcvik a nepatřil ani k domobraně. V případě konfiktu měl být povolán jako specialista na inkovanou z věř, která měla být podle předpokladu náčelníka domobrany spolu se závadnými potravinami použita ve střetu jako nová nebezpečná zbraň. Bojové biologické prostředky byly čas od času vyzkoušeny nenápadnou cestou na neznámých osobách prostřednictvím prodeje inkovaných nebo závadných potravin. Autor této novely může tuto myšlenku sám dosvědčit, neboť si v potravinovém řetězci Lidl zakoupil uzené šproty a po jejich požití byl zdecimován protrahovanými průjmy, úporným zvracením a pocitem beznaděje po dobu celého víkendu. Může tedy potvrdit, že jde o zbraně velmi nebezpečné a v rukách útočníků i velmi účinné. Náčelník domobrany se však nejvíce obával toho, že mohou být v boji jako vysoce účinný psychologický bojový prostředek nepřítelem vysazena domácí zví řata s neobvyklými zvukovými projevy. Domníval se, že by mohlo jít například o štěkající kočky,  jako medvědi mručící slepice, kvokající psy atd. V tomto případě by šlo o v yužití nenápadných a všeobecně známých subjektů (tím by měla být eliminována preventivní obrana), logicky však vůči objektivní realitě mírně v ychýlených. Takto by mohlo snadno dojít k zmatení či dokonce k paralýze myšlení většího množství osob, které by pak jednaly  popleteně a rozhodovaly by se nelogicky. Ben byl přidělený náčelníkovi jako specialista – znalec na chování zvířat. Byl zproštěn vojenského výcviku včetně pořadové výchovy  a byl zodpovědný za kalibrační zvukové vzory, jejichž prostřednictvím měl uvádět v případě nejistoty zvuky zvířat na pravou míru. Pro tyto účely musel vytvořit vzorkovnici

také využila nechtěně komické povahy aktérů vysoké politiky a přesunula přenosy ze sněmovny do doby, kdy stoupají nároky diváků na zábavu. Program uváděl neúnavný  lidový bavič Klopotný, který vybíhal neuvěřitelnou rychlostí do zákulisí, aby na sebe navlékal ty nejneuvěřitelnější oděvy a kostýmy, které si sám navrhoval ve chvílích naprosté opilosti. Použité obleky, které Klopotný předvedl v televizi, prodával pak na Národní třídě ve svém módním salónu, zvaném Klopotného boutique. Litry potu, které př i moderování vypotil, pak zprac ovával na vaporizer, který měl být původně určený pro muže po holení pro zvýšení jejich mužnosti, ale nakonec jej přidávali do psích šamponů pro umrtvení jejich pohlavního pudu. Lidé pochopili komickou podstatu vysoké politiky  a přestali politikům nadávat. Při jejich vystoupeních se jim smáli jako klaunům v cirkuse a těšili se na každý nový přenos ze sněmovny. Dnes byla na videokonerenci nuda, k diskusi se nepřidaly osvědčené plačtivé deviantní oběti, které opakovaně prožily ty nejhorší zkušenosti. Janeček proto pozoroval pravidelnou videokonerenci svých pacientů jen částečně, zatímco druhým okem spočíval na televizoru a sledoval otbalový zápas. O přestávce zápasu nějaký reportér šmíroval s utajenou kamerou mezi šatnami, až zaměřil lobbisty obou mužstev. „Přihoď   ještě padesát litrů,“ licitoval ten, jehož mužstvo vedlo v poločase o branku. „Dám sto, ale vyhrajeme?“ „Jakoby se stalo,“ odvětil muž a shrábl balík bankovek do kuříku. Oba zaregistrovali pohyb v šatně a zmizeli mezi zpocenými hráči jako pára. „Zase je to koupený, zase je to koupený,“ bušil Janeček pěstí do stolu, jakoby existoval nějaký zápas, který koupený nebyl. Mezi div y novodobé společnosti patřila skutečnost, že ačkoli všichni věděli o sportovním lobbizmu, kterému se tak říkalo na místo ošklivého pojmu korupce, přesto několik milionů převážně mužských diváků prožívalo sportovní zápasy  s vervou a nasazením hodným kvalitnějších věcí. Výsledkem masivní ohlupující reklamy a davové manipulace prostřednictvím sdělovacích prostředků ztratila většina lidí schopnost rozlišovat mezi kcí a realitou. Problémem upadlé morálky se jako novodobým enoménem zabývalo už jen několik skupin intelektuálů, které se s tvrdošíjnou pravidelností scházely na několika místech v tzv. zlatém pražském trojúhelníku. Několik přátel přechodného období od totality k politickému systému, scházejících se pravidelně každou středu v klubovém prostředí Lucerny, si například každý týden pokládalo otázku, kam až všeobecný úpadek ještě může dojít. Znepokojovalo je zejména korupční prostředí v politice, ekonomii a dalších oblastech společenského života, úplný mravní rozpad společnosti a naprostá lhostejnost občanů. Byla to atální otázka jejich pravidelného středečního střetávání, na kterou nikdy nenašli žádnou odpověď, i když ji všichni poctivě a svědomitě hledali na dnech svých půllitrů. Ačkoli nebyli schopni nalézt odpovědi na své otázky, odměnou za jejich soustavné úsilí jim byl výjimečně vydařený domácí štrúdl, který mistr kuchař předkládal každou středu v 17.00 středoevropského času na pult, kde si každý nabral podle libosti. Dr. Janeček se na dnešní štrúdl těšil, musel však počkat, až skončí videokonerence a otbalový zápas. Bavilo ho pozorovat, jak někteří kluboví starousedlíci pořádají sladký štrúdl a zapíjejí ho plzeňským pivem. Občas klub navštívili specialisté na tunelování státních peněz a peněz vyčleněných na rozmanité granty. Inteligentní z nich se pídili po tématech, aby vytvořili projekty na jejich odčerpání. Ti hloupější

naopak nabízeli hotové projekty a hledali sponzory. Byl tu také pořadatel budoucí výstavy o Evropské unii, který shromáždil několik desítek otograí vložených do clip – rámů a sháněl zde nanční podporu půl milionu korun na jejich vystavení. Janeček nepochyboval o tom, že peníze nakonec někde sežene, i kdyby to mělo být na úkor odložených a zanedbaných dětí. Obskurní společnost bohatých, sedících v zadním traktu klubu dovedla odolávat náporu žádostivých o peníze velmi proesionálně. Bylo to ostatně jejich řemeslo. Dr. Janeček si dovedl mezi hosty v ytipovat několik svých budoucích pacientů. Byly to především stárnoucí dámy, někdejší opuštěné společnice a manželky prominentů, lidé s nálepkou pseudohumanistů – inekční šiřitelé nesmyslných a nebezpečných názorů, levicoví intelektuálové, kteří se vehementně zasazovali o přerozdělování státních peněz, podporovatelé nesmyslných projektů a idioti rozmanitého druhu s vybraným vzděláním. Jejich uskupení dávalo klubu bizarní podobu, která sem občas přilákala zástupce patayzického kolegia, kteří zde nacházeli živné prostředí pro pěstování patayzické vědy.  Yveta prožívala dramatické chvíle svého ži vota. Nátěr z hoven na ní zaschl a vytvořil odpornou slupku s pachem, který měl daleko k drahým parémům. Po hrozném zacházení usnula vyčerpaná pláčem, přesvědčená o tom, že s Benem, který pro ní představoval nejodpornější ormu sadistického devianta, již nechce mít nic společného. Byl to však omyl. Touto zkušeností pro ni započ ala nová dráha poznání, která měla z oběti učinit spoluviníka a ak téra ďábelských her a zvrhlých zábav, které si v ničem nezadaly s představami markýze de Sada. Protože nebyla pouhou obětí, nemohla se tudíž promítnout do truchlivých ženských postav jeho románů a novel. Ben se dostavil dvakrát v noci k jejímu provizornímu lůžku ze slámy a probudil  ji tím, že na ní opakovaně močil. Nadávala mu sprostě jazykem, kter ý dříve nikdy nepoužila, používajíce při tom v ýrazy, o jejichž znalosti neměla nejmenší potuchy. Ben se  jizlivě smál jejímu spílání a nabízel ji k občerstvení své výkaly. K ránu, když se probudila zimou, si všimla, že v noci přinesl televizi, kterou postavil na židli pár metrů od místa, kde končil akční rádius řetězu, jimž byla připoutaná. Na televizní obrazovce se nejprve objevilo zrnění a brzy nato odporný lm s tématikou kaviáru a pissingu. Nazí lidé na sebe káleli, močili, potírali se svými exkrementy a pojídali je. Byla zhnusená z hrozného smradu, který vycházel z p ovrchu jejího těla, který byl  ještě umocněn televizním programem. Opakovaně se jí ze všeho udělalo špatně a úporně zvracela. Zdálo se jí, že se ocitla v pekle. Ben se na ní chodil dívat a urážel jí svými řeč mi. Řekl jí, že je dobytek, který si libuje ve svých výkalech a že díky smradu musel přerušit svoji veterinářskou praxi, neboť si zákazníci stěžovali na puch, který pronikal až do čekárny. Nebavila se s ním a trucovitě si loupala dlouhými pěstěnými nehty zaschlou inkrustaci z ekálií, která se s praskotem odlepovala od jejího těla jako na slunci spálená kůže. Skupina intelektuálů vylezla ven ze své nory v Lucerně, aby se nadýchala nočního pražského vzduchu. Dnes se zdrž eli zajímavou diskusí a neodešli domů včas. Bylo po desáté hodině a město již bylo nebezpečné. Radní odhlasovali, že od 22 hodin do 6 hodin ráno stáhnou z ulic veškeré bezpečnostní jednotky, které se staly terčem útoků různých

násilných skupin. Na Václavském náměstí pálili výrostci vlajky států EU, nadávali vo jenskému uskupení NATO a rozbíjeli v ýlohy a skleněná nezakry tá okna ocelov ými kuličkami z praků, koupenými v bývalé prodejně Lověna. Obchod dodával extrémistům nepřeberné množství různých zabijáckých nástrojů, jaké si kdo vymyslel. Boxery s bodci na kloubech, dlouhé nože, repliky bajonetů, kuše, luky a házecí hvězdy s nabroušenými bodci, které jediným správným hodem dokážou přetnout tepnu nočnímu chodci, aniž by stačil bolestně vykřiknout. Většina extrémistů, kteří se pohybovali v bojůvkách, byla dokonale vyzbrojená a stále psychicky připravená ke konfiktu. Kolem projížděla po chodníku vysokou rychlostí motorka. Zadní jezdec mával kolem sebe karabáčem a každého ve svém dosahu přetáhl bolestně přes záda nebo přes hlavu. Vrchní, který zamykal dveře od lokálu, na poslední chvíli strhl k zemi starého proesora, kolem jehož hlavy zasvištěl kožený řemen karabáče. Starý muž, který ani nezaregistroval nebezpečí, mu podal peněženku v domnění, že byl přepaden. Vrchní peněženku přijal v domnění, že jej muž odměnil za jeho pomoc. Ben si Yvetu velice oblíbil. Jako svoji otrokyni ji opakovaně navštívil a močil ji z výšky na hlavu mocným proudem, stojíce na malém vyvýšeném můstku. Její sprosté spílání vnímal jako počátek její budoucí cesty k pokoře. Po dvou dnech věznění ji předvedl svoje parádní číslo. Přivedl z vedlejší ošetřovny bílou kozu a pevně ji uvázal za rohy  k břevnu. Koza mečela a marně s sebou trhala ze strany na stranu. Obul jí zadní nohy  do holínek, což kozu zklidnilo. Rozepl si poklopec u kalhot, vyňal svého ptáka, z kapsy si vyndal a navlékl prezervativ. Yveta nevěřila svým vlastním očím. Ben přistoupil zezadu ke koze, jednou rukou jí roztáhl otvor a jedním rázem ho do ní zara zil. Koza poskočila a žalostně zamečela. „Dostal ji, dostal ji, kdy si vzpomněl,“ křičel radostně Ben a hbitě svým klínem sledoval zadek kozy, který se mu snažil uniknout. Oběma rukama  ji uchopil za slabiny a přirá žel, co měl síly. Koza s sebou marně cloumala. Chtěla otočit hlavu, aby viděla co se s ní zezadu děje, ale pev ně připoutané rohy ji to nedovolily. Její žalostné mečení se mísilo s radostnými Benovými v ýkřiky, dokud se orgasticky neroztřásl a neustal. „Jsi prase, odporné hnusné prase, které nemá s člověkem nic společného!“ volala Yveta, „Udám tě policajtům, že przníš zvířata.“ Ben se smál. „Brzy budeš ty sama šoustat se zv ířaty, naučím tě to dělat se psy, s koněm i hady.“ „S hady nikdy,“ ječela Yveta. „I s hady,“ volal rozesmátý Ben, „brzy má přijet do města cirkus, zvířatům udělám preventivní prohlídku a sám ti vyberu vhodné zvíře. Bude se ti to líbit,“ sliboval. Ben nebyl jediný, kdo se oddával ve městě sodomii. Lidé byli inspirováni sérií lmů Coming soon I, II a III, které prorazily bariéry tabu. Zatímco první díl byl zdařilou parodií, další díly, jejichž zpracování se ujali sami sodomité, již byly apoteózou na sex se zvířaty.  Ve městě vznikl klub, kam si sodomité přiváděli své domácí mazlíčky. Ujal se jich zubař Šmuci, který klub založil a hodlal zkušenosti v něm nabyté využít pro svůj triumální návrat do televize. Klub navštěvovali především domácí chovatelé. Šlo zejména o psy, domácí králíky, slepice, malé koně Převalského, miniaturní pekingské vepře, hady a ryby. Ti kdo neměli odvahu si začít přímo se zvířaty, ale tématem byli osudově přitahováni, zkoušeli pod vedením zkušeného zubaře nejprve lehkou

deviaci zvanou koníček. Odívali se nazí do postrojů a vozili na lehkém dvoukoláku pány, kteří byli zámožnými zákazníky zubařské ordinace, majitele klubu. Panstvo si v půjčovně rekvizit vybíralo drahé býkovce a mrskalo koníky k rychlejšímu cvalu. Lidské koně ržáli a hrabali nohama. Někteří koníci při tom káleli na zem. Šmuci zakoupil pro tyto produkce starý vyřazený cirkusový stan, jehož podlaha byla pokrytá dřevěnými pilinami. V předsednictvu klubu získal své pevné postavení a stálý pří jem také věčný vymrlý humorista a sexuolog R. Houžel a také bývalý důvěrník Stb J. Kimický (StB – Pinel), který se také rád povozil na dvoukoláku, aby posléze poskytl pacientům odbornou šprýmovnou radu. R. Houžel své zkušenosti neopomněl využít v obskurních pokleslých časopisech, kde hýřil v tipem a jemu vlastním nezaměnitelným sarkasmem. Šmuciův projekt byl předložený několika kamarádům z období vzájemné spolupráce se státní bezpečností, kteří zastávali po mnoho desetiletí významná postavení ve veřejnoprávní televizi: režisérovi J. Adventurovi (StB_Bonet), scénáristovi J. Julíškovi (StB_Henry) a starokozlovickému E. Hubešovi. (bez přezdívky). Pánové přislíbili zubařovi odpich skvělého programu i v TV 2. Svého času kolovala po internetu populární příhoda, kterou údajně otiskl na svých stránkách The Los Angeles Times. Ben sice nevěděl, zda jde o autentickou událost, nebo zda byla vymyšlená nějakým šprýmovným novinářem, ale obsah jej okouzlil. Přinesl článek do sklepa, aby jej přečetl Yvetě. Yveta jeho vzdělávací literární kurz y přerušovala výhružným mručením. Pískomil letící zraňující „Vzpomínám – li dnes na ten okamžik, jsem přesvědčený, že škrtnout sirkou byla obrovská chyba. Jen jsem se ale snažil zachránit svého pískomila“, vysvětloval Eric Tomaszewski překvapeným lékařům na oddělení popálenin v Salt Lake City Hospital. Pan Tomaszewski a jeho homosexuální partner Andrew Farnom přezdívaný Kiki zde byli ošetřeni poté, co utrpěli zranění při svých milostných hrátkách. „Zastrčil jsem mu lepenkovou trubku do zadku a v sunul tam Raggbyho, našeho pískomila“, popisoval pan Tomaszewski způsob, jak ke zranění došlo. „Jako obvykle vykřikl Kiki „armageddon“, aby mi naznačil, že má dost. Snažil jsem se dostat ven Raggbyho, ale tomu se nechtělo. Podíval jsem se tedy do trubky a škrtnul sirku v dobré víře, ž e světlo ho vyláká ven.“ Na tiskové konerenci před ztichlými novináři popsal tiskový mluvčí nemocnice sled dalších událostí. „Díky zápalce se vznítila kapsa střevních plynů a z trubky vyšlehl plamen, který zapálil panu Tomaszewskemu vlasy a vážně ho popálil v obličeji. Plameny rovněž zasáhly pískomila, kterému chytla srst a vousky. Od něho se vznítila další kapsa střevních plynů hlouběji ve střevě, což mělo za následek vystřelení hlodavce jako dělové koule. Pan Tomaszewski utrpěl p opáleniny II. stupně a letící pískomil mu zlomil nos, zatímco pan Farnom si na našem oddělení léčí popáleniny I. a II. stupně v řitním otvoru a tlustém střevě.“ Ben dočetl Yvetě článek, který se mu velmi líbil a jako vždy se srdečně rozesmál. „Jdi s těmi praštěnými příběhy k čertu“, volala na něho ekáliemi páchnoucí, hladová a žíznivá Yveta, která jej v tuto chvíli nenáviděla z celého srdce. Ben seznal, že je Yveta

udělané pro slušné lidi, kteří se jimi řídí dobrovolně. U lidí, které zákony nezajímají a dělají to, co sami chtějí, je to jiné. Na ně je zákon krátký. Oni mají svůj vlastní výklad lidských práv a dovolávají se ho. Stát podporuje práva menšin, a tak jsou tito lidé ve výhodě, pokud dokážou, že jde o činnost, která souvisí s jejich lidskými práv y a s právem na jejich seberealizaci. Tito se realizují tím, že stříkají kolem sebe barvu, protože jim svět připadá příliš ádní a oni ho chtějí zkrášlit. Nemohou být stíhaní ani odsouzení, protože tu chybí zlý úmysl škodit a oni dosvědčí jeden druhému, že to dělali s dobr ým úmyslem. Ani úmyslné poškozování cizí věci nepřipadá v úvahu, protože si oni myslí, že své okolí vylepšili tím, že mu dali nový estetický rozměr. Ze začátku se proti nim snažili zakročit policisté, ale dostali k náhradě barvou zničené uniormy, tak se do toho raději nepletou.“ Malý  kluk svraštil čelo a úporně přemýšlel. „Proč tomu klukovi blbnete hlavu?“ ptala se otce neznámá starší paní, která zaslechla otcův právní výklad. „Jak jinak mu mám vysvětlit, co je to právní p ozitivismus?“ Ptal se jí otec. „Prostě mu řekněte, že je v této z emi bordel, odpověděla mu starší paní.“ „To já mu říci nemůžu, protože by ztratil úctu k zákonu.“ „A vy považujete svého syna za pitomce?“ zeptala se paní a šla svou cestou. Ben se podíval z okna své ordinace. Naproti přes ulici visel nov ý bilboard s otograí premiéra vzešlého z voleb, jichž se zúčastnilo historické minimum voličů. Na billboardu měl premiér zvednutý prostřední prst, kter ý směřoval k těm, kteří k volbám nepřišli. Premiér hlásal sebevědomě: Nepotřebujeme vás, z volíme se sami. Ben by si uplivl nad poměry, pokud by nestál za okny své vlastní ordinace. „To je ale sebranka,“ pravil k sobě polohlasně, ale problémem se nehodlal dále zabývat, neboť marasmus společnosti došel tak daleko, že bylo jedině možné se věnovat toliko vlastním soukromým záležitostem a na veřejné věci úplně rezignovat.  V rádiu hlásili ve zpravodajské relaci neuvěřitelnou zprávu. Ve městě došlo k přepadení banky, při níž byli policií postříleni všichni aktéři maskované skupiny včetně několika aktivních osob, které se z neznámých důvodů zastávaly útočníků a bránily  policistům v zásahu. Další zprávy přinesly upřesnění případu. V bance točila významná zahraniční lmařská společnost scénu z lmu o gangsterské skupině přepadávající banky. Banka nenahlásila policii, že jde o kašírovanou scénu a na základě oznámení kolemjdoucího chodce o přepadení banky se na místo dostavila specializované protiteroristická policejní skupina URNA, která zneškodnila herce, lmový štáb včetně režiséra, který policistům bránil ve výkonu služebních povinností. Celkem bylo zastřeleno 7 osob. Ministr vnitra vyjádřil své politování nad tragédií. Chiliastické církve hlásající blízký zánik světa zvýšily svoji aktivitu. Iniciativu převzali především členové sekty jehovistů, kteří u všech východů z metra navýšili počet svých služebníků ze dvou na p ět. Každý z či nných služebníků směl mít ve své ruce namísto tří časopisů čtyři, z toho dva s dramatickým obrázkem představujícím Armageddon. Svědkové výhružně kouleli očima a dávali tak najevo hněv Pána pánů. Na každém barevném obrázku na první straně časopisu se hroutily k zemi různé modly, které si lidstvo vytvořilo ke svému uctívání. Puklá americká socha svobody už neskýtala záruku demokratických svobod, socha matky Rusi u Volgogradu byla zasažena bleskem. Meč

sloužící rychlým zákrokům. Ben zmlkl a nejistě pozoroval Yvetu, co bude dál. Kupodivu nyní nemyslel na nic jiného než na to, co od ní může v této chvíli oč ekávat. Nebylo to zřejmě nic pěkného, neboť jí z očí sršely blesky, a hlas ji přeskakoval vzrušením. „Jen jsem žertoval, opravdu, jen jsem žertoval,“ ubezpečoval jí a vydechl až ve chvíli, kdy povolila stisk a oddálila ostrou čepel. „Už nikdy na toto téma,“ pravila vážně s varovně vztyčeným ukazováčkem. „Nevím jak mě to napadlo, vlastně jsem to ani nechtěl říct,“ ubezpečoval ji. Uvědomil si, že sestřička s dítětem je pro Yvetu citlivým neuralgickým bodem, o kterém je dobré vědět, ale pří liš na něj netlačit. Aby uvolnil atmoséru, zapnul televizi. Kamera zabírala baviče Klopotného, který se pitvořil a v yprávěl nějakou stupidní historku. Pot se mu ve vlnách řinul ze skrání, stékal kolem uší, vytvářel pramínky a mizel za límcem košile. Klopotný odběhl do šatny, aby se převlékl a na jeho místo nastoupil sexuolog Radim Houžel, který současně hlubokomyslně a zároveň vtipně vysvětloval divákům banální úvahu, nad níž by se nikdo jiný, kromě něho samotného, jistě nezamyslel. „Už jenom Šmuci a několik dalších idiotů a zábavná redakce vystřílí všechna svoje esa, která zamořují televizní prostor,“ povzdechl si Ben a stáhnul zv uk. Pitvoření televizních blbů mu tak připadalo mnohem snesitelnější. „Tak to přepni na jiný kanál,“ poradila mu  Yveta, která už vychladla ze svého rozčilení. Ben uchopil ovladač a tiskl v krátkých intervalech tlačítko. Na obrazovku postupně vyskakovaly a zase mizely obrazy z lmů, které televizní stanice produkovaly v nekonečné řadě opakovaně. „Opakování matka moudrosti,“ pravila lakonicky Yveta. „Film,“ pravil Ben, „ je produkt, jako každý jiný,“ poučoval ji. „Investoři do něj v americkém Hollywodu nastrkali spoustu peněz, které potřebují dostat zpátky a ještě chtějí vydělat. Filmů je čím dál víc, je velká společenská objednávka. Lidi chtějí vidět utrpení, chtějí prožívat stres a chtějí se bavit, protože jejich vlastní životy   jsou nudné. Pro ty lmy se musí najít nějaký odbyt, takže Američani založí nebo koupí v různých zemích televizní stanice, se kterými sepíší smlouvy o tom, že budou promítat  jejich lmy. Takže ty jejich blbé lmy se hrají po celém světě ve všech televizích a opakovaně. Na těch lmech se živí taky místní herci, protože ty lmy dabují. Pokrok spočívá v tom, že byznys nahradil světové války. Je to humánnější způsob jak z chudých zemí vytáhnout peníze. Protože se v těch lmech propaguje společenský úpadek, diváci přebírají úpadkový americký způsob života. V Evropě nikdy nebyly slumy s počmáranými ulicemi, dokud to lidi neviděli v amerických lmech. Taky zločinnost stoupla díky americkým lmům.“ “A kde začali lidi nejdřív šukat se zvířaty, v Americe?“ zeptala se nevi nně Yveta. „Všude,“ odvětil pochmurně Ben. „Bestialita je stará jako svět, protože jsou zvířata na zemi od nepaměti, stejně jako i člověk.“ Do města přijela vlaková souprava plná podivných vý rostků. Všichni měli bundy s kapucemi a obličeje převázané šátky, aby byla ztížená jejich identikace. Na zádech měli někteří z nich podobné přístroje, jaké používají zahradníci při ošetřování stromů.  V nádržích však neměli insekticidní přípravky proti hmyzu, ale barvy, kterými postříkali všechno, co jim přišlo do cesty. Zatímco se dříve soustřeďovali na obvodové zdi domů, nyní stříkali své barv y na auta, která projížděla kolem nebo stojící u chodníku, na chodce, které míjeli, na ženy s kočárky a dokonce i na domácí zvířata. Bar vě neunikli cyklisté, motorkáři, ani policisté. „Proč proti nim nejdou policajti?“ ptal se malý kluk svého otce, který se vandalům se synem klidil z cesty. „Víš,“ vysvětloval, otec synovi, „zákony jsou

dosud zcela nepřizpůsobená dalšímu mírnému zacházení a že se vnitřně vzpírá uznat  jeho vedoucí roli. „Ty – mi budeš lízat boty a prosit mě budeš o můj souhlas s každou blbostí. Já budu otálet se svým souhlasem a ty budeš prožívat muka. Budeš se třást hrůzou a budeš kvílet nad svou nepatrností a bezvýznamností,“ sliboval jí. Janeček usedl k internetu a spojil se se svými pacienty. Dnes se jich zúčastnilo šest. Po delší době se mu také ozvala paní Džamila, která byla již léta závislá na alkoholu, ke kterému přešla od bolesti utišujících prostředků. Její příběh byl svým způsobem netuctový, i když ona sama neoplývala žádnými výjimečnými vlastnostmi. Kdysi vystudovala psychologii (a byla tedy proesně Janečkovou kolegyní), neboť se potřebovala vyznat sama v sobě. Byla jen podprůměrnou studentkou a oboru porozuměla jen velmi okrajově, což sice stačilo, aby zav ršila studium titulem, ale nestačilo k tomu, aby v oboru vynikla, či aby dosáhla nějakého významnějšího odborného postavení. Čas revolučních přeměn udělal z této bývalé tuctové milenky ředitele věznice, která se zapletla s tajnou službou, perspektivní pracovnici trestní justice. Prošla sice etickými a odbornými prověrkami s odřenýma ušima, ale získala si předsedkyni revizní komise svým bezelstným úsměvem a vnějškovým přátelstvím. To byl již krok k tomu, aby byla jmenovaná ředitelkou věznice a aby vzápětí na to na hodinu vyhodila všechny osoby, které si pamatovaly její hříchy, a také hříchy jejího syna, jenž byl žhářem, a zaujala pozici osvícené dámy  mezi zelenými mozky. Osud tomu chtěl, aby se Džamila dostala až do nomenklatury  řídícího orgánu v Praze, kde zaujala druhé místo v centrální instituci. Byla submisivní osobností a i přes svá studia nedokázala porozumět ani sama sobě. Věděla však dobře, ž e se musí obklopit silnými lidmi jako hradbou před vnějším nebezpečím a když se dostala s vydatnou pomocí pseudohumanistů na čelné místo v úřadě, povolala ke své ochraně ty nejzdatnější, všehoschopné a vůči své osobě loajální. S těmito lidmi se jí během několika málo měsíců podařilo zcela zničit odborný pokrok, který před tím tato instituce s podporou odborných sil učinila a uvrhnout ji o několik desetiletí zpět. Kromě několika znechucených odborníků si toho společnost ani nepovšimla, neboť kolem zuřila intenzivní bitva o rozebrání státního majetku a o získání významných pozic, které zajišťovaly  vydatná krmítka. Také zde, k provedení svého cíle, provedla personální čistky, které zaměřila zejména proti těm, kteří jí dříve byli nakloněni, a nějak nápomocni. Džamila vešla do historie svoji vý znamnou okřídlenou větou: „Vrátili jsme se k tomu, co jsme znali a čemu jsme rozuměli.“ Doktor Janeček věděl dobře, že tragedie každé osobnosti začíná tam, kde osobnost lidsky i odborně selže. Pád Džamily byl doprovázený jejími depresivními náladami, množstvím vy pitého alkoholu a znečištěných povlaků a potahů sedacích souprav žaludečními kyselinami. Janička měla podle pediatra podrážděné plíce. Muselo to být v souvislosti s množstvím vypouštěného dýmu a kouře, který naplňoval ulice města. Projekty ekologů týkající se tříděného odpadu vzaly za své již před několika roky, kdy vláda schválila postupný nárůst cen ušlechtilých paliv. Odpad z domácností i z výrobní činnosti byl levnou topnou surovinou, která šla na odbyt. Problém se netýkal pouze chudých vrstev společnosti, ale všech, protože čistý vzduch potřebovali bohatí i chudí. Lidé pálili odpadky v souvislosti s vysokými cenami paliv i přes to, že jim za to hrozily vysoké pokuty.

z průsvitné látky, v němž se cítila jako odaliska, přinesl výborné řecké kořeněné víno Maurodané oblíbené labužníky a nabídl jejímu vyhladovělému žaludku její oblíbený tatarský bitek s tuctem znamenitě načesnekovaných topinek, kterému nemohla odolat. Pohlížel se zalíbením, s jakou chutí míchá maso a pečlivě je roztírá po dozlatova osmažených plátcích chleba a radoval se z výsledku svého výchovného vlivu. „Mám pro tebe  Yveto důležitý úkol,“ pravil tajemně. „Musíš získat vliv na doktora Janečka, neboť má něco, co nezbytně potřebuji. Je to jeho rozepsaná kniha o deviacích.“ „Proč prostě nepočkáš na to, až vyjde tiskem?“ ptala se Yveta mezi sousty. „Protože ta kniha nikdy nesmí vyjít,“ vyskočil v zrušeně. „Vysoké umění bestiality se nikdy nesmí dostat mezi lidský  póvl!“ přeskočil mu hlas. Ve skutečnosti by byl takovou knihu v ydal docela dobře i sám, pokud by byl uvedený jako její autor. „Jistě, jistě, uklidňovala ho Yveta, chápu.“ „Může se snad guru, znalec, rovnat s nějakým sedlákem ve chlívě, kterému nepodržela jeho selka?“ „Bestiality se nesmí zvulgarizovat, jinak umění ztratí svůj smysl a všechno bude průměrné a stejné!“ Yveta s ním navenek horlivě souhlasila, i když jí to bylo ve skutečnosti zcela jedno. V její duši se nyní po znamenité krmi rozhostil mír a klid. Slíbila mu, že udělá všechno pro to, aby od Janečka z ískala rozepsaný rukopis, i když jí nebylo jasné, proč ji posílá za člověkem, jenž je podle jeho vlastních slov nebezpečným sexdeviantem, realizujícím i smrtelné sexuální praktiky.  Yveta se s Janečkem spojila podle Benových pokynů prostřednictvím internetu a interní sítě, kterou provozovala nemocnice, jejímž prostřednictvím komunikoval s pacienty. Dosáhla dokonce toho, že ji přijal ve své kanceláři a jak si laskavý čtenář jistě vzpomene, došlo mezi nimi dokonce k nadstandardnímu pohlavnímu styku. Janeček sice nepředstavoval pro Yvetu příliš vzrušivého partnera, ale před návštěvou psychologa  ji Ben nadopoval účinnými arodisiaky, která z ní učinila dračici. Podle zjištění autora této novely se mohlo jednat o speciální prostředek, jímž mohla být kombinace nepřekonatelného vaporizéru potu baviče Klopotného a sekretu Fenka, o němž svého času psal Roald Dahl. Této kombinaci extrémně silných prostředků nemohl doktor Janeček odolat. Jediným problémem, který se však ukázal být atálním, byla skutečnost, že při nastalé sexuální smršti nebyl vůbec prostor na to, aby se vyskytla myšlenka na nějakou rozepsanou knihu, takže cesta směřující k získání spisu přes intenziv ní sexuální kontakt se ukázala být neprůchodná. Doktor Janeček vypozoroval sám na sobě, že má klinický problém. Kdykoli otevřel televizi a objevil se tam bavič Klopotný, kterého k smrti nesnášel, dostavila se u něj pokaždé erekce. I přes svoji proslulou vzdělanost a znalost problémů, co se sexuality týká, nebyl schopen svůj problém analyzovat. Byl nucen založit složku sám na sebe a zapsat si problém do hesla K – Klopotný. Měl tedy problémy dva. Yvetu a Klopotného. Na oba problémy reagoval erekcí. Ben navrhl Yvetě, aby přivedla Manilu a přesvědčila ji o tom, aby se stala součástí jeho harému. Mohla by také přivést malou Janičku, která by mohla zpestřit jejich sexualitu. Při jeho nabídce se Yveta v ymrštila jako šílená a než mohl jakkoli reagovat, přitiskla mu na krkavici ostrý skalpel, který si předtím našla v jeho přenosné kožené tašce

báťuška pravoslavné církve Feiman, který proslul vkládáním meče na ramena ušlechtilých mužů a jejich pasováním na rytíře. Mezi znamenitými rytíři Konstantina Velikého se za přiměřenou částku jednoho sta tisíce korun ocitli především ruští maáni pašující bílé maso k prostituci, bývalí komunisté a jejich aparátčíci, příslušníci StB a také mnoho podnikatelů, kteří dovedli během několika let nashromáždit velké majetky. Jejich místní vliv byl úctyhodný. Pokud se společně dohodli, že některá konkrétní osoba bude žrát ze země, stalo se tak, bez ohledu na čistotu a zdravotní závadnost podlahy. Jiní lidé ztratili práci a obživu a zůstali trčet na klice pracovního úřadu po dlouhá desítiletí, než dosáhli smíření se svým osudem. Rozumní lidé brzy pochopili, že kostel Nanebepovýšení je citlivým tykadlem dálného v ýchodu a jeho báťušku měli v úctě.

Díl druhý – obrácení Yvety   V křesťanských spisech se často mluví o náhlém obrácení nevěřících psů na víru a o jejich náhlé přeměně v poslušné služebníky Boží. Něco podobného, ovšem v opačném smyslu, se přihodilo Yvetě. V kališti, ponížená, ponechaná svému utrpení, zažila tato mladá půvabná žena přeměnu své duše, v jejímž důsledku zcela přehodnotila svoji situaci a tím také sv ůj postoj k celému světu. Odpovědným za masakr její duše a z a tělesné ponížení byl podle jejího názoru celý svět, který vůči její osobnosti zlhostejněl a nechal Bena činit, co mu bylo libo. Ben byl sice nástrojem její potupy, ale byl také zároveň  jediným člověkem, který o ni projevoval zájem, neboť ji několikrát denně navštěvoval, činil jí nemravné návrhy a staral se o její potřeby. Mohl tedy zcela změnit její situaci, pokud by přistoupila na jeho podmínky. Protože byla až úplně na dně svých možností, byla realizace Benových návrhů v každém případě zlepšením jejích životních poměrů. Při jeho příští návštěvě mu Yveta sdělila, že přehodnotila svoji situaci a je připravena s ním spolupracovat. Nasadil hadici na kohoutek s teplou vodou a pomocí saponátu testovaného na zvířatech a kartáče se střední hrubostí štětin (medium) Yvetu pečlivě omyl z inkrustací z hoven. Přinesl jí kvalitní osušku a se zalíbením sledoval Yvetinu proměnu, která pro něho znamenala totéž co zrození Arodité z mořské pěny. Yveta byla nyní velmi krásná a žádoucí. Pod Benovým nenásilným a laskavým vedením se předklonila ke žlabu a oběma rukama se podr žela krmelce na seno, zatímco si Ben spustil ke kolenům své kalhoty. Vzal si ho již připraveného do ruky a jedním mocným naražením do ní pronikl až po koule. „Och Bene“, ujelo Yvetě ze rtů, „musíš mi říci, zda je to se mnou lepší než s kozou Rózou, kterou jsi penetroval na tomto místě přede mnou.“ „Róza má těsnější píču,“ pravil trhaně Bob, zatímco tvrdě přirážel, „ale ty máš lepší boky, za které tě mohu líp popadnout.“ „To jsem chtěla slyšet,“ opáčila Yveta spokojená s Benový m oceněním, neboť si velice zakládala na křivce svých boků. Když Ben vystříkl, třikrát za kokrhal a několikrát zakroužil rameny. Ihned poté, když vyšla Yveta s Benem ze sklepení, dostalo se jí od něho královského zacházení. Spolu se změnou jejího postoje došlo současně i k proměně postoje Bena k ní. Nejprve ji oblékl do rozpustilého a svůdného dvoudílného kompletu

Kontrolám úřadů se vyhýbali tím, že topili v noci, kdy nebyl vidět dým, a ohřívali zásobníky topné vody. Sociologové spatřovali hlavní problém v tom, že neexistovala názorová kontinuita při střídání dvou vlád, které nastupovaly do úřadu s protichůdnými programy. Po krátkých volebních údobích se střídaly nejen celé garnitury úředníků na ministerstvech, ale spolu s nimi také postoje úřadů. Legislativa měla proto k dispozici dvě verze zákonů a prováděcích vyhlášek, které byly uplatňované podle volebních vítězství  jedné ze dvou politických stran. Lidé reagovali tak, že nejprve přestali chodit k volbám. Díky volebnímu zákonu se však nic nestalo. Neúčast voličů zaznamenaly pouze sdělovací prostředky, ale jinak to nemělo prakticky žádný význam. Jako reakci na neúčast voličů ukázal do televize předseda vítězné stany voličům zdvi žený prostředníček a doprovodil to slovy. „Toto vzkazuje vítězná strana těm voličům, kteří se k volbám nedostavili.“  Všechny sdělovací prostředky diskutovaly celý následující měsíc o tom, jak by bylo možné toto gesto vysvětlit. Voliči však věděli své. Předseda jim vz kázal, že je nepotřebuje, že se politikové bez voličů obejdou, neboť se zvolí sami, spolu se svými rodinami a politickými sekretariáty. Tato doba se počala nazývat jako postpolitická a měla svoji realizaci a rozpracování i v úřadech. Moci se chopili státní byrokraté a vytvořili úžasné unkční systémy bez účelnosti a praktických dopadů. Jako každý mohutný stroj zvící mnoha koleček a převodových pák, i tyto sociální stroje potřebovaly centrální údržbu, aby se nezastavily. Univerzálním mazacím prostředkem se ukázal být státní rozpočet, neboť čím lépe vydatněji a pravidelněji byl stroj promazáván nančními prostředky, tím vykazoval lepší výsledky. Centrální úřady, ministerstva, prezídia a generální ředitelství už dále nepotřebovaly udržovat kontakty s resorty, nad který mi dříve vykonávaly řídící, kontrolní a metodickou činnost. Vystačily si samy tím, že vytvořily byrokratický samohyb, spočívající v nepřetržité vnitřní výkonné činnosti, z níž sice nepocházel žádný užitek, ale  jenž v ykazoval neobyčejné pracov ní úsilí všech zúčastněných. Z produktů těchto úřadů byla nejdůležitější: Loajalita vůči vedení úřadu, kontrola docházky, účast na gremiálních poradách, školeních a kurzech, dodržování vnitřního řádu a směrnic úřadu a úplná mlčenlivost vůči vnějšímu světu. Za tímto účelem si každý úřad vytvořil tzv. etický kodex, který byl kodexem loajality. Jeho podpisem se úředník zavázal dodržovat vnitřní systém úřadu a bezpodmínečně jej respektovat. Jeho porušení mělo za následek okamžité propuštění z pracovního poměru pro hrubé porušení pracovní kázně. Úřady vydávaly velké množství nařízení, předpisů a oběžníků a publikovaly je ve věstnících. Díky   jejich častým novelizacím, derogacím a úpravám však nikdo nevěděl, co je právě platné.  V postpolitickém systému se společnost řídila samo sebou, podle tzv. tradic a zdravého selského rozumu. V místních volbách byly však do místního zastupitelstva často zvoleny  osoby s kontakty na mai, psychopaté a různé obskurní osobnosti. Proto se občané vyhýbali styku s úřady a nejraději si řešili své problémy sami mezi sebou. Ben byl členem městského zastupitelstva a významným příslušníkem veterinářské komory. Yveta, i kdyby se jí podařilo uprchnout z jeho područí, neměla žádnou šanci dovolat se spravedlnosti podle svých představ. Daleko spíše by ji bývali zavřeli do blázince, kde by nejspíš strávila zbytek života. Ředitelem blázince byl Benův kolega Dr. Janeček, který sdílel Benův zájem o sexuální experimenty se zvířaty. Jeho zájem byl ovšem toliko teoretický. Ve svých představách se již viděl jako autor veledíla

o deviacích zaměřených na bestiality a proto s Benem jako veterinářem konzultoval rozmanité vztahové varianty a pečlivě si všechna jeho vyjádření bez jeho souhlasu zapisoval. Když Ben zjistil, že jej Janeček vykrádá, p ojal k němu nenávist. Proto popisoval Yvetě Janečka v těch nejhorších barvách a strašil ji jeho zhýralou osobností. Vyprávěl například Yvetě o naprosto marné snaze vymanit se z jeho vlivu. Vypodobnil jí ředitele blázince jako těžkého sexdevianta, který tíhne ke všem nejhorším praktikám markýze de Sada,  jež samozřejmě již všechny vyzkoušel, včetně vraždy mladých dívek. Yveta bohužel neměla znalosti Sadova díla, proto jí Ben podrobně líčil před spaním pro uklidnění všechny příhody Juliety a dalších dívčích postav, jež se staly oběťmi těch nejhorších lidských pudů, tak jako se dětem vyprávějí pohádky, aby lépe a rychleji usnuly. Yveta však byla vzpurné dítě a tento druh uklidňování v ní vzbuzoval odpor a trucovitou nespavost. Sestra Yvety Manila měla malou dcerku Janičku. Manila byla přesným opakem  Yvety. Její curric ulum vitae v sobě neobsahovalo ani ná znak zhý ralosti, t ak jak tomu bylo v případě Yvety. Jako spořádaná dívka přišla o panenství po svém osmnáctém roce, když dosáhla plnoletosti a stala se tak nejstarší pannou v širokém okolí. O tomto jevu se dozvěděl i zubař Šmuci, který s ní chtěl natočit svého času rozhovor pro televizi v pořadu o deviacích. Jeho nadřízení však v tomto jevu deviaci nespatřovali, i když připouštěli, že osmnáctiletá panna je mimořádnou raritou. Přivolaný sexuolog R. Houžel při této pří ležitosti potvrdil panenství Manily a svůj nález stvrdil zápisem v kni ze mimořádných zemských událostí, jež je uložená na zvláštní matrice v Brně. Událost přirovnal k podobnému případu, popsanému známým italským spisovatelem Curzio Malapartem v knize Kůže.  V Malapartově příběhu se byla větší část americké armády s tímto přírodním jevem vyskytnuvším se v Neapoli seznámit na vlastní oči za nanční obnos. Manila byla při svém výchovném vlivu podřízena vlivu své prudérní viktoriánské babičky, která považovala sexualitu za nutné zlo, se kterým nutno zápasit po celý život. V mužích spatřovala nepřátele, které je nutné přemáhat a systematicky otravovat s cílem v ymanit se z jejich zájmu o sex. Sestra Manily Yveta babičku nenáviděla, a uprchla proto z jejího vlivu při nejbližší možné příležitosti. Vnučka Yveta byla pro babičku vyslankyní z říše zla a prokletím rodiny, což ovšem bylo Yvetě zcela jedno. Manila, která respektovala výchovné metody babičky a měla proto k mužům opatrný vztah, na viktoriánské praktiky a archaické představy své babičky o sexualitě doplatila. Její manžel, který s oblibou souložil každý  den – o víkendu opakovaně, chápal vliv babičky své ženy na její postoje k manželskému sexu jako přímé vměšování do svého manželství. Babičku proto ze svého lože hr ubě vykázal a vymezil její vliv na záležitosti týkající se výhradně kuchyně. Protože stará, proti ďáblu hrdinně bojující žena, se odmítla vzdát, vařila rodinnou krmi s příměsemi bylin, omezující sexuální pud, až dosáhla naprosté impotence Manilina manžela, který propadl alkoholu a musel být hospitalizován v protialkoholickém oddělení psychiatrického pavilonu Dr. Janečka. Manile nezbylo než se postarat o dcerku vlastními silami. Babička po této události neustávala v prokazování díků Bohu za velké vítězství proti amorálnímu a zhýralému padouchu, který nepřestával týrat její vnučku sexem. V místním kostele „Nanebepovýšení svatého popravčího nástroje kříže“ se jí podařilo shromáždit babské komando s bohulibým programem „Za očistu manželských ložnic a vymýcení smilstva z křesťanských rodin.“ Duchovní správu a záštitu nad tímto utěšeným spolkem přijal